Barbara Szotek-Stonawski: Bez umění nežijeme, pouze vegetujeme

Rozhovor o umění a divadle s Barbarou Szotek-Stonawski, která letos převzala čestný oznak Za zásluhy pro polskou kulturu.

Tyto ceny se udělují u příležitosti Mezinárodního dne divadla. Víš, kdo tě nominoval?

Ano. Byla jsem nominována katovickou pobočkou ZASP (Svaz umělců polských scén). Přestože tato organizace není u nás moc známá, naše divadlo s ní spolupracuje už mnoho let. Sama jsem členkou této organizace a tato práce mi dává hodně satisfakce.

Byla jsi jediným hercem mimo území Polska, který ten den získal ocenění? 

Ne, nebyla jsem jediným vyznamenaných hercem Polské scény Těšínského divadla. Spolu se mnou cenu převzala i moje dlouholetá kolegyně Lidia Chrzanówna, a jsme nesmírně ráda i tomu, že cenu převzal rovněž dlouholetý herec a režisér Polské scény Witold Rybicki.

Ceny těší, nicméně je člověk nedostává denně. Obyčejný život herce na provincii nebývá lehký, i proto, že umění je pro mnohé lidi „luxusní záležitostí“. Dá se tento postoj většiny lidí nějak změnit?

Neobjevím Ameriku, když řeknu, že bez umění nežijeme, ale vegetujeme. Každý z nás má v sobě něco z umělce. Utváří svou vlastní realitu. Každý člověk je součástí velkého představení – života, ale ne každý si je tohoto vědom.

Profesionální umělci jsou, anebo alespoň by měli být si více vědomi své kreativity. A nést za ní odpovědnost. Dle mého názoru umění je o vzájemné inspiraci, podněcování myšlení, budování nebo ničení názorů – prostě evaluaci. Povinnosti umělce je práce na sobě samém.  

Dá se tedy změnit postoj společnosti k umění? Pokud ano, tak rozšiřováním sebeuvědomění jedince. Klíčovou roli by zde měla hrát škola a rodina. Každé dítě je umělcem – pomozme dětem udržet toto vědomí po celý život.

Měla jsi možnost hrát u Krystiana Lupy. Co ti přinesla spolupráce s jedním s nejvýznamnějších polských režisérů? 

Samozřejmě si této zkušenosti velmi vážím. V roce 2015 jsme uvedli drama S. I. Witkiewicze „Maciej Korbowa a Bellatrix“ v Krakově v divadle Łaźnia Nowa a také ve Varšavě v divadle IMKA. Co mi tato spolupráce dala? Začala jsem si klást znova otázky, na které jsem již zapomněla. Nesmrtelné otázky týkající se toho, kdo jsem, co tu dělám, kdo je herec, kde je hranice mezi hranou postavou a mnou … a mnoho dalších. Tedy otázky, na které se v životě odpovídá víckrát.

Cením si otevřenosti Krystiána v tématech, které společnost považuje za tabu. Jeho otevřenost umožňuje herci objevovat nové a možná jen neprozkoumané prostory k vytvoření charakteru a reality. Lupa je učitel, opravdový mistr, který nedává hotové recepty na umění, ale inspiruje, chápe herce a jeho boj s rolí, ale i vyžaduje.  A to vše s obrovským respektem k práci na obou stranách – to je důvod, proč herci s ním rádi pracují.

Věnuješ se rovněž práci s dětmi. Jak to dobrodružství začalo?

O tom, že chci učit, jsem věděla hned po absolvování PWST (dnes Divadelní Akademie). Akorát jsem nebyla ještě na to připravená. Teprve, když jsem poznala všechna úskalí výchovy svých dětí, jsem se rozhodla, že se do učení pustím. V roce 2017 jsme převzala po kamarádce vedení divadelního kroužku. Jezdila jsem rovněž na Filmové a herecké dílny do Košařisk, kde jsem se snažila mládeži předat své zkušenosti.

Nijak velké rozdíly mezi učením dospělých a dětí nevidím, snad v jazyku, jeho jednoduchosti, pokud se jedná o děti a předávání jim zkušenosti. Pravdou však je, že děti jsou více otevřené.   

Nejčastěji se herců ptají na jejich oblíbenou roli. Já se zeptám na tu, která tě stála nejvíce krve a potu.

Krev a pot? Jednu takovou roli jsem měla, u režisérky Moniki Strzępki v představení Prezydentki. Dospěla jsem k závěru, že moje role Marie, která je lehce mentálně postižená, si bude žádat problémy s vyjadřováním se a špatnou artikulaci. Režisérka souhlasila, a pro tuto příležitost jsem si nechala vyrobit speciální zubní překrytí s křivým a lehce zničeným chrupem. Musela jsem překonat hodně problému, abych se naučila mluvit s tím „něčím“, co jsem měla v ústech. A také to pěkně bolelo. Nicméně s výsledkem práce jsem byla spokojená, režisérka taktéž.