Jakub Podżorny: Možnost naučit se dva jazyky tak přirozeně je jedinečná a neocenitelná

PRAHA/ Polský institut v Praze již potřetí udělili  Ceny  Mariana Szyjkowského v soutěži  o nejlepší  diplomovou práci a  bakalářskou práci  zaměřenou na Polsko.    Vítězství v letošním  ročníku  soutěže v kategorii Polonististika – diplomová práce získal Jakub Podżorny z Chotěbuze.

Studoval jste v Pardubicích, ale pocházíte z našeho regionu. Byla volba tématu  práce související s naším  regionem zřejmá?   

Samozřejmě!  Těšínskému Slezsku jsem věnoval jak bakalářskou tak i magisterskou práci.  

A proč to bylo pro vás tak samozřejmé?  

K výběru tématu mě vedl můj  dlouhodobý zájem o historii  a kulturu  našeho  krásného a rozmanitého regionu.

Na jaké téma jste psal bakalářskou práci?  

Psal jsem o 2. světové válce na Těšínském Slezsku.  Soustředil jsem se zejména na témata, která  odlišovala Těšínské Slezsko od ostatních  regionů České republiky a Polska. Psal jsem například o otázkách listiny germánů, o incidentu v Jablunkově před zářím 1939, o německých zločinech a pronásledování na základě státní příslušnosti. Mluvil jsem také se svědky, například s Polákem, který byl přinucen se připojit k Wehrmachtu, ženou, která přežila zločin v Životicích atd. 

Tématem diplomové    práce je „Polské školství na Těšínsku v období přelomu 19. a 20. století“. Proč právě toto téma?  

Myslím  si, že systém škol s polským jazykem vyučovacím na území současné České republiky je jedním z mnoha zajímavých  jevů obohacujících náš region. Abych tuto problematiku  přiblížil české společnosti  a zdůraznil její  tradici, rozhodl jsem se začít od kořenů.  Ve své práci jsem   se vrátil do devatenáctého století, tedy do doby, kdy se fenomén polského školství na území tehdejšího rakouského Slezska teprve začínal rozvíjet.   

A jaký význam má podle vás polské školství dnes, v 21. století?

V devatenáctém a na počátku  dvacátého  století poslat dítě do polské  školy vyžadovalo odvahu.   Byla to  vědomá volba obtížnějšího způsobu života. Na děti navštěvující  polské školy a na ty, kteří otevřeně přiznávali polskou státní příslušnost, se ze strany dominantního německého proudu pohlíželo se znepokojením, někdy i nepřátelsky. Navzdory tomu však počet polských   škol a žáků, kteří  je navštěvovali, nadále rostl.  

Dnes jsou podmínky zcela odlišné, nikdo není ze strany úřadů z důvodu své národnosti pronásledován, a přesto je trend  spíše opačný.  Je to trochu divné.   Poláci se mají v České republice velmi  dobře a mohou svobodně rozvíjet své tradice.   Právě v  této globalizované době hrají důležitou roli polské školy v našem regionu, svět je otevřený a hranice obvykle nejsou překážkami.   

Absolventi místních polských škol mohou realizovat své ambice kdekoli „od Šumavy po Baltské moře“. Možnost naučit se dva jazyky tak přirozeně je  jedinečná a neocenitelná. V Čechách ale také v Polsku nám závidí, že tuto možnost  máme. Využijme ji.  

(indi)