Irena Małysz: Perlové výročí Zgody

TŘINEC-KANADA / Díky rozhovoru s paní Irenou Małysz z Třince-Kanady se mi notně zlepšila nálada. Uvědomila jsem si, jak málo člověk potřebuje k tomu, aby se cítil šťastný. Štěstí totiž spočívá v nás samých, musíme ho v sobě jen objevit.

Jak je možné, že máte stále tolik energie, zápalu a nadšení? Existuje na to nějaký recept?

Žádný recept na to zřejmě není. Jistě, mohu říct, že když už jsem teď v důchodu, tak mě nehoní čas a můžu se prostě věnovat tomu, co mám ráda. A já mám ráda lidi, povídání si se známými, kamarády a přáteli, mám ráda přírodu a poznávání nových, zajímavých míst, a taky zbožňuju hudbu. Udělat radost mi dokáže cokoliv. Obzvlášť jsou to ale zkoušky se členy sboru, společné zájezdy, výlety, koncerty a setkání. Mám radost z toho, co mě obklopuje, protože mně se líbí vlastně všecičko okolo a dokážu z toho mít pocit ohromného uspokojení.

Jak vlastně začalo vaše dobrodružství s hudbou?

Vždycky se mi líbila hra na klavír a už jako dítě jsem se na něj chtěla naučit hrát. Rodiče mi to umožnili. Nejdřív jsem neměla vlastní nástroj, ale netrvalo dlouho a rodiče mi v Karviné koupili starý vídeňský klavír. Později přišlo na řadu piano, ale to jsme si pořídili už společně s manželem. Náš syn Wiesiek se na něj potom taky učil hrát a hudební vzdělání získával v třinecké hudební škole. Přesně v té, kam jsem kdysi chodila i já.

Váš manžel taky hraje na klavír?

Ne. Manžel nehraje na žádný hudební nástroj. V mládí se učil hrát na mandolínu, ale časem ji odložil do kouta. Zpíval ale v kostelním sboru a dodnes zpívá ve sboru Zgoda.

Řadu let jste působila jako učitelka na polské základní škole v Třinci-Terase, kde jste se později stala i ředitelkou. Tam se také objevil jistý „hudební fragment“.

Samozřejmě. Svou pedagogickou kariéru jsem zahájila v Bystřici, kde jsem učila dva roky (1958-60). V té době byli zapotřebí učitelé hudební výchovy a právě na této škole jsem zahájila výuku svých prvních hodin zpěvu s dětmi. Neměla jsem na hudební výchovu aprobaci, absolvovala jsem obor biologie-zeměpis pro druhý stupeň ZŠ. Docházela jsem ale na různé dirigentské kurzy, které pořádalo Zrzeszenie Śpiewaczo-Muzyczne (Pěvecko-hudební spolek) ZG PZKO v Českém Těšíně, a mezitím jsem si zvyšovala kvalifikaci i samostatně a tuhle novou výzvu jsem tak mohla úspěšně podstoupit. Když jsem začala učit v Třinci, vedení školy mi nabídlo hodiny hudební výchovy pro žáky pátých až devátých tříd. A samozřejmě jsem při tom vedla i soubory, mnohdy s až čtyřiceti dětskými sboristy, tehdy totiž děti velmi rády zpívaly. A tak se potom nějak stalo, že mě v roce 1986 přesvědčili, abych dirigovala smíšený sbor, který jsme právě zakládali u nás v Třinci-Kanadě. Přiznám se, že jsem měla velké obavy, protože dětský školní sbor je přece jen něco úplně jiného než smíšený sbor složený z dospělých. Ale nelituju toho.

Emilia Świder

Celý rozhovor s Irenou Małysz si můžete přečíst v srpnovém čísle „Zwrotu”.