Z redakční pošty: Podzimní cesty polského klubu Polonus z Brna do Bieszczadů

Polský klub Polonus v Brně pravidelně každý rok pořádá vzdělávací zájezdy do země, které jsou někdy tematicky spojeny s významnými výročími nebo svatými patrony vyhlášenými Sejmem.

Díky profesionalitě Olgy Grenarové, místopředsedkyně klubu, která je organizátorkou těchto výletů, se laťka rok od roku zvedá, takže letos se podařilo zorganizovat až pětidenní výlet! Konal se od 3. do 7. září 2022 a jeho mottem bylo „stezka dřevěné architektury na Podkarpatsku a po stopách Marie Konopnické“.

Pod dojmem Marii Konopnické

V souladu s tématem zájezdu bylo první zastávkou muzeum Marie Konopnické v Žarnovci, kde se nachází zámeček darovaný spisovatelce polským národem v roce 1902, do kterého se spisovatelka nastěhovala o rok později, v roce 1903.

Již při vstupu je vidět, že Marie Konopnická byla stylovou ženou – o čemž svědčí i pravý velký kufr Louis Vuitton! V původních místnostech se nacházejí rukopisy, první vydání knih a rodinné památky, které věnovala její dcera Laura.

V jedné vitríně jsme našli dokument o otevření polské školy Marie Konopnické v Moravské Ostravě 5. října 1905 spolu s fotografií známého Polského domu. Po prohlídce zámku, kavárny a parku jsme se vydali na další bod programu.

Jednalo se o Haczów a jeho středověký dřevěný kostel, zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Samotný certifikát byl k vidění v okně kostela. Jak nám vysvětlil průvodce, tento kostel byl v 50. letech 20. století ve velmi zchátralém stavu, protože ho tehdejší úřady využívaly jako skladiště zemědělského nářadí. Zachránit se ho podařilo až po více než deseti letech.

Na konci dne jsme plni vzrušení dorazili do naší časové základny – letoviska Tarnica přímo u Solinského jezera, které je proslulé zejména dobrou kuchyní. Následující dny nám také přinesly spoustu dojmů.

Pěší túra

V neděli 4. září jsme se tedy vydali na turistické dobývání Bieszczad – výšlap přes Vyšnianský průsmyk na vrcholy Malé a pak Velké Rawky, odkud už nebylo daleko do Krzemieńce – trojmezí Ukrajiny, Polska a Slovenska. Je těžké popsat úchvatné výhledy na okolní kopce, které se při krásném počasí začínají zbarvovat do zlatočervených barev podzimu.

V Sanoku

Další den – pondělí 5. září – byl ve znamení výletu do Sanoku a návštěvy muzea lidové architektury pod širým nebem s galicijským tržištěm a výstavou ikon. V centru Sanoku byla velmi oblíbená lavička s dobrým bojovníkem Švejkem. Při návratu na Solinu jsme vyzkoušeli nedávno otevřenou lanovku na horu Jawor, kde je vyhlídková plošina, z níž můžete obdivovat jezero v celé jeho kráse a zároveň si vychutnávat šampaňské v nově otevřené kavárně – to je vrchol potěšení!

Krasiczyn a Przemyśl

Úterý 6. září a další krásný den, který začíná prohlídkou renesančního zámku Krasiczyn, který patřil slavným rodům Krasických a Sapiehů. Z úst průvodce jsme se dozvěděli mnoho informací nejen o hradu, ale také o historii soužití místního, polského a ukrajinského obyvatelstva nebo o vpádu ruské armády do oblasti.

Z Krasiczyna jsme zamířili do Przemyšle s krásným náměstím, na kterém se nacházejí přemyslovští medvědi a na lavičce opět sedí Švejk, tentokrát v doprovodu svého psa. Po prohlídce centra města, katedrály, obchodů a kaváren jsme měli čas vrátit se do Soliny před uzavřením přístavu a vyzkoušet si poslední plavbu lodí po této největší přehradě v Polsku, s možností vyzkoušet si řízení lodi (s laskavým svolením kapitána) a zajímavou přednáškou.

V Krakově

Na zpáteční cestě, ve středu 7. září, jsme si nenechali ujít Kościuszkovu mohylu v Krakově a muzeum s moderní multimediální expozicí o něm, a aby toho nebylo málo, tak i nákupy v obchodním centru, abychom se zásobili polskými výrobky, potřebnými mimo jiné pro polský stánek na nadcházejících Dnech národnostních menšin v Brně.

Z tohoto výletu jsme se vrátili odpočatí, plní dojmů, ale především obohaceni o nové informace o Polsku a, což je třeba zdůraznit, prostě okouzleni tímto koutem naší vlasti. Na všech místech bez výjimky jsme obdivovali nejen moderní a zároveň ekologickou infrastrukturu Bieszczad, ale především jejich čistotu a pořádek, nemluvě o krásně udržovaných domech a zahradách místních hostitelů.

Od nynějška bychom návštěvu těchto míst doporučili všem a sami bychom se na ně určitě rádi znovu vrátili.

Danuta Koné Król