Z redakční pošty: Na to setkání nezapomeneme

BOHUMÍN-SKŘEČOŇ / V neděli 3. listopadu přijela do Skřečoně Helena Filipczyk, dívčím jménem Jagusiak, která během 2. světové války spolu s rodiči byla uvězněna v táboře nucených prací v Bohumíně.

Helena Filipczyk pochází z obce Gniazdów, kterou najdeme mezi Katovicemi a Čenstochovou. Do Skřečoně přijela společně se synem Stefanem a dcerou se zetěm Małgorzatou a Andrzejem Gawlińskimi, kde na místním hřbitově u pomníku 104 Poláků – obětí fašismu, zapálila svíčky.

Dnes skoro 90letá Helena Filipczyk byla vězeňkyní v německém táboře nucených prací, tak zvaném Polenlagru č. 32, který v Bohumíně existoval letech 1942-1945. Vězni byli každý den rozvážení nákladními auty k těžkým pracím – ke stavbě tratě, cest, do hutí.

Helena, které tehdy bylo 12 let, pracovala v hospodářství Adeli a Leona Chyłków v Bohumíně-Šonychlu, pomáhala u zemědělských polních prací, uklízela dům anebo hlídala malé děti hospodářů. Bohužel její otec Władysław Jagusiak pobyt v táboře nepřežil a zemřel 11. května 1944. Jeho jméno je mezi 104 jmény na pomníku polských obětí fašismu.

Účastníkem setkání na hřbitově byl rovněž 90letý Albert Grzebień, člen Místní skupiny PZKO ve Skřečoni, která pamatuje, jak těla vězňů byly pohřbívaná na místním hřbitově.

Členové PZKO následně pozvali hosty z Polska do svého Domu PZKO, kde v Jizbě tradice si všichni mohli připomenout historii Polenlagru č. 32 a podívat se na fotografie dokumentující stavbu pomníku 104 Poláků v roce 1969 roku.

Na závěr setkání Helena Filipczyk slíbila, že pokud ji to zdravotní stav dovolí, 1. května 2020 se zúčastní městských bohumínských vzpomínkových oslav u příležitosti 75 let od zakončení 2. světové války.

TG