Deset měsíců s našimi malými hosty z Ukrajiny. Nastal čas se rozloučit

ČESKÝ TĚŠÍN / V pátek 4. března letošního roku přivezli dobrovolní hasiči ze Pstruží do Českého Těšína malé hosty – 27 dětí a mládeže z dětského domova z Lucku ve Volyňské oblasti na Ukrajině a jejich čtyři vychovatele. Celá skupina našla útočiště v rekolekčním domě katolické farnosti Nejsvětějšího srdce Ježíšova v Českém Těšíně.

Rozhodnutí přijmout uprchlíky z Ukrajiny nebylo jednoduché, ale farář Jan Svoboda, který se už dříve nebál velkých výzev, požádal farníky o spolupráci. Devadesát lidí se přihlásilo a nabídlo svou pomoc. Do Českého Těšína byli vysláni také tři dobrovolníci z Ukrajiny. Koordinací týmu, který se staral o přípravu jídla, úklid a zajištění zábavy a vzdělávání dětí, byl pověřen otec Lukáš Mocek.

Vznikla také skupina řidičů, která zajišťovala zásobování a dopravu. Po dobu 10 měsíců byly mezi farníky pořádány sbírky. Všem lidem s dobrým srdcem byla u vchodu do kostela k dispozici také kasička. Nelze opomenout ani pomoc městského úřadu a místních institucí, podporu okresu, kraje, církevních a charitativních organizací a státních institucí České republiky.

Nikdo nevěděl, kdy ukrajinské úřady rozhodnou o návratu dětí do Lucku.

Na konci března letošního roku jsme s předsedkyní PZKO Helenou Legowicz, šéfredaktorkou časopisu „Zwrot“ Halinou Szczotkou a pracovníky Hlavního výboru PZKO připravili charitativní koncert „Solidarita s Ukrajinou“ v Kulturním a společenském středisku “ Střelnice“ v Českém Těšíně. Koncert se konal díky spolupráci s městem Český Těšín a město věnovalo část výtěžku na pomoc dětem z Ukrajiny, které našly střechu nad hlavou v místní katolické farnosti.

Během koncertu jsem seznámila redaktorku Sylwii Grudzień s otcem Mockem (v té době jsem pomáhala připravovat jídlo v rekolekčním domě) a vznikla z toho reportáž a dva rozhovory pro Zwrot (poslední rozhovor vyšel začátkem prosince).

Už v prvním rozhovoru otec Mocek přiznal, že skupina hostů se chtěla co nejdříve vrátit domů na Ukrajinu, protože pocházela z oblasti, která nebyla zasažena boji. Uplynuly měsíce a během nich se v sirotčincích na Ukrajině objevili noví sirotci, kteří přišli o rodiče v důsledku strašlivé války. Nikdo nevěděl, kdy ukrajinské úřady rozhodnou o návratu do Lucku nejen nezletilých svěřenců, ale také jejich vychovatelek, které opustily své manžele, rodiče a příbuzné na západní Ukrajině.

Těžké loučení

Jak jsem se zmínila na začátku, rozhodnutí přijmout velkou skupinu uprchlíků z Ukrajiny nebylo snadné a ještě těžší bylo se s nimi rozloučit, protože na žádost vedení dětských domovů ukrajinské úřady souhlasily s tím, aby se děti a vychovatelé mohli vrátit do dětského domova v Lucku. Kněží a dobrovolníci proto museli připravit odjezd celé skupiny po formální a organizační stránce.

Ještě předtím však farníci připravili vánoční dárky pro děti. Vychovatelky, které zůstaly (dvě z nich již na Ukrajinu s dětmi odcestovaly dříve), uvedly, že tak slavnostní oslavu Vánoc s dětmi ještě nezažily.

Včera večer se v Českém Těšíně konala slavnostní a velmi dojemná mše na rozloučenou, sloužená v polštině, s kázáním v češtině a modlitbou dětí v jejich rodném jazyce. Ministranti také nesli vlajky a na závěr zazněla česká a ukrajinská hymna.

Postoj starších chlapců (každý z nich zpíval hymnu s rukou položenou na srdci) nám umožnil smířit se s tím, že se vracejí do své vlasti v těžké době. Dnes ráno přijel ke kostelu Nejsvětějšího Srdce Páně v Českém Těšíně autobus, který naše hosty odveze na polsko-ukrajinskou hranici, kde na ně bude čekat autobus vyslaný ukrajinskými institucemi.

Byly přečteny dopisy na rozloučenou

Na závěr včerejší mše byl přečten dopis na rozloučenou od Gabriely Hřebačkové, bývalé starostky Českého Těšína. S našimi hosty z Ukrajiny se rozloučil také současný starosta Vít Slováček. Se slzami v očích jsme si vyslechli také upřímná slova díků od pedagogů, kterým je také nadiktovaly děti.

Byli jsme pozváni do Lucku a věřím, že jednou navštívíme naše přátele v tak malebném městě ležícím u řeky Styr jako Cieszyn u Olše. Pan farář Jan Svoboda řekl, že po jejich odchodu bude rekolekční dům prázdný, ale oni zůstanou v našich srdcích. Těch deset měsíců s hosty z Ukrajiny pro nás bylo krásnou lekcí a vždy budu říkat, že tyto děti byly našimi malými učiteli.

Renata Putzlacher (přeloženo z polštiny)

Fotografie: Ryszard Fajkus a Renata Putzlacherová