Konec Roku Sienkiewicze

ČESKÝ TĚŠÍN / V Polském gymnáziu Slowackého v Českém Těšíně se 10. listopadu konalo zakončení Roku Sienkiewicze na Zaolší. Akce se zúčastnili potomci nositele Nobelové ceny Juliusz Sienkiewicz a Anna Dziewanowska, kteří spolu s generálním konzulem Polska v Ostravě předali ceny a diplomy vítězům sienkiewiczovských soutěží, které byly letos připravené pro polské školy a jejich žáky.

— Být vnukem velkého spisovatele není vůbec jednoduché – přiznal Juliusz Sienkiewicz. – Koneckonců jsem přece Trilogii nenapsal, a nedostal jsem Nobelovu cenu. Ale očekávání průměrného člověka jsou velmi velké – dodal.

Dziewanowska pak vyprávěla anekdotu ze života vnuka jejího strýce – Jasia Sienkiewicze.

– Když začal chodit do první třídy, jeho třídní kolega se chválil svojí babičce: Babičko, víš ty, s kým chodím do první třídy? S potomkem Henryka Sienkiewicze, a představ si, on vůbec neumí číst! Babička odvětila – přece ty taky neumíš číst, začali jste chodit do školy a teprve se to budete učit. No jo, babičko, ale on je přece potomkem toho Sienkiewicze.

Také Juliusz Sienkiewicz přiznal, že se od něho očekávalo více, než od ostatních. – Ve škole jsem moc neposlouchal, a pořad mi říkali, že se kvůli tomu můj dědeček určitě obrací v hrobě. Jednou jsem se neudržel, a řekl, že trocha posmrtné gymnastiky mu neuškodí.

Se svým strýcem souhlasila Dziewanowska, která přiznala, že nejčastěji se ji ptali na to, jaké to je být vnukem známé osoby. – Chtěli byste říct, že to není ani vaše vina, ani zásluha. S věkem si pak uvědomíte, že je to zavazující. A je jedno, jestli se to člověku líbí nebo ne, stává se velvyslancem nejenom rodiny, ale i Polska, protože Henryk Sienkiewicz patří k té nevelké skupince polských spisovatelů, o kterých slyšeli na celém světě.

Na Zaolší také o něm slyšeli, což dokládala skupina skoro padesátí vítězů sienkiewiczovských soutěží – literární, multimediální, výtvarné a té, která byla zaměřena na dílo tvůrce Trilogie a současnou percepci jeho díla. Mezi soutěžní disciplíny patřila i možnost navrhnout knižní obal.

Dawid Gmuzdek z Karviné se zaměřil na Quo vadis. – Namaloval jsem to tužkou. Chtěl jsem zároveň, aby to bylo moderní, tak jsem tam přidal ohně, které jsem okopíroval z počítače – líčil. Není těžké uhodnout, že na projektu obalu byl znázorněn Řím podpálený Neronem.

Ukázalo se, že někteří z vítězů… knihy od Sienkiewicze nečetli, jenom viděli natočené podle nich filmy. Tvrdili, že když si je chtěli půjčit, v knihovně už nebyly. Proto připomínáme, že většina děl patrona letošního roku je legálně ke stažení na stránkách wolnelektury.pl (přesněji https://wolnelektury.pl/katalog/autor/henryk-sienkiewicz/ ), a to v pdf, epub a mobi na tablety, smartfony a čtečky knih.

(ÿ)/tnj