V jeho zakouřeném bytě byl cítit závan svobody. Setkání s autorkou životopisu Kornela Filipowicze

ČESKÝ TĚŠÍN / V úterý 28. června večer se v klubu Dziupla uskutečnilo setkání s Justynou Sobolewskou, autorkou životopisné knihy o Kornelu Filipowiczovi. Z Ternopolu ho na dálku řídil vydavatel Jurij Zawadski. Setkání se zúčastnil také Michal Przywara z Ostravské univerzity a spisovatelův syn Alexander.

Iniciátorkou setkání byla Teresa Chruszcz, generální konzulka Polské republiky v Lucku. V současné době pobývá v Ostravě. „Když jsem se ocitla v Ostravě, okamžitě jsem si vzpomněla na Těšín a Filipowicze,“ řekla. V současné době je činnost konzulátu v Lucku pozastavena, takže Teresa Chruszcz pobývá v Ostravě.

Setkání bylo moderováno na dálku z Ternopilu, rodného města Kornela Filipowicze

Nebylo také náhodou, že setkání z Ternopilu moderoval Jurij Zawadski, vydavatel mimo jiné ukrajinského překladu Filipowiczovy biografie. Vždyť Kornel Filipowicz se narodil v roce 1913 v Ternopilu. Rodina Filipowiczů opustila město během první světové války. V roce 1923 přijeli do Těšína a usadili se v nájemním domě na ulici Górna 14.

Zawadski hovořil o původu Filipowicze a představil prezentaci o Ternopilu Uvedl například, že Kornelův dědeček Kazimierz Futyma byl ředitelem místní školy v Ternopilu.

Syn Kornela Filipowicze zdůraznil, že jeho otec si Těšín velmi oblíbil

Aleksander Filipowicz, syn Kornela Filipowicze, který se setkání zúčastnil, zdůraznil, že jeho otec měl Těšín velmi rád. „K Ukrajině měl také citový vztah. Jeho pradědeček má v rodném listě latinsky napsáno Velkovévodství. A rodina Jaremů pocházela z různých částí Ukrajiny,“ řekl Aleksander Filipowicz, když se ponořil do historie svých předků, jak ze strany svého otce Kornela Filipowicze, tak ze strany své matky Marie Jaremy.

„Můj otec měl rád takové „smíšené“ lidi. Protože takové kombinace, jak říkával, chrání před nacionalismem,“ uzavřel Aleksander Filipowicz. Spisovatelův syn také poznamenal, že když četl Opowiadania cieszyńskie, neviděl v knize hranici rozdělující město.

Svým přístupem k přírodě předběhl svou dobu

Aleksander Filipowicz vzpomínal, že jeho otec miloval řeky a výlety na kánoích. Připomněl, že velkou vášní jeho otce bylo rybaření. „Jednou se ho novinářka zeptala na hory. A on jí odpověděl: – Madam, hory mi brání ve výhledu,“ vzpomíná Aleksander Filipowicz.

Spisovatelův syn také vzpomínal, že dlouhá léta jezdil s rodinou o letních prázdninách na kánoích z Krakova do Varšavy.

Autorka Filipowiczova životopisu upozornila, že když se Wisława Szymborska sblížila s Kornelem Filipowiczem, musela si také zamilovat přírodu – prázdniny totiž trávili v přírodě.

Filipowiczův vztah k přírodě byl něčím zvláštní. „Dává subjektivitu celému světu přírody. V jeho díle jsou ostatně hrdiny také zvířata. Zvířata, od kterých se my lidé můžeme učit. Která ví víc než my. To je úžasné. V tomto smyslu Kornel Filipowicz předběhl svou dobu. Protože teprve dnes považujeme některé věci za samozřejmé. Když však psal své příběhy o zvířatech, lidé o přírodě přemýšleli jinak,“ poznamenala Sobolewská.

Svěží vzduch v zakouřené místnosti – politicky angažovaný autor

Bylo také poznamenáno, že Kornel Filipowicz byl politicky angažovaný autor. Po druhé světové válce se nedokázal smířit s nastalou politickou realitou. „V jeho díle neexistuje černobílý svět. Je to hluboce psychologická próza,“ prohlásila Sobolewská.

Kornel Filipowicz odešel po svém působení v Těšíně ve 30. letech 20. století do Krakova. Podle kolegů z Těšína se mohl stát politikem. Po válce se však stáhl, protože to nebylo Polsko jeho ideálů,“ bylo poznamenáno.

Když se po válce v roce 1976 objevil KOR (Výbor na obranu dělníků), Kornel Filipowicz nepochyboval a okamžitě se zapojil. „Chtěl jednat. Zároveň byl spisovatelem – mistrem mladých spisovatelů. (…) A v jeho zakouřeném bytě byl cítit svěží vánek svobody,“ řekla Sobolewska.

V jeho díle se najdou lidé, kteří mají rádi různé styly

Sobolewská také uvedla, že Filipowicz nemá styl, který by se opakoval v celém jeho díle. „Každá povídka má svůj vlastní styl. Myslím, že lidé, kteří mají rádi různé styly, se v jeho díle najdou,“ uzavírá autorka životopisu.

Ukrajinský překlad

Kniha Miron, Ilia, Kornel. Životopisný příběh Kornela Filipowicze od Justyny Sobolewské vyšla v polštině v roce 2020. Když se kniha dostala na pulty knihkupectví, byl již hotový překlad do ukrajinštiny. Proto byla ve spolupráci s univerzitou v Ternopilu velmi rychle vydána na Ukrajině. Na tomto projektu se významně podílela Teresa Chruszcz, generální konzulka Polské republiky v Lucku.

Jak bylo Filipowiczovo dílo přijato v překladu do ukrajinštiny? „Brzy bylo vyprodáno,“ uvedla Chruszcz. Dodala, že když po uzavření konzulátu v Lucku přijela do Ostravy, okamžitě si v souvislosti s Filipowiczem vzpomněla na nedaleký Těšín.

V českém kontextu je autor zcela neznámý

Zawadski se Przywary zeptal na přítomnost Filipowiczovy prózy v České republice. Przywara uvedl, že v českém kontextu je zcela neznámým autorem. „Existují tři překlady do češtiny a jeden do slovenštiny. Jedná se však o překlady z 60. let 20. století. Tyto knihy nejsou k dispozici. Občas je najdete jen v antikvariátu,“ vysvětlil Przywara.

S Filipowiczovými díly se člověk setkává v zahraničí

Jednotliví účastníci hovořili také o svých osobních zkušenostech s Kornelem Filipowiczem. Ukázalo se, že všichni, včetně jeho syna Alexandra, se se spisovatelovým dílem seznámili v zahraničí.

Justyna Sobolewska, autorka knihy Miron, Ilia, Kornel. Opowieść biograficzna o Kornelu Filipowiczu (Miron, Ilia, Kornel. Životopisné vyprávění o Kornelu Filipowiczovi) přiznala, že dílo Kornela Filipowicze objevila během svého pobytu ve Spojených státech. Zajímavé je, že její syn Aleksander také přiznal, že začal číst otcovy příběhy během pobytu v Anglii. Oba řečníci zdůraznili, že Filipowicz nechtěl zůstat v zahraničí dlouho, protože se mu stýskalo po Polsku. Syn vzpomínal, že jeho otec měl nabídku odjet do Spojených států, kterou nepřijal, protože nechtěl opustit svou rodnou zemi.

Spisovatel, který byl znovuobjeven po smrti Szymborské

Bylo by těžké mluvit o Kornelu Filipowiczovi, aniž bychom zmínili jeho vztah s polskou nositelkou Nobelovy ceny Wisławou Szymborskou, který trval posledních 23 let jeho života. Autorka životopisu i spisovatelův syn přiznali, že na zapomenutého spisovatele si vzpomněli až po smrti jeho dlouholeté partnerky, která ho přežila o 22 let.

„Dvaatřicet let po jeho smrti vychází mnoho jeho knih. A začalo to Szymborskou, vydáním dopisů otce a Szymborské,“ poznamenal Aleksander Filipowicz.

Jak zavést Filipowicze do škol, aby se o něj mladí lidé zajímali?

Ke konci setkání se k němu na dálku připojila Natalia Loboz, ředitelka Školy polského jazyka „Moja Polska“ v Ternopilu a doktorka polské filologie. Rodačka z téže lokality hovořila o uvádění děl Kornela Filipowicze do škol. Uvedla, že hodně přemýšlela o tom, jak vzbudit zájem mladých lidí o Filipowicze.

Připravila dokonce výukové materiály pro učitele a lektory polského jazyka a literatury, kteří do hodin zařazovali dílo Kornela Filipowicze. Ty byly na setkání představeny formou prezentace.

Kornel a přátelé

Dalším hostem setkání v Dziupli byla Mariola Sznapka, zakladatelka oblíbené těšínské kavárny a knihkupectví „Kornel i Przyjaciele“. I ona hovořila o své cestě k Filipowiczovi.

Mimo jiné hovořila o tom, že když původně rekonstruovala prostory a plánovala v nich zřídit kavárnu-knihkupectví, neplánovala je věnovat žádné konkrétní osobnosti. Impulsem k názvu „Kornel a přátelé“ byla skutečnost, že se jí do rukou dostala Filipowiczova kniha zakoupená v antikvariátu s autorovým autogramem. Oslovila proto spisovatelovu rodinu s nápadem vytvořit takové místo. Rodina tento nápad nejen přijala, ale také velmi pomohla a darovala několik artefaktů, které se staly součástí interiéru.

Sobolewská také vyzdvihla vynikající spolupráci s rodinou. „Životopisec má potíže s tím, že musí spolupracovat s rodinou nebo dědici. Měla jsem štěstí, že se mi velmi dobře spolupracovalo – jak s Alexandrem, tak s druhým synem Marcinem,“ uvedla nadšeně.

Setkání uspořádal Generální konzulát Polské republiky v Ostravě společně s Polským centrem Kongresu Poláků a Polským kulturně-osvětovým svazem v České republice.

(indi)