Píseň, která říká, kým jsme. Další přednáška profesora Kadłubce v rámci Akademie nářečí

TĚŠÍN / Lidová píseň jako nositelka jazyka, estetiky a identity Těšínského Slezska byla tématem sedmého setkání cyklu Akademie nářečí, které se konalo ve čtvrtek v Národním domě v Těšíně. Hostem večera byl profesor Daniel Kadłubiec, uznávaný znalec nářečí, folkloru a regionální kultury.

Dva jazyky – každodenní a umělecký

Středem přednášky byla úvaha nad statusem písně jako výjimečné formy nářečního projevu. Podle profesora Kadłubce sice písně neodrážejí běžnou mluvu obyvatel regionu, ale představují uměleckou podobu nářečí, která si také zaslouží pozornost a ochranu.

„V každodenním životě mluvíme jinak, a jinak zpíváme,“ vysvětloval profesor. „Jde o dva nářeční systémy – jeden slouží výzkumu každodennosti, druhý analýze uměleckého výrazu. A oba jsou důležité.“

Hudba z hor i údolí

Jedním z nejzajímavějších témat byla rozmanitost písní v rámci Těšínského Slezska. Profesor upozornil na zvláštní melodické rysy písní z jihu regionu – z oblastí Jablunkova, Istebné, Koniakova či Hrčavy. Tam se podle něj objevují tzv. volnometrické písně, bez pravidelného rytmu, které „vycházejí z prostoru“ a slouží jako komunikační zpěvy, např. pastevecké dialogy.

V jiných částech regionu, zejména v údolích a blíže k Bohumínu, převládá metrický zpěv – ve dvoudobém či třídobém taktu. Právě tato různorodost podle Kadłubce dokládá bohatství a složitost místní kultury.

Tradici udržují folklorní soubory

Ačkoliv zvyk zpívat lidové písně už téměř vymizel, hudba žije dál – díky folklorním souborům, kapelám a nadšencům. „Stále je to tak trochu Popelka. Ale díky Bohu za soubory, které tu tradici udržují,“ řekl profesor. „Bez nich by mnoho těch písní dávno ztichlo.“

Píseň jako výchova a vzdělávání

Během večera zaznělo i téma pedagogické role písně. Profesor připomněl, že dříve každý učitel ovládal hru na housle a vedl hodiny, kde byla píseň přirozenou součástí výuky.

„Zpívali jsme od rána do večera. Píseň byla nástrojem výchovy, estetiky i společenské soudržnosti. Díky ní měly děti úplně jiný výchovný profil než dnes,“ vzpomínal Kadłubiec.

Akademie nářečí – živá setkání s publikem

Organizátorkou cyklu je Agnieszka Pawlitko z Centra folkloru Těšínského Slezska. Jak podotýká, myšlenka Akademie nářečí vznikla z potřeby a nadšení účastníků. Původně byla plánována čtyři setkání, nakonec čtvrteční bylo už sedmé.

„Pan profesor přizpůsobuje témata tomu, co vidí v publiku,“ vysvětluje Pawlitko. „Vidíme, že to lidi zajímá. Jsou pravidelní posluchači, ale přichází i stále více mladých. A co je důležité – vracejí se.“ Popularita přednášek vedla organizátory k přesunu setkání z malých prostor do většího sálu ve druhém patře Národního domu.

Mezi tradicí a budoucností

Ačkoliv zatím nejsou přednášky veřejně dostupné, organizátoři je archivují. Další setkání Akademie nářečí proběhne v červnu, téma zatím zůstává překvapením – jak říká Pawlitko, „pan profesor reaguje na to, co lidi zajímá“.

Zájem o cyklus neutuchá a jeho význam pro ochranu nehmotného dědictví regionu nelze podceňovat. Lidová píseň – jak připomněl Kadłubiec – nejen říká, odkud pocházíme. Ona zušlechťuje, spojuje, vychovává – a dává hlas minulosti, která stále může znít živě.