Těšínské knížectví má opět vlastní vlajku

Poslední knížectví ve střední Evropě, které existovalo (ač jako součást rakousko-uherské monarchie) prakticky až do první světové války: Těšínské knížectví, polsky Księstwo Cieszyńskie, jež se rozprostíralo na územích, jež se v současnosti nacházejí uvnitř hranic dvou nástupnických států. Ty spojují společné dějiny, kultura a místní nářečí. A také symboly.

Nedávno se vrátil jeden z nich – rekonstruovaná vlajka Těšínského knížectví, která má šanci stát se symbolem celého regionu. Její propagaci bylo věnováno setkání, které se uskutečnilo 24. března v Domě Narodowym v Cieszyně.

Iniciátory rekonstrukce historické vlajky jsou lidé spojení s nadací Fundacja Volens z Cieszyna a jejich příznivci. Autorem vlajky je Alfred Znamierowski – významný polský heraldik a vexilolog. Během pátečního setkání, které moderoval historik dr Michael Morys-Twarowski o vlajce jako o jednom z prvků místní identity hovořili její autor a také Leszek Lipsa – vedoucí dnes již zaniklého Bratrstva Těšínského knížectví (pol. Bractwo Księstwa Cieszyńskiego), turistický průvodce a majitel lokální turistické agentury, a Paweł Cywiński – geograf, kulturolog a cestovatel, spoluautor projektu post-turysta.pl.

V úvodu Alfred Znamierowski připomněl dějiny vzniku erbu s opolsko-těšínskou orlicí, který se objevil v historických dokumentech již v roce 1222. Zároveň objasnil některé heraldické zásady: „Erb odráží motiv, jaký býval na korouhvi. Pokud má štít modré pozadí, i pole erbu musí být modré. Pokud je orlice vyvedená ve zlaté, neboli ve žluté barvě, stejně tak to musí odrážet i vlajka.“

Samotná rekonstruovaná vlajka se však stala popudem k debatě o regionální identitě a jejím symbolickém ztvárnění, stejně jako o moderní podobě turistiky a prosazování regionální turistické značky. Paweł Cywiński upozornil, že v turistice hraje prim příběh: „Lidé nenavštěvují krásné výhledy nebo pamětihodnosti, ale spíše si přicházejí poslechnout „příběh” dané památky.

Právě on má vliv na to, jak se na památku lidé dívají a zda odcházejí spokojení,” přesvědčoval publikum. Leszek Lipsa, který se s turisty setkává každý den jako průvodce a organizátor turistických akcí, se se svým kolegou stoprocentně shoduje: „Název Těšínské knížectví v sobě skrývá odlišný emocionální nádech než Slezské Těšínsko nebo Těšínsko, neboli názvy, které se často používají při popisu našeho regionu.

Tento název dává člověku pocit příslušnictví k jakési elitní vrstvě, což nás jako obyvatele Těšínského Slezska nesmírně těší. Přesto nejde o uměle vymyšlený název, neboť se odvolává k historickým faktům a proto jsme v jisté míře oprávněni jej používat a díky jeho používání jej stavíme na životaschopných základech,” uvedl dále Lipsa.

Na setkání byla mezi početným publikem tvořeným zájemci o region také řada polských obyvatel české části Těšínska (tzv. Záolší), které vlajka jako kolektivní symbol upoutala: „Jde o další ze symbolů, který spojuje oba břehy Olzy, českou a polskou část Těšínského Slezska. Tento nedávno obnovený historický symbol má šanci stát se senzací. Určitě stojí za to, jej ještě více propagovat.

Všem, kterým záleží na dalším rozvoji česko-polské spolupráce, by také mělo záležet na tom, aby byl tento symbol zapojen do života. Těšínské Slezsko bylo násilně rozděleno a zde máme jeho symbol, který region může znovu spojit,” řekl po setkání redakci Zwrotu Stanisław Kołek, kronikář Místní skupiny Polského kulturně-osvětového svazu (PZKO) v Českém Těšíně-Svibici.

Vyvěsil by zrekonstruovanou vlajku na svůj místní Dům PZKO? „Zcela určitě. Pověsil bych tam celkem tři vlajky: polskou, kterou jsme dostali darem od polského Senátu, českou, kterou jsme dostali od Parlamentu ČR, a mezi nimi by se klidně mohla vyjímat vlajka našeho Těšínského knížectví, která nás spojuje. Stejně tak, jako řeka Olza spojuje dva protilehlé břehy a oba národy, nás tedy může spojit i tato vlajka.”
(indi)

Překlad: Pygmalion