Zemřel Roman Suchanek. Byl předsedou Hlavního výboru PZKO v letech 1987-1990

REGION / Do naší redakce dorazila další velmi smutná zpráva. Včera ve věku 82 let nás navždy opustil Roman Suchanek – dlouholetý člen Hlavního výboru PZKO, předseda Hlavního výboru PZKO v letech 1987-1990 a v letech 1994-1998 předseda Místní skupiny PZKO v Třinci-Sídlišti.

Roman Suchanek (narozen 20. března 1942 v Orlové, zemřel 1. listopadu 2024 v Třinci) byl významným společenským aktivistou, který celý svůj život věnoval práci pro polskou komunitu na Těšínském Slezsku.

Dětství v Orlové

Roman Suchanek se narodil 20. března 1942 v Orlové jako syn Eugeniusze Suchanka, také angažovaného společenského aktivisty, předsedy Hlavního výboru Polského kulturně-osvětového svazu. Jeho dětství nebylo jednoduché – ve třech letech přišel o matku a jeho výchovy se ujala teta. I přes obtížné začátky dosáhl mnoha úspěchů jak v soukromém, tak pracovním životě.

Vystudoval základní školu a gymnázium v Orlové, poté v letech 1959-1965 studoval na Vysoké škole báňské v Ostravě (VŠB). Po ukončení studií začal pracovat v Třineckých železárnách, kde rychle postupoval na vyšší pozice a ujímal se mnoha odpovědných úkolů.

V roce 1966 se oženil s Janinou, se kterou měl dvě děti: dceru Jolantu a syna Andrzeje, který kráčí v otcových šlépějích a angažuje se ve společenské činnosti.

S vášní věnoval svůj čas polské komunitě

V roce 2001 odešel do důchodu, ale po celý život se aktivně účastnil společenské činnosti, se zvláštním důrazem na práci v PZKO.

V letech 1987-1990 působil jako předseda Hlavního výboru PZKO. Byla to doba, kdy Československo procházelo významnými politickými a společenskými změnami, které měly velký dopad na život polské národní menšiny. Roman Suchanek se s odhodláním snažil posílit identitu a kulturu polské komunity, organizoval řadu akcí propagujících polský jazyk a tradice.

Kromě práce v Hlavním výboru se angažoval také v Místní skupině PZKO v Třinci-Sídlišti, kde působil jako předseda v letech 1994-1998. Angažoval se i politicky, zejména v Třinci, kde zastupoval polskou menšinu a bojoval za její práva, například za zavedení dvojjazyčnosti a zachování polské školy v Třinci-Tarase.

Měl hluboké přesvědčení, že aktivní účast ve společenské činnosti není jen povinnost, ale také důležitý prvek života, který přináší užitek celé komunitě. S vášní věnoval svůj čas podpoře polské komunity v Těšínském Slezsku a pečoval o její kulturní dědictví.