Byl pro nás hrdinou a vzorem

STONAVA / Když ho 1. září 1939 dostihla kulka německého vojáka, bylo mu teprve devatenáct let. Harcer Tadeusz Niemczyk se stal první stonavskou obětí druhé světové války. V evangelickém kostele ve Stonavě se v neděli 16. října uskutečnila pietní mše na jeho počest.

Narodil se 17. října 1919 ve Stonavě v rodině havíře Franciszka a Heleny, za svobodna Mrózkové. Studoval na Polském reálném gymnáziu v Orlové a v roce 1938 přešel na gymnázium v polském Těšíně, kde úspěšně odmaturoval. Byl přijat ke studiu na Státní vysoké škole venkovského zemědělství v Těšíně.

Od čtrnácti let působil v hnutí harcerů. Byl vedoucím Harcerského oddílu Piotra Skargi ve Stonavě. Jen několik dní před vypuknutím 2. světové války byl z pověření starších harcerů pověřen plněním úlohy spojky místního oddílu Národní obrany. 1. září 1939 jej postřelila německá hlídka. Zemřel 4. září v nemocnici v Bílsku.

„Vzpomínku na Tadka jsme udržovali mezi námi i mezi mladými lidmi, byl pro nás hrdinou a vzorem. Na místě, kde byl smrtelně zraněn, postavili harceři kříž z břízky a první zářijový nástup se tradičně odehrával u tohoto kříže,” vzpomíná Stefania Piszczek ze Stonavy, náčelnice Harcerské skupiny seniorů (HKS) „Zaolzie”.

Teprve však v loňském roce došlo na starém evangelickém hřbitově v Bílsku-Bílé na ul. Frycza Modrzewskiego, který byl po dlouhá léta uzavřen a zanedbaný, k objevu hrobu Tadeusze Niemczyka. V pátrání pomohli příbuzným členové Harcerské skupiny seniorů „Orla Brać” v Bílsku, kteří spolupracují s HKS „Zaolzie“.

Samotné pátrání vedli příbuzní Tadeusze Niemczyka. S harcery se nad jeho hrobem setkali v den nedožitých 96. narozenin oběti. Dcera neteře stonavského harcera Małgorzata Śliż-Marciniec se obrátila na polský Institut národní paměti (Instytut Pamięci Narodowej, IPN) se žádostí o převzetí péče o místo jeho posledního odpočinku. 18. června letošního roku se tak na hřbitově v Bílsku uskutečnila pietní akce, kterou zorganizovala HKS „Orla Brać“ ve spolupráci s Historickou komisí a Velitelstvím beskydské hromady Svazu polských harcerů v Bílsku.

Pietní mše za Tadeusze Niemczyka byla odsloužena 16. října v evangelickém kostele ve Stonavě v předvečer 97. výročí jeho narození. Mše se zúčastnili příbuzní, harceři ze Záolší a z Polska, představitelé obce, Skupiny příznivců HPC a dalších organizací a institucí, stejně jako havíři v slavnostních uniformách. Slavnostní ráz mše podtrhl smíšený pěvecký sbor „Stonawa”, který působí při Místní skupině Polského kulturně-osvětového svazu ve Stonavě, pod vedením sboristky Marty Orszulik.

Mši zahájil zpěv písně „Modlitwa harcerska” (Harcerská modlitba). Stonavský pastor Władysław Volný poté nastínil životní milníky Tadeusze Niemczyka. Kázání se ujal o. Roman Dorda. Kněz ve svém zamyšlení nad rolí slova Božího a modlitby navázal na aktuální situaci ve světě, plném nenávisti a intolerance: „Svět naši víru potřebuje, víra je štít,” zdůraznil.

Mše se zúčastnil i o. Roland Manowski z římskokatolické farnosti ve Stonavě, který mluvil mj. o mučednické smrti. Tadeusze Niemczyka nazval příkladem věrnosti vlasti: „Nebyla mu poskytnuta profesionální lékařská péče, a to jen proto, že byl Polák,” zmínil závěrečnou epizodu ze života harcera, který byl německým zdravotnickým personálem v nemocnici ponechán napospas svému osudu.

Z kostela se účastníci mše vydali s průvodem harcerů a horníků na čele s prapory na nedaleký hřbitov, kde jsou pochováni rodiče Tadeusza Niemczyka. Zde zazněla píseň „Ojczysty dom” (Rodný dům) a modlitba „Otče náš”.

Rozsáhlejší článek najdou naši čtenáři v říjnovém vydání „Zwrotu”.

Překlad: Pygmalion