Večer s poezií Marka Słowiaczka. Básně z jeho poslední sbírky „Dialog kolorów” (Dialog barev) přednesl Bogdan Kokotek

ČESKÝ TĚŠÍN / Ve čtvrtek 13. října odpoledne čekal v kavárně Avion na milovníky poetického slova opravdový svátek. Básně z poslední sbírky Marka Słowiaczka „Dialog kolorów” (Dialog barev) přednesl Bogdan Kokotek, umělecký ředitel Polské scény Těšínského divadla.

Sbírka obsahuje básně na nejrůznější témata. Jsou zde díla popisující každodenní život, díla zobrazující krásu, ale také díla ukazující zlo a vybízející k úvahám o něm.

Bogdan Kokotek, který setkání s básníkem moderoval, na úvod poznamenal, že sborník nese název „Barevný dialog“, zatímco všechny ilustrace jsou černobílé. Požádal tedy autora o vysvětlení.

„Vskutku v ní nejsou žádné barvy v tom smyslu, jak je přirozeně chápeme. Existuje pouze černá a bílá. Jako text, který je černý na bílém pozadí. To ovšem neznamená, že by v něm nebyly barvy. Jsou tam. Stačí se do textu dobře začíst,“ vysvětlil básník.

Rozdíl mezi prózou a poezií je jako mezi kávou v kávovaru a kávou, která z kávovaru vyteče

„Protože náš život je plný barev, je i poezie plná barev. Protože poezie je, nebo alespoň já ji tak vnímám, esencí reality. Realita je pro mě druh prózy. Rozsáhlý, široce pojatý, vyprávějící o různých problémech, naukách, čemkoli. Zatímco pro mě je rozdíl mezi prózou neboli realitou a poezií jako mezi kávou v kávovaru a kávou, která z kávovaru vyteče. Chci říct, že zrna jsou skutečností. A poté, co je proženete kávovarem, se z nich vyklube čistá poezie. A proto je to taková zkratka,“ vysvětlil autor.

Słowiaczek také naznačil, že kniha obsahuje několik nuancí, hádanek, které je třeba objevit. Například kresba není na každé stránce. Na stránkách, kde není ilustrace, je grafika z obálky. Ne však v plné velikosti. Na každé další stránce, kterou tato grafika zdobí, je “ zbavena“ jedné další vrstvy. Poslední z nich má tedy již velmi miniaturní velikost.

A když po dočtení knihy listujeme, obrázek se vrátí do plné velikosti.
„Tyto tváře se skládají z mnoha vrstev. Stejně jako my lidé se skládáme z mnoha vrstev, které se v průběhu našeho života překrývají,“ vysvětlil autor.

Různorodá témata

Jak poznamenal Bogdan Kokotek, básně ve sbírce nejsou uspořádány tematicky, ale… abecedně, což mu pro poezii příliš nesedělo.

“ Skutečně jsou uspořádány podle abecedy. Ale tak už to v životě bývá, že nemáme kontrolu nad tím, jak se události v životě uspořádají. Nemůžeme si naplánovat „a to špatné si nechám na poslední den v měsíci a dnes bude všechno krásné“. Nicméně první báseň lze považovat za úvodní a poslední za závěrečnou. Jsme si však jisti, že tomu tak skutečně je? Určitě existuje začátek a konec? Tady je otazník. Posuďte sami,“ konstatoval Słowiaczek.

Co tím chtěl básník říci (a co tím nechtěl říci, což je způsob, jakým se to interpretuje). A co si básník myslí o výkladu

A v diskusi, na kterou zbyl čas na konci setkání, se Danuta Chlupová zeptala, zda se v Słowiaczekových básních nějakým způsobem odráží jeho víra ve věčný život. Autor odpověděl, že to nebyl záměr, ale protože to tak může být vnímáno, nemá proti tomu námitky.

„To je na poezii krásné, že se každý může na danou báseň dívat jinak. Musím přiznat, že když vyšla moje první básnická sbírka, jejíž křest vedl Kazek Kaszper, byl jsem velmi překvapen, když dospěl k závěru, že se v Zaolší po mnoha a mnoha letech absence objevila náboženská poezie. Tehdy mě to velmi překvapilo. Teprve když jsem začal tyto jeho básně číst do hloubky, zjistil jsem, že to v nich lze skutečně najít. Je to tedy nezáměrný efekt, ale je možné báseň takto vnímat,“ řekl autor.

Slovo doplňuje obraz

Słowiaczkova poslední sbírka není jen o slovech. Básně doplňují ilustrace mladé výtvarnice Daniely Kondziołky.

„Všechny mé sbírky, a tato je třetí, jsou jakousi koláží. Jak textu, tak fotografií nebo grafiky,“ vysvětlil Słowiaczek. První knihu vyzdobila svými díly Blanka Suszka-Szczuka, malířka a učitelka na škole v Jablunkově, druhou fotograf Norbert Dąbkowski.

(indi)