Víme, pro koho zpíváme

ČESKÝ TĚŠÍN / Minulou sobotu se v Těšínském divadle uskutečnil koncert u příležitosti 30. výročí založení Polského smíšeného pěveckého sboru Collegium Canticorum.

Na jubilejním galakoncertě se představili členové jubilujícího sboru společně s několika hosty: s duetem na flétnu a violoncello a smyčcovým kvartetem. Akci svou přítomností poctil mj. generální konzul Polské republiky v Ostravě pan Janusz Bilski.

Mladí konferenciéři Krystyna Pękała a Tomáš Suchý nejprve publikum stručně seznámili s historií a tvorbou pěveckého sboru a vtipným způsobem představili všechny ty, kteří v současnosti tvoří toto hudební těleso, které je složeno z 35 členů – tj. lidí různých profesí, které spojuje vášeň pro společný zpěv. Jak se ukázalo, někteří z nich se dokonce mohou pochlubit tím, že ve sboru zpívají od narození.

Sbor vznikl v roce 1986 jako reprezentativní těleso Hlavního výboru Polského kulturně-osvětového svazu v Československu a v roce 1992 se transformoval do nezávislé organizace. Jeho dirigentem-zakladatelem byl Leszek Kalina, jehož taktovku převzala v roce 1999 Halina Goniewicz-Urbaś; od roku 2009 až do současnosti sbor působí pod vedením Anny Szawińské. Každá z dirigentských osobností svým osobitým způsobem napomáhala členům sboru postupovat výš a výš po žebříčku úspěchů v oblasti hudby.

V úvodní části koncertu zazněly duchovní skladby, zatímco druhou polovinu uvedlo vystoupení hostujících hudebníků, po čemž následovaly ukázky z repertoáru souboru, který měl poněkud lehčí a zábavnější charakter. Jubilující sbor dokázal, že se v obou hudebních polohách cítí stejně skvěle a že dokáže držet příčku umělecké hodnoty hodně vysoko, stejně jako že dokáže zaujmout a emocionálně dojmout své publikum.

„Víme, pro koho zpíváme” – toto heslo je ústřední devizou souboru Collegium Canticorum. Přesně v duchu toho, co svým svěřencům často opakovala dirigentka Halina Goniewicz-Urbaś: „Musíte si uvědomit, že zpíváte nikoli pro sebe, ale pro posluchače.”

Během interpretace písně „Ojcowski dom” (Rodný dům) vystoupila dirigentka Anna Szawińska ze své tradiční role a představila se jako sólová zpěvačka. V závěr na pódiu vystoupily i děti sboristů, které si zazpívaly společně se svými rodiči.

Posluchači nešetřili potleskem vestoje, zazněla také slova uznání směřující k umění paní dirigentky, a také se od hostů a členů dalších pěveckých souborů ze Záolší ozývaly hlasy, jež sboristy žádaly, aby ve své činnosti rozhodně neustávali.

Překlad: Pygmalion