Včelař z Těšína, který se vydal do Afriky, popisuje, jak vypadá život včelaře v Tanzanii

TANZANIE / Piotr Nytra, včelař z Těšína, držitel certifikátu značky „Gorolsko Swoboda regionální produkt“, se rozhodl na vlastní kůži poznat, jak vypadá včelaření v Tanzanii. Cesta do této exotické země mu umožnila nejen vidět, ale také zažít každodenní problémy místních včelařů. V rozhovoru se podělil o své postřehy a jedinečné zážitky.

Začněme tím, jak vás napadlo vydat se na pracovní cestu do tak vzdálené a kulturně odlišné země?

Před dvěma a půl lety navštívil Tanzanii můj kolega Tomasz Petryka ze včelína Petryka. Byl tak fascinován, že si tam založil včelín. Přišel s nápadem, že by se tam dalo pomoci místním lidem tak, že tam založíme včelstva, a zároveň přivezeme med z rostlin, které u nás nejsou k dostání, například z eukalyptu. Protože mám rád výzvy, rozhodl jsem se, že to v Africe zkusím, i když jsem nevěřil, že by tam vzhledem k suchému klimatu bylo možné založit včelín.

Jaké byly vaše první dojmy po příjezdu?

Překvapilo mě množství vegetace. V Tanzanii je více zeleně, než jsem očekával. Navštívil jsem hlavně Tanzanii, ale v plánu byla i Etiopie.

Navštívil jste tamní kmen, který se zabývá včelařstvím.

Bylo to úžasné. Hostil mě kmen Hadzabe. Sbírají med od divokých včel, které žijí v kmenech stromů. Chuť jejich medu je jedinečná. Je to zážitek, který mi zůstane dlouho v paměti.

Váš kolega Tomasz tam založil včelín. Byl stejný jako v Evropě?

Ne, založil ho podle místních zvyklostí, tedy na stromech. Podobný včelín jsem tam založil i já. Zajímavé je, že tam byla postavena zeď ze včel, která oddělovala národní park od vesnic, aby sloni neničili úrodu a neohrožovali lidi.

Jak ta včelí zeď funguje?

Sloni se včel bojí a tady v Tanzanii jsou včely velmi agresivní. Úly jsou vytaženy na stromy, aby o ně hospodářská zvířata nezakopla. Včelí plot funguje skvěle, takže plánujeme postavit 20 km takového plotu na ochranu vesnic mimo jiné před hyenami, které napadají děti.

A co vás na tanzanském včelařství nejvíce překvapilo?

To, že nepoužívají žádné chemikálie ani postřiky a včely netrpí varroázou ani jinými nemocemi.

Jak se liší každodenní život tanzanského včelaře od toho evropského?

Med se sklízí v noci, kdy jsou včely méně agresivní. V Africe se včelaři potýkají s problémy, které jsou pro nás nemyslitelné – nedostatek elektřiny, vody, a někdy i potravin. Pracují s jednoduchými tradičními nástroji, bojují s divokými zvířaty a obtížnými povětrnostními podmínkami. Navzdory těmto obtížím se nevzdávají. Žijí ze dne na den, aniž by se obávali o zítřek. Jejich vášeň a láska ke včelám je pohání každý den.

Dá se něco z vašich tamních zkušeností přenést na Těšínské Slezsko?

Bohužel podmínky u nás jsou natolik odlišné, že tamní metody nelze přenést. V Tanzanii se včelaří téměř bez zásahu člověka. U nás používáme rámky, medomety, provádíme prohlídky a chováme včelí matky. Tam se vše dělá zcela přirozeně, bez moderních technologií.

A co naopak? Zajímají se místní včelaři o evropské metody včelaření a mohly by pro ně být vaše návštěvy užitečné pro rozšíření jejich včelařských znalostí?

Určitě by se jim hodily nějaké lisy na med nebo podobné zařízení na čištění včelího vosku, nebo třeba i formy na výrobu vosku, protože nevědí, co s voskem dělat. Stejně tak nevědí, jak získat samotný včelí tmel, mateří kašičku nebo pyl. Nejsem si ale jistý, jestli by jim to bylo k užitku, protože tam je důležitější pít mléko nebo jíst maso než konzumovat med, který je vlastně zdravou pochoutkou.

Jaký přínos má pro místní komunity zřizování včelínů evropskými včelaři?

Založením včelínů v Tanzanii vlastně přispíváme na projekt Petryka. Díky němu tam vytvářejí včelí stěnu, zachraňují zvířata a dávají práci místním lidem. Kupujeme úl, na kterém je naše jméno nebo název včelína, který zavěsíme na akácie. Za rok dostaneme z Tanzanie 10 sklenic medu a tamní včelaři mají práci a uspokojení, že něco dokážou.

Měli jste možnost zúčastnit se tradičních včelařských obřadů?

Ano, zrovna když jsme jeli do vesnice kmene Hadza, ukázali nám, jak pracují se včelami podle tradičních metod. Místní včelař si s sebou vzal mačetu, luk se šípy pro případ, že by se cestou objevila antilopa nebo nějaký pták k jídlu, ženy mezitím šly někam pro vodu a plody baobabu a my jsme šli nahoru. Nejdřív si nabrousil sekeru, jestli se tomu tak dá říkat, protože to bylo něco jako mačeta s ostrým kovovým hrotem, nahoře ručně rozdělal oheň tak, že třel klacek o klacek. My jsme byli v montérkách a on byl bez ničeho.

Už to, jak jsme šli přes buš… Přemýšlel jsem, jak ví, kam jít, a co by se stalo, kdybychom utíkali před lvem, buvolem nebo slonem. Přiblížili jsme se k jakémusi stromu a ukázalo se, že uvnitř, v kmeni, je včelí rodina. Zapálil pod tím stromem oheň a v tu chvíli se včely uklidnily. Vytáhl kámen, za kterým uprostřed kmene jsou včely, a vyndával plástev po plástvi a hned je jedl…

Později jsme se vydali dál na baobab. Tam také rozdělal oheň a z klacíků udělal klíny, pak je mačetou zapíchl do baobabu a vylezl nahoru, kde byly krásné medové plástve. Vzal s sebou svazek větví, které doutnaly. Pak jsme šli do vesnice, kde už čekaly ženy s hrncem a v něm plody baobabu, daly tam ty plástve medu, přidaly vodu a celé to ručně uhnětly a pak to všichni ochutnali. Bylo to velmi, velmi sladké.

Jaké rozdíly v chuti medu jste zaznamenal mezi africkým a polským medem?

Těžko říct, protože každý má jiné chuťové buňky, jinak cítí, vidí a chutná. Pro mě je v něm více patrný pyl a různé tóny květin.

Má včelařství v Tanzanii nějaký vliv na životní prostředí a biologickou rozmanitost?

Ano, včely tam opylují také květiny, byliny a plodiny. Jsou potřebné po celém světě. A díky tomu, že lidé do ničeho nezasahují, ale jen postaví úl a počkají, až přiletí roj, je vše v symbióze a nejsou místa jako v Polsku, kde dochází k tzv. přemnožení opylovačů.

Když zakládáte včelstva v Africe, nabízíte místním včelařům nějakou technickou a vzdělávací podporu?

Je těžké je učit nebo přesvědčovat, aby dělali něco nového, protože… to, co dělají, funguje, takže nevidí důvod, proč by to mělo fungovat jinak. V noci lezou po stromech v gumových holínkách a s ručně splétaným lanem. Nechtějí změnu. Chtějí žít tak, jak žijí. To my bychom se od nich měli učit míru a harmonii života se zvířaty.