V Těrlicku byla nalezena třicet let stará pamětní kniha. Obsahuje cenné zápisky od návštěvníků Žwirkowiska

TĚRLICKO / Před dvěma týdny našel místopředseda MS PZKO Těrlicko Jan Przywara při úklidu Polského domu pamětní knihu z Malého muzea Żwirki a Wigury. Kniha, kterou v roce 1980 vystavil Klub mládeže v muzeu, byla dlouhá léta považována za ztracenou. Byla nalezena po téměř třiceti letech. Obsahuje zápisy takových osobností, jako je sestra Stanisława Wigury a bratr Franciszka Żwirky.

Můžete nám říct, jak se stalo, že se kniha ztratila?

Stalo se to v 90. letech – poslední záznam v knize je z roku 1993, takže kolem tohoto roku musela zmizet. Po likvidaci Malého muzea Żwirki i Wigury jsme knihu uložili do skříně v restauraci, která se nacházela naproti pozemku, na němž byl později postaven Polský dům Żwirki a Wigury. Tam jsme měli oddělené místo pro cennosti místní skupiny. Kromě nás tam měli své prostory i hasiči a Jednota. Tato kniha byla někdy i u mě doma. Bohužel jsme neměli vlastní prostory. V té době se právě stavěl Polský dům Żwirki i Wigury.

Tedy zhruba v polovině 90. let. se ukázalo, že se kniha někam ztratila. Vzpomínám si, jak jste se v roce 2015 s lítostí zmínil, že taková kniha existovala, ale bohužel jste už nedoufal, že se najde.

Ano, stráta knihy pro nás byla velkou ránou. Jsou v ní velmi zajímavé zápisy hostů, kteří byli nejen v Malém muzeu Żwirki i Wigury ve Stebelově domku, ale na Żwirkowisku vůbec. Vždycky jsem ukazoval dalším návštěvníkům, kdo už tam byl před nimi.

Které záznamy považujete za nejcennější?

Nejcennější je pro mě zápis z první strany, tedy zápis paní Wandy Wigury-Budkowské, sestry Stanisława Wigury, která přijela na zahájení výstavy v roce 1980. Byla první osobou, které jsme knihu dali. Rozhodli jsme se, že ona je tím nejdůležitějším hostem. Je tu také zápis Žwirkova nejmladšího bratra Edwarda – pamatuji si, když tu byl. Cenný je pro mě také zápis Jerzyho Kukuczky, kterého jsem osobně provázel po Żwirkowisku.

Návštěva Kukuczky v obci Żwirkowisko

Jaký dojem na vás udělal Jerzy Kukuczka?

Velmi klidný, vyrovnaný, překvapil mě tím, že ze svého auta na Żwirkowisku vytáhl kytici květin, že byl prostě připravený. Bylo vidět, že návštěvu prožívá vnitřně, což se odráží i v jeho zápisu.

A jak se stalo, že Kukuczka byl hostem v Těrlicku?

Byl pozván. Přednášel pro školáky v Českém Těšíně.

A na nápad navštívit Żwirkowisko přišel sám?

Pozval jsem ho. Den předtím jsme se viděli v budově Hlavního výboru PZKO. Kukuczka tam zařizoval nějaké organizační záležitosti. Neodvážil jsem se k němu přiblížit. Pořád jsem přemýšlel, jak to udělat. A pak přišla poslední příležitost, když nastoupil do auta – zaklepal jsem na okénko a zeptal se, jestli by se chtěl podívat na místo, kde zemřeli Žwirko a Wigura.

A jaká byla jeho reakce?

Samozřejmě řekl ano. Hned jsme se domluvili, že ho ráno vyzvednu v Českém Těšíně a odtud za mnou pojede na Żwirkowisko. Později jsem ho doprovodil do obchodu, protože chtěl koupit boty pro své syny. V té době prodávala v obchodě moje kamarádka. Věděl jsem, že netuší, koho obsluhuje. Takže jsem ji na to upozornil, až když Kukuczka poodešel o pár kroků dál. Pod dojmem toho vyběhla zpoza pultu a dívala se za ním. Tehdy byl velmi populární.

Vzpomínám si také, že Jerzy Kukuczka měl specifickou krakovskou registrační značku – na začátku byla písmena označující Krakov a pak číslice: 8000, což znamená osm tisíc. Takový dárek mu dali na úřadě pro registraci vozidel.

Určitě jsou v knize také zápisy Poláků ze Zaolší?

Ano, je tu příspěvek profesora Daniela Kadlubce. Je zde mnoho zajímavých jmen a nechybí ani hosté z Polska. Každá položka něco říká, něco připomíná.

Nalezená kniha

Co jste pocítil, když jste tuto knihu uviděl, protože jste ji pravděpodobně okamžitě poznal…..

Pocítil jsem takový nával emocí, že jsem musel – navzdory pozdní hodině – zavolat někomu, kdo by měl stejnou radost jako já (smích).

Četl jste až do svítání?

Ne. Ale měl jsem v sobě spoustu emocí, usnul jsem pozdě.

Tato kniha není jen historií Żwirkowiska, ale také vašimi osobními vzpomínkami z let dospívání?

Většina záznamů souvisí s tím, co jsme s Leszkem Kotulou dělali v souvislosti s přípravou výstavy v domku paní Steblové a později s průvodcováním po Żwirkowisku. Jsem rád, že se tato kniha našla a je dokumentem všech těch let. Nyní se nachází v dokumentačním středisku, kde se skenuje, a poté se vrátí sem do Těrlicka.