Bez „Deníku starého učitele“ neexistuje historie polského národního hnutí na Těšínském Slezsku

Jan Kubisz, autor písně „Płyniesz Olzo“ a „Ojcowski dom“, se narodil 24. ledna 1848 v Konské. Po ukončení místní školy začal studovat na gymnáziu v Těšíně, kde se „téměř poněmčil“. Po čtyřech letech se vrátil do své rodné vesnice. Potom se zapsal do instituce pro vzdělávání učitelů, kterou absolvoval po dvou letech. V Hnojníku nastoupil do funkce učitele a zůstal tam. Zemřel 26. března 1929 v Hnojníku, byl pohřben na místním hřbitově.

Ale Jan Kubisz nebyl jen učitel. Rád psal, snadno tvořil rýmované příležitostné básně a na konci svého života zapsal svůj příběh do deníku.

Paweł Musioł v literárním portrétu Jana Kubisze napsal:

„Dílo slezského básníka se prezentuje velmi malé, pokud jde o množství: „Z niwy śląskiej” (1902) a „Pamiętnik starego nauczyciela” (1928) a pokud jde o kvalitu, musíme vzít v potaz podmínky, ve kterých tvořil, nepřátelské k rozvoji poetického talentu. Poměrně nízké vzdělání, práce učitele na venkově, nedostatek prostředí s vhodnou literární atmosférou a konečně oddanost službě historickému momentu této malé části polské země – to jsou důvody, proč bychom měli být shovívaví ve vztahu k uměleckým hodnotám Kubiszovy poezie. O tom, že byl to básník z Boží milosti, předurčený na základě psychiky k tomu, aby byl velkým tvůrcem, svědčí tyto prvky, zářící ve tvaru zlatých žil ve skromném díle spisovatele, které znamenají opravdové básníky: lásku k člověku a pravdě, obecně řečeno…“.

Nicméně nejen umělecké hodnoty Kubiszových děl mluví o jejich významu a hodnotě. Básně, a především próza, jsou dokument té doby, a co je nejdůležitější a stále platí, velká lekce vlastenectví.

Franciszek Popiołek hodnotil „Pamiętnik starego nauczyciela“ těmito slovy:

„Tento deník je kartou dějin Těšínského Slezska, napsaný věrohodným svědkem, je to mimořádně cenný příspěvek k dějinám národního obrození této země, který dal potomkům aktivní účastník všech významných událostí národního života Slezska, který, i když se jich přímo neúčastnil, však cítil všechny svým srdcem. Proto se  čte tento deník, tento výbuch srdce inspirovaný vášnivou láskou k vlasti, Polsku, s nadšením a bez přečtení a nastudování tohoto díla je nemožné psát historii polského národního hnutí v Těšínském Slezsku, protože tyto zkušenosti autora jsou zážitky všech skutečných slezských Poláků, Poláků nejen z narození a jazyka, ale z hlubokého přesvědčení a vztahu k národu.“

„Deník starého učitele“ s podtitulem „Hrstka vzpomínek na slezský život v období probuzení národního hnutí v bývalém Těšínském Knížectví“ byla vydána v roce 1928. Šedesát šest let trvalo, než se objevilo druhé vydání.

Marian Grzegorz Gerlich píše o osudu deníku v doslovu ke druhému vydání:

„Starší generace se na něho dívá však stále s velkým uznáním, přestože začíná převládat sentimentální postoj. Střední a mladá generace již dospěla mimo toto významné dílo. Málo kontaktů a k tomu velmi náhodných s Kubiszovým „Deníkem“ ochuzuje vzdělávací proces, a tím i identitu Poláků na Zaolší. Po druhé světové válce byla nepřítomnost této práce obzvláště znepokojivá. Lidé se k němu, jako v případě jiných zakázaných děl, dostali obvykle individuálně, protože existoval seznam povinné četby. Každý hledal svou cestu k pravdě a během této cesty poznával různá díla, než přišel k tomu, od kterého by měl začít.“

„Deník starého učitele“ je autobiografie Kubisze, ale je to také obraz života slezských lidí od jara národů do prvních let meziválečného období, jejich zvyků a způsobu myšlení. Dnes tato kniha nabývá nového významu, stává se v naší současné realitě, stejně jako básně „Płyniesz, Olzo“ nebo „Ojcowski dom“, především tak potřebnou učebnicí vlastenectví.

(Vzpomínka na Jana Kubisze. „Zwrot”, 1998 č. 1)