ZAMARSKI / Ve Slezském podhůří v obci Zamarski byl vyznamenán Jan Tacina. Je sedmou postavou v Aleji hvězd milovníků těšínské lidové písně a jedinou ze Zaolší.

„Dnes se již podvanácté koná akce Zamarskie Biesiadowanie, v rámci které již sedm let odhalujeme hvězdy v Aleji hvězd milovníků těšínské lidové písně. Jedná se o výrazné osobnosti, které zasvětily většinu svého života těšínské lidové písni. V naší aleji již byly oceněny tyto osobnosti: Jerzy Hadyna, Stanisław Hadyna, Jan Chmiel, Kazo „Nędza“ Urbaś, Janina Marcinkowa, Józef Mach a dnes k nim přibyl Jan Tacina.

Díky Agnieszce Pawlitko, etnoložce na stopě, je těchto postav stále více, objevujeme je a vzdáváme jim čest. Myslím, že stojí za to si tyto osobnosti připomínat a uctívat, aby na ně nezapomněly ani další generace,“ říká starosta obce Zamarski Klaudiusz Zawada.

Hvězdu Jana Taciny odhalily jeho dcery. Slavnostní ceremoniál zpestřila taneční skupina Oldrzychowice, jejímž patronem je Jan Tacina. Dále se představila kapela Potasz z Košařisk a žáci ze základní školy Szkoła Podstawowa im. Orła Białego w Zamarskach.

Janu Tacinovi byla věnována pamětní deska s podrobným popisem jeho životního příběhu

Jan Tacina (1909-1990) – folklorista, etnograf, hudební teoretik, sběratel hudebního a tanečního folkloru na Těšínském Slezsku, Horním Slezsku, Opolsku a Žywiecku, známý jako „Beskydský Kolberg“, se narodil 25. října 1909 v Oldřichovicích na Zaolší.

Vzdělání zahájil v rodných Oldřichovicích, poté navštěvoval gymnázium v Cieszyně a učitelský seminář v Cieszyně-Bobrku. Své první písně sbíral v roce 1928, ještě jako žák. Nezanedbatelný vliv na sběr lidových písní a tanců Janem Tacinou měl přátelský klub „Akord“, který byl založen v roce 1929 ve Skoczowě.

Povoláním učitel

V roce 1930 nastoupil na učitelské místo v Ustroni-Dobce. Vedle své profesionální práce se věnoval naplno své milované hudbě a melodie, které slyšel, snadno přenášel na notový papír „tužkovou metodou“.

Sám uvedl: … Mohl jsem věnovat této práci pouze nedělní dny během prázdninových měsíců. Na cesty do terénu jsem se vydával pěšky, protože jsem neměl peníze na dopravu…..

V letech 1936-1938 shromáždil materiál o Cieszyně. Část jeho sbírky byla publikována ve 2. a 3. svazku publikace Polské akademie věd a umění Lidové písně z polského Slezska (Krakov 1938-1939).

V roce 1938, když působil jako učitel v Hołdunowě u Katovic, shromáždil 600 lidových písní a tanců z tehdejšího katovického okresu. V té době byl jmenován vědeckým pracovníkem Slezského ústavu v Katovicích, kde byla právě založena folkloristická dílna. Pracoval zde až do srpna 1939. V tomto období také nahrál 50 desek pro Fonografický archiv v Poznani na voskové válečky.

Za druhé světové války byl odvezen do koncentračního tábora.

Během svého působení v Horním Slezsku začal studovat na částečný úvazek na Slezské hudební konzervatoři v Katovicích. Válka, která brzy vypukla, zničila veškerou jeho nepublikovanou tvorbu, přerušila jeho studia a připravila ho o svobodu. V roce 1940 byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora Dachau a poté do Gusenu a Mauthausenu, kde zůstal až do konce roku 1941. Poslední měsíce okupace strávil jako nuceně nasazený v rakouském Linci.

Po válce začal pracovat v odborném školství v Bielsku-Białé. Od roku 1950 pracoval jako člen slezsko-dąbrovského týmu celostátní „Akce sběru hudebního folklóru“, v jejímž rámci shromáždil kolem 2 500 písní.

V roce 1953 se stal řádným vědeckým pracovníkem Státního uměleckého ústavu ve Varšavě, kde působil do poloviny roku 1958. Výsledkem této práce, která spočívala ve sběru a soupisu lidových písní a tanců Těšínského Slezska, Horního Slezska, Opolského Slezska a Żywiecka, byla sbírka 14 tisíc lidových písní a tanců. Ze shromážděného materiálu se podařilo vydat publikace Gronie nasze gronie (1959), Lidové písně Opolského Slezska (1963) a Lidové tance Těšínského Slezska (1981), jakož i sbírku Beskydské koledy (1987).

Po válce se dále vzdělával a sbíral písně, a to nejen regionální

V roce 1956 absolvoval obor hudební teorie na Hudební akademii v Katovicích, čímž navázal na studia započatá před vypuknutím války. Od roku 1968 až do odchodu do důchodu byl zaměstnancem Státního muzea v Bílsku-Bělé. Na objednávku Slezského vědeckého ústavu v Katovicích sbíral v letech 1960-1966 písně z koncentračních táborů a v roce 1962 se spojil s Aleksandrem Kulisiewiczem z Krakova. V té době bylo zapsáno více než 500 písní a vzniklo dílo Polskie pieśni obozów koncentracyjnych z lat 1939-1945 (Polské písně z koncentračních táborů 1939-1945).

Jan Tacina byl nejen folklorista, ale také pedagog. V roce 1935 dokončil dvě teoretické práce: Metodu oktáv a středních tónů a Metodu celých taktů. Experimentální výuka hudby podle metody Jana Taciny probíhala v letech 1960-1968 na Základní škole č. 5 v Bílsku-Bělé a vzbudila zájem doma i v zahraničí. Vlastním nákladem vypracoval a vydal pět experimentálních učebnic: Hudební výchova pro I.-V. ročník, Učíme se hrát na housle a mandolínu a dvě teoretické práce: Učíme se melodii – nový směr v hudební výchově a Výuka hudby na 1. stupni ZŠ podle komplexní metody.

Získal řadu ocenění za své úspěchy v oblasti výzkumu a popularizace lidové hudební kultury

Za vynikající výsledky v oblasti výzkumu a popularizace lidové hudební kultury obdržel několik ocenění, mimo jiné Cenu Oskara Kolberga (1977), Cenu Juliusze Ligona (1982), Cenu Karola Miarky (1983) a Cenu bílského vojvodství (1979). Bylo mu věnováno několik diplomových a magisterských prací a publikací.

Ani jeho sběratelská – folkloristická práce, ani práce pedagoga a badatele mu nebránily v zájmu o církevní píseň. Vedl sbory v různých centrech, sloužil jim svými zkušenostmi a obohacoval sborový repertoár vlastními harmonizacemi.

Jeho posledním dílem byl Chorálníku pro evangelickou církev, který bohužel nenašel praktické využití

Pro evangelickou církev pořídil nové zpracování Chorálníku, který byl posledním dílem Jana Taciny.

Dne 11. prosince 1990 odjel do Katovic za doc. Ryszardem Gabryśem, aby provedl poslední úpravy. Setkání se neuskutečnilo, protože byl sražen autem a 16. prosince na následky zranění zemřel. Z rozhodnutí liturgické komise evangelicko-augsburské církve nebyla tato verze chorálu uvedena do praxe.

Jan Tacina byl ženatý s Marií rozenou Feikisovou a měl dvě dcery, Ewu a Marii Dorotu. Byl pohřben na evangelickém hřbitově v Bílsku.

(Zdroj: informační tabule v Zamarskách)