Pár slov o „Witam!”

„Witam!” – tento výraz byl původně v polštině vyhrazen pro hostitele, který doma přijímal návštěvu. Jestliže do kavárny dorazíme první, což nás potažmo uvádí do role hostitele, můžeme takto pozdravit ty, kteří na setkání přijdou po nás.

Je se však třeba vyvarovat tohoto obratu, pokud jsme k někomu na návštěvu přišli. V této situaci naše „Witam“ staví hostitele do nižší pozice, což je samozřejmě nevhodné. Nejlepším řešením je říci „Dzień dobry“, pokud si týkáme, pak „Cześć“.

Dilema, jak správně někoho oslovit, se objevují i u korespondence. Pokud se jedná o dopis, je to jednoduché. Všichni ze školy přece víme, že začínáme vždy pozdravem adresáta „Drogi Janku”, „Szanowna Pani“.

S nástupem emailu došlo ke komplikacím, neboť elektronická korespondence má to do sebe, že máme k ní přístup nepřetržitě, čili ve dne i v noci. A odpovědi se nám může dostat hned. Jinak řečeno, tento druh korespondence více připomíná rozhovor, než korespondenci. Má však svá rizika. I obvyklý pozdrav „Dzień dobry“ může být nevhodný, neboť nevíme, zda si náš email dotyčný nepřečte náhodou v noci. Proto, pokud se jedná o oficiální korespondenci, nejlepší je zůstat u „Szanowna Pani“ czy „Szanowny Panie“ s eventuálním doplněním ředitelů, vedoucích, doktorů či magistrů.

Každý email kromě začátku má i svůj konce. Jak se tedy loučit v polštině? „Żegnam“ není šťastným výběrem, „Pozdrawiam“ je spíše pro ty, kteří mají vyšší status nežli adresát. Proto nejlépe je loučit se s úctou či pozdravem. U soukromých emailů je to na nás.

A poslední rada na závěr: vypněme si automatickou korekturu w Wordu nebo smartfonu. Alespoň si budeme opravdu jistí, že jsme napsali to, co jsme chtěli.

Ireneusz Hyrnik (tnj)