ŽIVOTICE / Pietní shromáždění věnované památce 36 občanů Životic a okolních obcí zavražděných německými okupanty, se uskuteční v sobotu 7. srpna v Životicích. Začátek je v 10 hodin. Památník životické tragédie bude otevřen od 9.00 hodin.
Pietní shromáždění se uskuteční ve spolupráci s Českým svazem bojovníků za svobodu, Hlavním výborem PZKO a Muzeem Těšínska. Z důvodu hygienických opatření proti šíření Covid-19 je nezbytné při účasti mít zakrytá ústa a nos ochrannými pomůckami.
Pietní shromáždění připomene zavraždění 36 mužů německými nacisty 6. srpna 1944. O život tehdy přišlo 28 Poláků a 8 Čechů – obyvatel Životic, Horní a Dolní Suché a Dolního Těrlicka.
Neúprosná německá odveta
Byla to odveta za akci partyzánů ze skupiny důstojníka polské armády Józefa Kamińského, kteří dva dny předtím zastřelili v hospodě Isidora Mokrosze v dolní části obce dva gestapáky z Těšína a jejich řidiče. Oba měli na svědomí řadu zločinů, kterých se dopustili vůči lidem z Těšínského Slezska.
Němci zavražděné odvezli na vozech a pochovali na starém židovském hřbitově v Orlové. Dne 24. června 1945 byly ostatky obětí exhumovány, převezeny do Životic a uloženy do mohyly naproti hřbitova, nad kterou byl v září 1949 slavnostně odhalen pomník akademického sochaře a malíře Františka Świdera z Karviné.
Životické matce vytesal rysy jedné z vdov, Marie Krainové. Dítěti podobu jejího dvouměsíčního syna Adolfa.
Zastřelili ho, když se vracel z práce
Manžel paní Krainové Józef pracoval jako horník. Šestého srpna ráno se vracel z noční směny. Cestou byl zastřelen nacisty, kteří ho předtím marně hledali v jeho domku.
„Vzbudili nás gestapáci v civilu, z kapes jim čouhala hrdla lahví s kořalkou. Oba měli brýle a byli podnapilí, třetí v uniformě mluvil slezským nářečím. Hledali manžela a nechtěli věřit, že je na směně. Prohledali dům, nadávali a vyhrožovali. Viděla jsem pak oknem, jak vedli k lesu bratry Guziurovy,“ popisovala pak nejtragičtější chvíle ve svém životě paní Marta.
Její vzpomínky zaznamenal již zesnulý historik Mečislav Borák v knize Zločin v Životicích.
O manželově smrti se dozvěděla v poledne od své sestry, která ho viděla ležet na kraji lesa na hranici Životic a Horní Suché. „Šla jsem se tam podívat. Byl střelen z boku do pravého spánku, druhou ránu měl v prsou. Byla při tom prostřelená i plechová bandaska, v níž si vozil na směnu kávu. Kolo, na kterém jezdil do práce, mu leželo na nohou,“ uzavřela své vzpomínky Marta Krainová.
Prostřelená bandaska Józefa Krainy je jedním z exponátů Památníku životické tragédie.
(gam)
Komentáře
