Jak se mění význam slov

Slova kráčejí křivolakými stezkami, někdy označují stovky let stále to samé, např. chléb či matka. To první stále znamená ‚pečenou hroudu z těsta‘ ale přibyl mu další význam – ‚zdroj obživy, práce‘, třeba jen v titulku „Za chlebem”.

Matka je stále žena mající dítě, podobně u zvířat samice, mající potomstvo, ale prostřednictvím podobenství – dárkyně života – také rostlina určená pro sadbu nebo zdroj něčeho. Dále matkou nazýváme nadřazenou věc, např. mateřská firma, nejvýznamnějšího hráče v některých kolektivních hrách a neměli bychom zapomenout na řeholnici, zastávající v řádu vyšší funkci, kterou také nazveme matkou.

S jedním slovem se také setkáváme denně a jeho původní význam se zvolna vytrácí, poněvadž ho v tomto významu užíváme stále více zřídka. Jde o toaletu.

Ve Słowniku Języka Polskiego PWN (Slovníku polského jazyka Polského nakladatelství vědecké literatury) najdeme čtyři významy tohoto slova: 1. ‚záchod s umývárnou ve veřejném prostoru‘; 2. ‚činnosti prováděné za účelem udržení čistoty a pěkného vzhledu‘; 3. ‚elegantní šaty, určené pro zvláštní příležitosti‘; a 4. ‚toaletní stolek, neboli stolek se zrcadlem, zásuvkami na potřeby k líčení, česání atd‘.

Toaleta ve významu záchodu je známa většině uživatelů polského jazyka, ačkoli občas zaslechneme synonyma jako: záchodek, veřejné WC, kadibudka, klozet či latrína. Liší se více nebo méně, ale základní funkce očisty organismu je pro všechny stejná. Proč má toaleta alespoň čtyři významy, které se tolik odlišují?

Zkusme sledovat původ tohoto slova – v polském jazyce se vyskytovalo v podobě toaleta a tualeta (ještě v tzv. Słowniku Wileńskim (Vilniuském slovníku) z poloviny 19. století a ve slovnících z počátku 20. století: ve Słowniku Warszawskim (Varšavském slovníku) a v Słowniku Etymologicznym Brücknera (Etymologickém Bryücknerově slovníku).

Słownik Lindego (Lindeův slovník) z počátku 19. století však obsahuje pouze tvar toaleta. Všechny uvedené slovníky jako základní význam obsahují tzv. toaletu (budoár), čili zrcadlo a další pomůcky potřebné k převlékání, činnost oblékání a šaty, oblek, oblečení. Všechny tyto významy byly převzaty z francouzštiny z toilette od toile ‚plátno, sukno‘.

V převlékárnách, v toaletách byly také nočníky, často používané oblékajícími se a krášlícími se dámami. Následně byl obsah vyléván na ulici, do otevřené stoky. U nás už v 11. století fungovaly klozety, zejména na hradech existovaly místnosti, z nichž fekálie odtékaly do vodního příkopu, což napomáhalo odradit nepřátele od brodění v jeho obsahu. Tyto místnosti nebyly zvány toaleta, ale například dansk (v křižáckých hradech).

V soudobých toaletách jsou zrcadla, dámy si tam chodí přepudrovat nos. V luxusních hotelích, restauracích, obchodech jsou dámské toalety vybaveny například taburety k odpočinku nebo k jiné úpravě zevnějšku, bývají tam také – kromě zrcadla a umyvadla, doplňky, jako kapesníčky, parfémy apod. Lze tam také provést hygienické úkony zvané toaleta. V současnosti nicméně dámy při odchodu z domova stále méně oblékají toaletu. Škoda …