Děti z Ukrajiny zhlédly představení Bajky. „Divadlo dokáže prolomit všechny bariéry.“ Rozhovor s Lenou Pešák

ČESKÝ TĚŠÍN / Minulou středu hrálo loutkové divadlo Bajka pro děti z Ukrajiny. Uvedlo polskou verzi hry „Neuvěřitelná cesta levé ponožky“. Představení se setkalo s velkým ohlasem – líbilo se nejen nejmladším dětem, ale i těm starším. O hře a plánech do budoucna si povídáme s Lenou Pešák, literární vedoucí Loutkového divadla Bajka.

Kdo přišel s nápadem uspořádat představení pro děti z Ukrajiny?

O organizaci představení se postaral umělecký vedoucí Bajky Kuba Tomoszek, ale všichni jsme dlouho přemýšleli, jak pomoci. Nápadů bylo mnoho, mimo jiné jsme chtěli zahrát generální zkoušku v Malenovicích, protože tam je také velké dočasné centrum pro lidi z Ukrajiny. K tomu ale nedošlo, protože nepřišlo dost dětí. Takže Kuba je organizátor, ale zapojujeme se všichni – pracujeme v jedné místnosti a vždycky pracujeme ve skupině. Kuba má své kontakty v křesťanských kruzích a další zaměstnanci Bajky mají informace o potřebách ukrajinských dětí z jiných míst.

Takže to nebyla spontánní akce, začal jste o tom uvažovat už na začátku války?

Ano, jakmile se v Cieszyně a Třinci začali objevovat Ukrajinci. Vídáme je a máme s nimi kontakty, jsou již součástí našeho života. Cítili jsme, že bychom se chtěli zapojit do pomoci těmto lidem. Snažíme se aktivně zapojit do jejich života. Jsme rádi, že můžeme něco udělat a vidět výsledky svého úsilí.

Přemýšleli jste o tom, jakou hru chcete zahrát?

Ano, zvažovali jsme několik možností. Na začátku jsme nevěděli, jak staré děti budou. Pak jsme se dozvěděli, že se bude jednat o děti různého věku. Došli jsme tedy k závěru, že musíme zvolit co nejjednodušší příběh s malým počtem slov. „Úžasné dobrodružství levé ponožky“ se nám zdálo nejlepší. O výběru hry rozhodovalo také to, zda jsme měli v danou chvíli k dispozici herce. Pokud totiž ve hře herci hostují, nemůžeme je v danou chvíli přizvat. Naše volba byla tedy souhrnem toho, co bychom chtěli ukázat, a toho, co lze v danou chvíli ukázat.

Přemýšleli jsme také o Hobitovi, ale nakonec jsme se rozhodli pro Dobrodružství ponožky. Napadlo nás, že bychom mohli představení simultánně překládat nebo k němu dělat titulky. Nakonec jsme se ale rozhodli, že zkusíme spontánně hrát pouze v polštině a uvidíme, jaká bude reakce publika, a pak se rozhodneme, jak další vystoupení vylepšit. Ukázalo se však, že divadlo dokáže překonat všechny bariéry. Kouzlo divadla fungovalo. Děti komentovaly polská slova a nacházely ukrajinské ekvivalenty. Ne všechno bylo srozumitelné, ale obsah se podařilo předat.

Měli jste dilema, v jakém jazyce vystupovat?

Ne. V tomto případě jsme neměli žádné dilema. Víme, že čeština je ukrajinštině vzdálenější než polština. Polština má podobnou slovní zásobu, například ponožka je v ukrajinštině „szkarpetka“. Ze zkušenosti už víme – protože ti z nás, kteří s těmito dětmi pracovali nebo se s nimi setkali, už mají své vlastní zkušenosti – že polština je pro tyto děti srozumitelnější než čeština. Některé z dětí, které byly na představení, mluvily také polsky; pravděpodobně pocházely ze smíšených polsko-ukrajinských rodin.

Jaká byla na představení atmosféra?

To jsou samozřejmě mé velmi osobní pocity. Tuto akci jsem velmi prožívala. Herci navázali s dětmi kontakt, děti byly velmi spokojené, reagovaly na představení, pak ochotně přistupovaly k loutkám a fotily se s nimi. Když jsme s nimi začali mluvit, úplně se uvolnily, protože na začátku byly i ony nervózní, když sem přišly. Jejich chování na začátku nebylo tak spontánní jako u našich dětí.

Překvapilo mě, jak si celá skupina navzájem pomáhala. Byl mezi nimi postižený chlapec a ostatní děti se o něj neustále staraly. Starší se starali o mladší, pomáhali jim oblékat se a svlékat, dohlíželi na ně, aby byly potichu atd. Bylo velmi dojemné vidět, jak se snaží držet pohromadě a pomáhat si.

Plánujete další podobné akce?

Určitě ano. To jsou jen začátky. Stále jsme v kontaktu s lidmi, kteří se podílejí na pomoci Ukrajincům. V tomto prvním období jsme však měli informace o tom, že matky a děti, které utekly před válkou, potřebují klid. Nyní budeme moci nabídnout nějaký druh zábavy. Je pro nás velmi důležité pokračovat v představeních pro ukrajinské děti.