Na Velký pátek byly všechny zákazy pečlivě dodržovány

Velký pátek – Černý pátek

Častým zvykem na Černý (Velký) pátek bylo mytí při východu slunce v tekoucí vodě. Sloužily k tomu prameny, potoky a řeky. Taková velkopáteční očista měla zajistit zdraví na celý rok.

Prováděly ji celé rodiny, brzy ráno, nejlépe těsně před východem slunce, po příslušných modlitbách na kolenou u břehu řeky nebo pramene. Pokud to podmínky dovolily, k potoku se chodilo bez bot.

Cestou zpět se za žádných okolností nesmělo otáčet nebo se dívat na vycházející slunce. Jinak by tento velkopáteční zvyk nebyl účinný, nebo by přímo mohl způsobit neštěstí.

Velkopáteční vodu se také přinášelo domů, lidé věřili, že se nezkazí, a proto ji také uchovávali. V případě potřeby se používala k mytí nemocných lidí, ale i zvířat, třeba koňů, krav, a také k postříkání stáje a chléva, myly se ní koryta pro prasata, aby prospívala.

Na Velký pátek lidé měli vypít panáka „tatarczówki“ (tinktura z puškvorce), která měla zajistit zdraví po celý rok, a byla účinná při gastritidě a revmatických bolestech.

Tento den se nesmělo pohnout zemi, vůbec se nesmělo pracovat na poli ani na zahradě. Pro zemědělce byl Velký pátek také dnem pozorování počasí, na základě kterého se předvídalo nejen budoucí počasí, ale hlavně sklizeň.

V každém farním kostele, u nás v hlavní lodi před oltářem, na černém plátně spočíval velký kříž s postavou ukřižovaného Krista a v boční uličce nebo kapli, ve výklenku pod postranním oltářem, byl připraven Boží hrob a nad ním v tabernakulum Nejsvětější svátost.

Před ním drželi vkleče stráž ministranti a nebo také krojování horníci, hasiči a tam, kde se nacházely vojenské kasárny, vojáci, uniformovaní harceře. Lidé navštěvovali kostel, líbali rány Ukřižovaného a modlili se před Božím hrobem.

V některých domácnostech se držel přísný půst. Lidé velmi málo jedli, většinou jen jednou denně, obvykle v poledne, například kus chleba se sleďem nebo brambory vařené ve slupce s kyselým zelím.

Všechny zákazy a příkazy platné na Velký pátek byly pečlivě dodržovány.

(Jan Szymik „Roční zvyky a obřady na Těšínském Slezsku“, připravila Folkloristická sekce Polského kulturně-osvětového svazu v České republice, Český Těšín – Wrocław 2012)