Vzpomínka na oběti Polenlageru č. 32 v Novém Bogumíně

SKŘEČOŇ / Místní skupina PZKO Skřečoň od počátku své existence usiluje o zachování památky obětí Polenlagru č. 32 v Novém Bogumíně. Díky jejich úsilí byl na skřečoňském hřbitově postaven pomník 104 obětem a v Domě PZKO bylo zřízeno malé muzeum.

Jedna z vitrín je věnována památce Poláků, kteří zahynuli v německém pracovním táboře Polenlager č. 32 v Novém Bogumíně. Jednalo se o jeden z táborů zřízených během druhé světové války v Horním Slezsku jako místo nucených prací pro Poláky.

Polenlager se od ostatních pracovních táborů lišil tím, že se v něm uplatňovaly tvrdé tresty a strava byla minimální. Do Polenlagru v Těšínském Slezsku bylo deportováno více než 200 rodin z Nýdku, Jablunkova, Mostů u Jablunkova, Koňské, Třince, Dolní Líštné, Karviné, Suché, Stonavy a Bogumína.

Po převozu byli vysídlení Poláci rozděleni podle toho, na jakou práci se hodili. Každý den byli mladí lidé odváženi nákladními auty na těžkou práci, například na stavbu železnic a silnic nebo na práci v ocelárnách. Ženy a děti byly poslány na práci v zemědělství, zatímco starší lidé a malé děti měli na starosti úklid tábora.

Životní podmínky v táboře byly velmi tvrdé. Baráky nebyly vytápěné a na každém prkenném lůžku spali dva vězni. Jídlo bylo málo kalorické a nedostatečné a lidé pracovali každý den, dokonce i o nedělích a svátcích.

Seznam vozky

Těla mrtvých byla z tábora převezena na voze taženém koňmi na hřbitov ve Skrzeczońi. Díky vozkovi, který s nasazením života zapisoval další oběti, se zachovaly informace o zavražděných v Polenlageru č. 32 v Novém Bogumíně. Zažloutlý, ručně psaný seznam těchto osob je k vidění v Domě PZKO ve Skřečoni.

Je na něm uvedeno 104 obětí: 42 mužů a 39 žen, většinou starších 70 let, a 23 dětí, včetně 14 kojenců mladších jednoho roku. Tajně sestavený seznam obsahuje nejen jména obětí, ale také datum úmrtí a věk – nejstarší oběti bylo 98 let, nejmladší přežila 1 hodinu a 15 minut.

Od samého počátku poválečné činnosti Místní skupiny PZKO bylo pro jeho členy nejdůležitější, aby lidé pamatovali na Poláky, kteří zahynuli v koncentračních táborech v okupovaném Polsku a Třetí říši a v německém pracovním táboře Polenlager č. 32 v Novém Bogumíně.

Již v roce 1948 byla na kapli skřečoňského hřbitova odhalena pamětní deska se jmény obětí německých vyhlazovacích táborů. Pamětní desku odhalil Maksymilian Guziur, bývalý vězeň koncentračního tábora Dachau a významný aktivista předválečných a poválečných organizací v Zaolší.

V předvečer slavnosti se ve Skřečoni konala vzpomínková akce, kterou připravil a řídil dirigent Rudolf Wójcik. Na začátku vystoupil smíšený pěvecký sbor Hasło, poté obyvatelé Skřečoně, kterým se podařilo přežít peklo koncentračních táborů, předvedli divadelní hru s názvem Smrt kolegy. Na závěr byl přečten seznam umučených.

V roce 1953 byla na hrobě Poláků odhalena pamětní deska. Spoustu let se usilovalo o vybudování pomníku. To se povedlo 20. dubna 1969, kdy byl na skřečoňském hřbitově odhalen pomník.

Pomník, který tvoří tři žulové vznosné kvádry symbolizující tři skupiny obětí (muži – nejvyšší, ženy – prostřední a děti – nejnižší), navrhl Bronisław Firla. O památník a jeho okolí pečují členové MS PZKO ve Skřečoni.

(SG)