Pastevectví v polských Karpatech online. Spolupořadatelem výstavy je Beskydské muzeum ve Visle

VISLA / Výstavu ,,Dědictví tradiční pastevecké kultury v polských Karpatech” je možno zhlédnout v síti. Virtuální prezentaci realizovala nadace „Fundacja Przestrzenie Dziedzictwa”, díky které je možno se seznámit s historií pastevectví ovcí v Karpatech, salašnickými tradicemi a jakou podobu má pastevectví v současnosti.

Spolupořadatelem této výstavy je Beskydské muzeum ve Visle, proto se mezi prezentovanými exponáty nachází také několik předmětů ze sbírek vislanské instituce. Expozice je rozdělená na pět částí: Kulturní krajina (Krajobraz kulturowy), Začátek a konec sezóny (Początek i koniec sezonu), Den na salaši (Dzień na szałasie), Pastevci (Pasterze), Současné kontexty (Współczesne konteksty).

Bačové tvořili elitu

Do poloviny  20. století byla pro pastevectví vyčleněna většina pastvin, mýtin, lesních pozemků a oblastí, které se nedaly použít k jiným účelům, a jež se nacházely nad zemědělskými pozemky. Zanechalo tam trvalou stopu na současné krajině Karpat. Bačové tvořili elitu vesnické společnosti, měli půdu, zvířata a dřevo. Lidé jim také záviděli lehčí práci ve srovnání s obděláváním málo úrodných polí.

V roce 1944 byla v jedné ze škol na Podhalí provedena anketa, ve které většina chlapců uvedla, že by se v budoucnu chtěli stát bači.  V padesátých letech 20. století se v polských Tatrách páslo zhruba 30 tisíc ovcí a 3 tisíce krav. Pastevectvím se zabývalo přibližně 800 pastevců.

Situace se změnila po vyhlášení Tatranského národního parku (Tatrzański Park Narodowy) v roce 1954. Na slovenské (československé) straně byl vyhlášen již v roce 1949. Mnohogeneračním pasteveckým rodinám byly vyvlastněny jejich pastviny, popřípadě je museli prodat.

Aby si udrželi svá stáda, museli si začít pronajímat pastviny v Pieninách, v Bukovských vrších (Bieszczady) a v Nízkých Beskydech (Beskid Niski). Za velmi významnou pasteveckou oblast jsou považovány Slezské Beskydy (Beskid Śląski), kde se dochovaly místní zvyky a tradice. 

Jeden z posledních redyků

Naproti tomu jeden z posledních tradičních jarních redyků, neboli slavnostní vyvedení ovčích stád pastevci na pastvu na horské pastviny, vede bača Tadeusz (junior) Szczechowicz. Jeho trasa spojuje vesnici Ratułów na Podhalí se vsí Soblówka v pohoří Beskid Żywiecki. Akce trvá zhruba týden. 

Cestou pastevci se stády přenocují u spřátelených hospodářů. Přitom prodávají vyráběné sýry, někdy i jehňata. Ve vesnici Piekielnik zůstávají přes noc u hospodářů, kteří zachovávají rodinné pastevecké tradice. Ukazuje to na sehranou spolupráci a silné vazby mezi rodinami pastevců.

Pastevectví se začíná vyplácet

Ve 21. století, po desetiletích pomalého poklesu zájmu o pasteveckou profesi, se začaly objevovat známky zlepšení konjunktury, zároveň však vyvstaly nové problémy. Ceny tradičních sýrů rychle rostou, stejně jako poptávka po zdravých, ekologických mléčných výrobcích. Pastevectví spojené s prodejem sýrů, se začíná vyplácet. 

Bači však trápí nedostatek pomocníků a mladých osob, které by měly zájem o práci v této profesi. Zájem mladé generace pasteveckých rodin pracovat v kolibách, totiž klesá. Navzdory narůstající poptávce o mléčné výrobky, další rozvoj pastevectví je brzděn nedostatkem pracovníků.

Nyní se nejlépe daří rodinným salašnickým firmám, které se aktivně zabývají prodejem různých mléčných výrobků v místech vyhledávaných turisty, které své podnikání často propojují i s jinými aktivitami, jako obchody, penziony a další.

Další spolupořadatelé výstavy

Kromě Beskydského muzea Andrzeje Podżorského ve Visle, spolupořadateli výstavy jsou také Muzeum Tatrzańskie im. Dra Tytusa Chałubińskiego v Zakopaném, Obecní kulturní centrum (Gminne Centrum  Kultury) v obci Lipnica Wielka a veřejná knihovna (Orawska Biblioteka Publiczna) ve vesnici Jabłonka.

Výstavu je možno zhlédnout zde: Dziedzictwo tradycyjnej kultury pasterskiej w polskich Karpatach (fundacjapd.pl)

(gam)

Kamenná koliba přistavěná ke skále za horní hranicí lesů ve Vysokých Tatrách