Čerpání z folklóru versus nedbalost při nošení tradičního kroje. Rozhovor s Agnieszkou Pawlitko

O lidových krojích a využití lidových motivů v každodenním životě si povídáme s Agnieszkou Pawlitko – etnoložkou a umělkyní.

Jsi etnoložka, ale také umělkyně, která ve svých dílech často používá motivy převzaté z folkloru. Je folklór skansen, nebo něco živého, co podléhá změnám, vývoji?

Domnívám se, že můj projekt „Etnolog na stopě“ dokazuje, že folklor je stále živý. A dokud budeme navštěvovat folklorní akce, bude živý. Myslím, že nezmizí. Dokud se budeme snažit předávat naše tradice, mladší generace z nich bude moci čerpat.

Jak jako etnoložka, ale také umělkyně, která ve své tvorbě čerpá z folklorních motivů, přistupuješ ke stylizovanému folkloru?

Je třeba začít tím, že vše se mění. Také kroje se mění, jdou s módou. Důležitý je aspekt autenticity, to, že například beskydské výšivky vyrábíme tak, jak to dělaly naše babičky, prababičky. Používáme stejné vzory, stejné techniky. Stejné je to například s koniakovskou krajkou nebo filigránem. Je tu však i aspekt současnosti. Můžeme například nosit filigránské náušnice nebo náramky z beskydské výšivky.

Někteří lidé to dokonce považují za profanaci. Např. tanga z koniakovské krajky, nebo jakékoli odchylky od tradičního kroje.

Podle mého názoru je to příležitost pro řemeslo a pro přežití této specifické techniky. Je důležité si uvědomit, že se někdy jedná o velmi náročné a úzké řemeslné techniky, které jinde nenajdete. Pokud tedy například už nikdo nebude nosit čepec vyrobený danou technikou, tato technika zanikne.

Ale pokud tuto techniku použijete například k výrobě náramků, přežije tato technika?

Ano. Zároveň je důležité, aby kroje, které nosíme, byly tradiční. Jsem zásadně proti tomu, když někdo nosí horalský kroj s teniskami nebo do něj vplétá nějaké další prvky.

Jinými slovy, když kroj nosíme, měl by být kompletní a měl by být nošen v souladu s tradicí. Prvky řemeslných technik však mohou být použity ve zcela odlišných předmětech.

Ano, samozřejmě. Dnes mám na sobě například šaty z modrotisku a k nim náušnice z filigránu. Myslím, že takový současný přenos je velmi povedený. Mnoho takových moderních šatů z modrotisku můžete vidět na Moravě. Tam se tento tištěný materiál používá při navrhování mnoha kreací. Podle mě je to velmi zajímavé. Nejedná se však o lidový kroj, ale pouze o využití vzorů pro současné potřeby. Stejně jako nyní v Polsku najdeme všude vzor z Lowicze.

Ale na začátku jste řekla, že se mění i kroj.

Zde je třeba zmínit, že v minulosti nebyly dostupné takové látky, jako dnes. Dnes můžeme například k ušití kabotka použít lepší materiál, který se tolik nemačká. Dříve byly k dispozici pouze bavlněné látky, které se obtížně žehlily. A dnes si můžete koupit lepší, snadněji udržovatelné látky a myslím, že to není taková odchylka, abyste je nemohli používat.

To znamená, že můžete ušít kabotek z jiné látky, ale přesně stejného střihu jako kdysi. A i zde je pravděpodobně hranice, že se nemůže jednat o materiál, který je přílš umělý.

Samozřejmě. Vše musí ladit. To je důležité.