Na mnoha místech v Polsku se během Vánoc a Nového roku stále můžete setkat s různými formami koledování. Tento zvyk je známý nejen v Karpatském oblouku a u Slovanů, kde se zachoval ve své nejpropracovanější podobě, ale i v celé Evropě. Ještě v 19. století byl tento zvyk v Polsku velmi rozšířený. Dnes je koledování v kompletní verzi – s maskami, proslovy, zpěvem a živou hudbou – vzácné.

V jižním Polsku se koledovalo s hvězdou, symbolizující betlémskou hvězdu, vyrobenou ze dřeva, papíru a ozdob, s kozou, turonem, medvědem nebo jinou klapající maškarou, kterou se strašily dívky a děti.

Ještě před druhou světovou válkou bylo velmi oblíbené chodit s loutkovým betlémem, s nímž se vstupovalo do domu, rozkládalo a hrálo divadlo znázorňující narození Ježíše Krista v betlémské stáji, vítání pastýřů, poklonu Tří králů a zločin krále Heroda.

Zdroj: Národní digitální archiv

V mnoha oblastech Polska bylo běžné koledování v početných skupinách maškar. Například v regionu Żywce se na přelomu roku po domech chodí Dziady. Ve skupině několika desítek koledníků jsou takové postavy jako koně, koňští pacholci, medvědi, čerti, smrt, kominík, jelen, dráteník, provazník, Cikán a Cikánka, dědek a dědeček a velitel, který celé skupině velí.

Vystoupení je dynamické. Koledníci dělají velký hluk, střílejí bičem, zvoní zvonečky, skáčou, křičí, dělají si z hostitelů legraci. Nedílnou součástí koledování je i to, že koně symbolicky umírají a znovu se probouzejí k životu.

Neméně početnou skupinou koledníků jsou Mikołaje (Mikuláši), kteří 6. prosince obcházejí domy v Istebné, Jaworzynce a Koniakowě. Koledníci se dělí na “ černé“ a „bílé“, které vede voják, jenž se před vstupem do domu ptá hostitelů, kterou skupinu chtějí přijmout jako první. “ Černí“ při vstupu do domu dělají hluk, skáčou, zvoní zvonky, křičí, děsí dívky a děti. Bílí hovoří s hostiteli a hrají svou roli. Na konci se objeví Cikánka, která vybírá dary pro své hladové dítě.

Odkud se vzal zvyk koledování? A šlo jen o zábavu a hmotný zisk?

Koledování jistě nebylo v minulosti jen o zábavě a hmotném prospěchu. Abychom pochopili, jaký byl původní význam koledování, museli bychom se blíže podívat na život lidí na vesnici v 18. století a pokusit se pochopit jejich způsob myšlení.

Celý život tehdejších lidí byl podřízen ročnímu cyklu. Záleželo na tom, jaká bude úroda v tomto roce, zda rodinu nebude na jaře trápit hlad. Přírodu bylo třeba „usmířit“ prostřednictvím obřadu. Koledníci měli zajistit, aby obyvatelé navštívených domů měli zdravý a úspěšný rok.

Průvod koledníků

Zvířata vystupující v průvodu znamenala vytrvalost, zdraví a vitalitu. Padající a zotavující se zvířata naopak symbolizovala umírání a znovuzrození přírody. A kozy a medvědi znamenali plodnost, která měla přinést úrodu v novém roce.

Mezi maškarami se objevovaly postavy jako děd, Žid, Cikán, kominík nebo voják, kteří se ve vesnici objevovali příležitostně. V lidové představivosti tak byli vnímáni jako prostředníci mezi pozemským a nadpřirozeným světem.

Rituál byl umocněn specifickými gesty, hraním rolí, rýmovanými zpěvy a řečmi. Za koledu se také muselo oplácet jídlem, alkoholem a penězi podle zásady „de, ut des“, tedy „já dávám tobě, abys ty dal mně“.

Relikty dávných představ

V dnes předváděných představeních můžeme stále vidět prvky původní víry, které se navzdory času zachovaly. Ačkoliv jsou při koledování patrné pozůstatky uctívání předků, dušičková víra a vegetační magie, dnes má zcela jiný význam. Koledování slouží k udržování sousedských vztahů, je projevem touhy udržovat místní tradice a odpovídá společenské potřebě být zakořeněn v jedinečném folklóru.

Komentáře



CZYTAJ RÓWNIEŻ



REKLAMA

REKLAMA
Ministerstvo Kultury Fundacja Fortissimo

www.pzko.cz www.kc-cieszyn.pl

Projekt byl realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Rady vlády pro národnostní menšiny.
Projekt finansowany ze środków Kancelarii Prezesa Rady Ministrów w ramach konkursu Polonia i Polacy za Granicą 2023.
Publikacja wyraża jedynie poglądy autora/ów i nie może być utożsamiana z oficjalnym stanowiskiem Kancelarii Prezesa Rady Ministrów oraz Fundacji Pomoc Polakom na Wschodzie im. Jana Olszewskiego.