Jak vypadá den poutníka? Útrapy a radosti poutě popisuje Katarzyna Brzóska

ČESKÝ TĚŠÍN, JASNÁ HORA / Poutníci ze Zaolší ušli v červenci 162 kilometrů pěšky z Českého Těšína do Čenstochové na Jasnou Horu. Motto XXX. pěší pouti znělo „Nebojte se“.

Pouti se zúčastnilo asi 50 poutníků. Trasu urazili za šest dní. Pouti se zúčastnili především Poláci žijící na české straně řeky Olzy, ale nechyběli ani ti z polské strany a Češi. Nejmladšímu účastníkovi bylo 13 let a nejstaršímu poutníkovi 70 let. Všichni poutníci byli velmi rádi, že se po pandemické přestávce opět mohli vydat na pouť.

„Pravá radost, pokoj pochází pouze od Boha. Je tu covid, válka, ale Ježíšova výzva ‚nebojte se‘ je stále platná,“ řekl P. Andrej Slodička, vikář farnosti v Ostravici.

Přijeli také poutníci na kolech

Účastníci pěší pouti na Jasnou Horu se setkali s účastníky 18. ročníku cyklistické pouti. Trasu z Českého Těšína do Čenstochové ujeli cyklisté za dva dny. Skupinu tvořilo 21 poutníků.

Nechyběli ani účastníci 28. ročníku autobusové pouti. Účastníci vyrazili v 6 hodin ráno z Českého Těšína po požehnání v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Cestou do Čenstochové navštívili Kalwarii Zebrzydowskou.

Po setkání se věřící zúčastnili děkovné mše svaté v Kapli Panny Marie Čenstochovské.

Rozhovor s Katarzynou Brzóskou

O putování jsme si povídali s Katarzynou Brzóskou, spoluorganizátorkou pouti.

Kolikrát už si se zúčastnila poutě?

Letos jsem se na Jasnou Horu vydala již počtvrté.

Prožili jste letos nultý den pouti, tedy východ poutníků z Jablunkova?

Z Jablunkova letos kvůli malému počtu účastníků žádný pochod nevyšel. Všichni poutníci vyrazili z Českého Těšína.

Letošní pouť byla jubilejní. Byla výjimečná?

Pouť byla velmi výjimečná. Všichni účastníci, stejně jako organizátoři, byli velmi šťastní, dojatí a vděční, že se pouť po pandemické přestávce podařilo obnovit. V porovnání s předchozími poutěmi se letos zúčastnilo velmi málo lidí. A tak, ačkoli bylo poutníků málo, byli silní duchem!

Cestou probíhal program podle hesla „nebojte se“, jaký byl?

Motto „nebojte se“, které najdete na obálce brožury, rozvedl v předmluvě otec Andrej Slodička. Objevilo se také na konferencích, které vedli kněži, kteří se s námi vydali na pouť. Hymnou pouti byla také píseň „Nebojte se“.

Byla jsi členkou poutní scholy, zpívali jste pořád?

Zpívali jsme při každodenní mši, se zpěvem na rtech jsme začínali každodenní putování, písněmi jsme prokládali čas mezi konferencí a modlitbami. Samozřejmě byly i přestávky ve zpěvu, abychom si mohli popovídat.

Jak vypadal den poutníka?

Den začal mší svatou v 7:00. Po eucharistii jsme se vydali na cestu a zazpívali si písně na začátek dne. Pak se konaly ranní modlitby, to znamená modlitba k Neposkvrněnému početí Panny Marie a ranní chvály. Dopoledne kněží, kteří nás doprovázeli, pořádali konferenci. Po skončení konference bylo možné v tichosti přemýšlet o vyslechnutých slovech. V poledne jsme se pomodlili Anděl Páně, pak růženec k Panně Marii a v 15.00 hodin škapulíř Božího milosrdenství.

Mezi modlitbami jsme zpívali písně a byla příležitost popovídat si s ostatními poutníky (bratry a sestrami) a podělit se o svědectví. Nechyběly ani zastávky na odpočinek a jídlo. Mezi 17. a 18. hodinou jsme dorazili na místo ubytování. Kolem 19:30 hodin začínal pohodový večer s hrami, aktivitami a tancem. Den jsme zakončili ve 21:00 modlitbou k Matce Boží na Jasné Hoře. Dvakrát se konala také večerní adorace.

Opravdu jste měli po celodenním pochodu večer ještě chuť hrát hry?

Sami jsme byli překvapeni, ale po sprše a jídle do nás vstoupil jakýsi druhý život. Stále jsme měli dostatek sil na hraní her. Kromě toho nás po celou dobu provázelo velké nadšení a radost, že se pouť může opět uskutečnit. Večerní hry byly také formou integrace.

Jak a kde jste přespávali?

V každé farnosti, kde jsme plánovali přenocovat, na nás čekali místní farníci, kteří byli ochotni poutníky přijmout. Pokud u farníků nebylo místo, mohli jsme se ubytovat na faře, v hasičárně nebo v tělocvičně. Vždy jsme měli pocit, že je o nás postaráno. Setkali jsme se s neuvěřitelnou štědrostí a laskavostí.

Proběhla pouť podle plánu?

Pouť proběhla podle plánu, navíc ještě lépe, než jsme předpokládali. Po cestě, na zastávkách a nocležištích, jsme se setkávali s neuvěřitelnou laskavostí a štědrostí. Lidé byli velmi rádi, že jsme si dali tu námahu putovat a na přímluvu Panny Marie vyprosit u Boha potřebné milosti.

Jak jste zvládali horko?

Vedro si na nás skutečně vybralo svou daň. Museli jsme na pokrývku hlavy a dbát na pitný režim. Na zastávkách na nás vždy čekalo auto se zavazadly, kde byly zásoby vody pro každého. Občas jsme se také mohli zásobit v některém z obchodů u silnice. Jako hudební skupina jsme se snažili odvést pozornost poutníků od horka, únavy a bolesti našimi písněmi a myslím, že to také pomohlo.

Musí být člověk fyzicky zdatný, aby se mohl zúčastnit poutě?

Dobrá fyzická kondice se rozhodně hodí. Během tak dlouhého pochodu se však „šance vyrovnávají“. Někdo může mít dobrou kondici, ale problémy s puchýři na nohou nebo jiné potíže. Jde však o to, abyste se do boje proti nim pustili a šli navzdory utrpení. Každý si nese své bolesti, zranění, radosti a smutky. Nemusí být fyzické, ale mohou být duchovní. Na cestě jsme si všichni rovni.

Jak vypadal okamžik, kdy jste dorazili na Jasnou Horu?

Docela skromně, protože nás byla jen hrstka. Všichni však plni radosti a nadšení zpívali a tleskali, a když došli k Panně Marii, položili jí k nohám věnce a křížky, které vyrobili, padli na kolena a tiše děkovali za to, že došli do cíle.

Na závěr pouti se v kapli Zázračného obrazu Panny Marie konala slavnostní mše svatá, při níž všichni prostřednictvím Panny Marie obětovali Bohu všechny radosti, díky a prosby, s nimiž šli celou cestu.

Jaký je to pocit, když poutník po tolika dnech dorazí do cíle?

Všichni cítili velkou radost, vděčnost, dojetí a úlevu. Byli jsme však smutní, že už je konec. Doufám, že příští pouť se bude moci uskutečnit bez překážek a že se na pouti opět setkáme a vytvoříme šestidenní společenství na cestě.