Janusz Bilski: „Mám motivaci stále se rozvíjet“

Například ve tři ráno, když mi volá polský řidič a stěžuje si, že mu česká policie příliš dlouho vystavovala pokutu.

Samozřejmě. Největším přínosem je možnost sloužit vlasti. Existují i jiné výhody, jako například cestování po světě. A nejen v tom smyslu, že někde jedete na týden nebo na dva. Ale bydlíte v cizině dva nebo tři roky, a máte tak možnost poznat lidi a jejich kulturu. Kromě toho je to práce plná výzev, které, z čímž se netajím, mám rád. Práce tady, v konsulátu v Ostravě, je jiná, než např. v New Yorku, kde jsem taky pracoval. Díky tomu vím že, během dalších dvaceti, třiceti let nebudu dělat totéž. Neustále tak mám motivaci se rozvíjet a dělat nové věci.

Děti občanství dostávají po rodičích, neboť tady funguje právo krve. V některých státech existuje právo země. Je tomu tak například v USA. Můžete se tedy teoreticky ucházet o občanství státu, ve kterém se dítě narodilo. Nicméně ve Vietnamu neexistuje právo země. A i kdyby existovalo, neměl bych zájem. Mé děti jsou samozřejmě Poláky.

… nebo spálenou želvu. Naštěstí jí podávali s větším množstvím cibule. Nemáte na výběr, musíte tu cikádu nebo želvu prostě sníst. S pohledu vlastního kulinářského vkusu a přesvědčení je to opravdu někdy opravdu těžké. Musíme si však uvědomit, že hostitelé převážně servírují to, co mají nejlepšího, a musíme to ctít. Být diplomatem také znamená být otevřen jiné kultuře a kuchyni.

To záleží od země, ve které jsme. Tady v Ostravě žádný problém není, protože hranice s Polskem je několik kilometrů odtud, a existuje možnost objednat si jejich catering . Ve Vietnamu jsme takové možnosti neměli. Organizovali jsme akce nejen u příležitosti polských státních svátků, ale třeba i pro vietnamské absolventy polských škol. Hodně Vietnamců absolvovalo vysokou školu právě v Polsku, podobně jako v bývalém Československu. Pořádali jsme pro ně setkání v zahradě velvyslanectví ambasády převážně v listopadu, neboť v Hanoji bylo tehdy hezké počasí, kolem 20-ti stupňů, což ve státě s tropickým klima je skvělé. Pozvaní absolventi nechtěli jíst nic jiného než bigos, protože ho běžně nejedli a nerozlučně ho spojují s Polskem. A tak ho naše manželky navařily hned několik hrnců. Pokud se jedná o banket u příležitosti státních svátku, stejně jako většina velvyslanectví, pohoštění jsme pořádali v hotelu. Pokud kuchař neznal polskou kuchyni, s přiměřeným předstihem manželky diplomatů jej učily vařit polské jídla, například pirohy.

Je to pracovní skupina EU pro záležitosti konzulární péče a vzájemné podpory v krizových situacích, kdy občané EU potřebuji pomoc. Myšlenkou této skupiny bylo, aby během vetší konzulární krize celou situaci snadněji koordinovat.

Politická krize, například jako během arabského jara, se vyznačuje tím, že ze dne na den stát přestává fungovat. Tak tomu bylo v Tunisu. Ministerstvo bylo zavřené, nebyl nikdo, s kým jste mohl cokoliv řešit. Letiště nefungovalo, polští občané se chtěli dostat domů a neměli jak. V takových situacích je nutná konzulární koordinace. Například, když letí polsky letoun pro polské občany, a vím, že ze 150 míst na palubě jenom 50 bude obsazeno, tak nabídnu 100 míst dalším občanům EU. Tentokrát máme letoun my, příště ho bude mít někdo jiný, a místa nabídne nám.

Mimo jiné jsme řešili způsoby zastoupení občanů EU ve státech, ve kterých nějaký stát z EU nemá zastoupeni. Příkladem může být Papua-Nová Guinea. Polsko tam svojí ambasádu nemá, jsou tam ale polští turisté. A turista může jít tam, kam by neměl. Může být okraden, a bez pasu se nedostane do letadla. Nejbližší pobočku, ve které je možné udělat nový pas, máme ve vzdálené o tisíce kilometrů Jakartě. V takových případech jsou nezbytné pravidla, jak má vypadat konzulární pomoc jiného státu, a jak bude refundovaná.

Určitě. Například když řešíte konzulární problém spolu s dalšími členy EU, rozhodně to usnadňuje jeho vyřízení. V případě krize arabského jara jsme vystupovali jako EU. Díky tomu jsme měli úplně jinou „ráži“, než by měl každý stát samostatně.

Ke konci prázdnin je připravovaný rotační seznam, což je seznam míst, které by měly být v dalším roce obsazené novými diplomaty. Pokud chcete zůstat konzulem, pokaždé musíte absolvovat mnoho školení, konzultací. Dále musíte složit písemnou konzulární zkoušku, která je stejná pro všechny. Po ní následuje ústní zkouška, která je již zaměřena na konkrétní konzulární pozici, v konkrétním státě. Procedura pro šéfa zastupitelského úřadu je delší a komplikovanější, protože například vyžaduje získaní souhlasu od přijímacího státu.

Jsou to vědomosti ze širokého spektra témat, například z oblasti sociálního pojištění, dokladů, zákonu o uprchlících až po celkový právní řád v dané zemi. Zvládnout tyto vědomosti není nijak snadné, i proto, že právo se stále mění. Já se ale učím rád.

Určité to byly přednášky o diplomatické tématice, tedy jak vést rozhovory, vybírat ty nejdůležitější informace a jak je předávat. Jsme zavaleni informacemi, dostáváme stovky emailu, a musíme umět vytřídit ty důležité. V tomto případě práce diplomata a novináře jsou si podobné.

Jak jsem již dříve uvedl, moje práce mi umožňuje lépe poznávat jiné státy a kultury. Prozatím můžu říct, že všechny místa, kde jsem doposud bydlel, mají – říkajíc diplomaticky – své „pozitivní plus i negativní plus“.