Sváteční šílenství

Šílenství se zmocňuje většiny hypermarketů už v polovině listopadu, a někde dokonce i dříve. V uličkách vedoucích mezi regály vyrůstají plastové vánoční stromečky ozdobené plastovými světýlky a hady s blikajícími žárovičkami, jež jsou pochopitelně také vyrobeny z plastu.

Každou chvíli nás svádí zboží, pardon, vlastně dárky, které důvěrně známe z reklam v televizi a na internetu, a které by se měly už za měsíc a půl, za měsíc, za dva týdny ocitnout pod svátečním stromečkem. Všechny ty parfémy, cukrovinky, tablety, pračky a ledničky nebo dvousetgramová kostka másla ve sváteční akci. A to vše podávané v přeslazené omáčce angloamerických hitů „Jingle Bells”, „Merry Christmas” a „Let It Snow”, které se linou z reproduktorů a člověka přivádějí až do mdlob.

Už jsme si sice stačili zvyknout, že zvěstovateli nadcházejících ročních období a nejdůležitějších svátků v roce se staly obří obchodní řetězce, které – což nikdo nijak zvlášť neskrývá – na nich mají svůj menší či větší zájem. Inu což, taková jsou pravidla trhu. O to zajímavější je skutečnost, že tyto řetězce vyznačují trendy v tom, jak se lidé mají chovat i mimo zdi supermarketů. Vždyť přece sváteční stromy se ještě dříve, než se „rozzáří první hvězdička”, objevují ve městech a obcích už velmi záhy, nejen na hlavních náměstích před městskými úřady, ale nakonec i v zahradách domů, na balkonech, v restauracích, úřadech, firmách, kancelářích, obchodech a dílnách – zkrátka všude. Lidé, kteří přivykli křesťanské tradici, k tomu přidávají ještě betlémské jesličky a zpívají koledy. To vše ještě v adventním období, aby bylo jasno.

A co se stane potom? Z mnoha obchodů, a spolu s tím i z domácností, zmizí stromečky ještě před příchodem nového roku. A spolu s tím i koledy, které po celý advent zaznívaly na vánočních besídkách a na oplatkových setkáních v uzavřených prostorách i na náměstích, několik dní před silvestrovskou nocí umlknou. Svátky tu byly, a najednou jsou pryč. A to přestože se kdysi slavilo až do svátku Třech králů a koledy se zpívaly až do Hromnic. A co dnes?

Inu, co se dá dělat. Nacházíme se v přechodném období a čas vnímáme úplně jinak než naši praprapradědové. Kde dnes narazíme na svatoondřejské oslavy v předvečer svátku sv. Ondřeje, nebo na besedu u ohniště o svatojánské noci? Veškerá zábava se přesunula na sobotní nebo páteční večery. Stejně jako oslavy našich jmenin nebo narozenin. Panta rhei, nic na tom Božím světě není nastálo, a především zvyklosti. Že jsme sto padesát let, nebo možná kratší dobu, zdobili vánoční stromeček 24. prosince? No tak teď ho ozdobíme už o měsíc dřív. Nebude to už stromek vánoční, ale adventní (pokud tedy výraz „advent” má ještě jakýkoli význam). Předvečer Narození Páně, který zahajoval období radosti a těšení se z příchodu Spasitele na svět, býval nejprve slaven v kruhu nejbližších, v následujících dnech pak společně se vzdálenějšími členy rodiny, s různými bratranci a sestřenicemi z pátého kolena, a teprve pak v bujaré společnosti kamarádů a známých, což se v současnosti stává prakticky vyvrcholením v podobě všelijakých firemních večírků, které se de facto staly zahájením Vánoc, a to už od konce listopadu, není-liž pravda?

Občas přesto člověk zaslechne pobouřené tiché hlasy, které protestují proti tomuto modernímu galimatyáši. Jak je to jen možné? Kdo to kdy viděl, že sváteční stromy se pyšní slavnostní výzdobou už během adventu, a někdy dokonce i předtím, než na hrobech stačí dohořet zádušní svíce?! To za našich časů nebývalo! Je třeba dodržovat tradici, už kvůli našim otcům, dědům, kvůli tradici vánočního stromu a štědrovečerních potrav, je třeba, třeba, třeba!

No tak dost, nepřehánějme! Vždyť ani naši předkové, a nebylo to tak dávno, ještě vůbec neznali zdobení vánočního stromečku (a to už ani nemluvě o elektrických světýlkách, které se na ně dnes věší) v předvečer Narození Páně. A také si během štědrovečerní večeře většinou odpustili bramborový salát, protože brambory tehdy ještě nepěstovali. A taky nezpívali Tichou noc před rokem 1818, ani Bůh se rodí dříve než v roce 1792, neboť tyto „věčné” a „tradiční” koledy měly teprve ve zmíněných letech svou světovou premiéru. Naši předci zpívali jiné písně, na které jsme už zapomněli, a také jedli něco jiného, co bychom dnes ani nevzali do úst kvůli neslané a nemastné chuti tehdejšího vánočního menu. A vánoční stromeček? Ten se v domácnostech objevoval v podobě několika větviček nebo koruny stromku zavěšené nad svátečním stolem. A naši předkové taky jistě hned po Novém roce nezačali přemýšlet o nadcházejících Velikonocích, o nichž dnes začínáme uvažovat my, když koncem ledna překročíme práh prvního většího supermarketu, ve kterém narazíme na malovaná vejce. A tak uposlechneme slov našeho zvěstovatele, a co nejdřív postavíme na zahradě plastového zajíčka.

Překlad: Pygmalion

[yop_poll id=“12″]