Do ostravské zoo jsme jeli turistickým vlakem. Vřele doporučujeme!

ČESKÝ TĚŠÍN, OSTRAVA / Od začátku června do poloviny září můžete každý víkend vyrazit do ostravské zoo turistickým vlakem. Během cesty si můžete poslechnout výklad o dolech a krajině, kterou projíždíte.

Iniciátorem výletů turistickým vlakem je Slezský železniční spolek. Díky spolupráci s PKP CARGO INTERNATIONAL a.s. a finanční podpoře Moravskoslezského kraje se mohou zájemci svézt po vlečkách Ostravsko-karvinské uhelné pánve, které jsou běžně cestujícím nepřístupné. Mohou obdivovat zcela rozdílná panoramata, než na jaká jsou zvyklí.

Vyrážíme

Kvůli nečekaným komplikacím vlak odjížděl ze stanice v Českém Těšíně. Na úseku mezi Cieszynem a Českým Těšínem bylo nutné využít autobus, který zajistil pořadatel.

U vlaku nás přivítali pracovníci Slezského železničního spolku. Rodičům s dětmi pomáhali naložit kočárky do vagónů. O chvíli později jsme vyrazili. Přišel za námi člen sdružení, aby se nám představil a oznámil nám, že bude naším průvodcem. Popřál nám příjemnou cestu a odběhl do vedlejšího vozu, aby zopakoval svůj text.

Trať, po které jsme se vydali, je tříkolejná. Oblast je hodně poškozená důlní činností a čas od času se koleje poničí. Provoz tedy probíhá pouze po dvou kolejích, třetí kolej se opravuje, po opravě se zprovozní, uzavře se další kolej, která se opraví a tak dále a tak dále. To může trvat i dalších 25 let, dokud neskončí provoz dolu ČSM-Sever, který jsme právě minuli. Dokud bude důl v provozu, bude se terén stále sesouvat.

Důl Darkov

Projeli jsme stanicí Karviná-Darkov. Tato stanice byla pojmenována podle dolu Darkov, který byl svého času největším dolem ve střední Evropě. Za rok se zde vytěžily více než 4 miliony tun uhlí. Důl je nyní uzavřen, protože podle ekonomů je zde těžba uhlí nerentabilní.

„Mám trochu jiný názor. Jsem si jistý, že ta doba, kdy bude uhlí ještě potřeba, se vrátí,“ řekl průvodce a vrátil se ke své přednášce.

Viděli jsme koleje vedoucí do stanice Karviná Doly. Tato stanice bývala hlavním nádražím Karviné, protože zde se nacházelo město Karviná. Těžba uhlí však byla tak intenzivní, že město muselo být zbouráno a přemístěno.

V budoucnu bude možné jet vlakem i do Dinoparku

Trať vedoucí přes Doubravu je jedinou dvoukolejnou tratí v celé oblasti. V době provozu dolů ČSA, Darkov a Doubrava tudy projížděla většina vlaků. Z tohoto důvodu byla postavena druhá trať. Mířili jsme na stanici Doubrava, která je kousek od Dinoparku Ostrava.

„Jedním z plánů našeho sdružení a krajského úřadu je vybudovat zastávku v Doubravě, aby bylo možné dojet naším vlakem až do Dinoparku,“ informoval nás průvodce.

Minuli jsme kalové jezero, které však nebylo vidět. Uhelný prach vytěžený v dolech se ukládá do jezera. Později se z jezera sbírá a používá jako výchozí materiál pro výrobu koksu. Jezer bylo více, ale kvůli poškození terénu voda z nich mohla vytéct, takže zůstalo jen jedno, ostatní se musela zasypat.

Důl na těžbu vody

Důl Žofie, kdysi provozovaný jako uhelný důl. Na místě bývalého dolu byla vybudována čerpací stanice důlní vody (tzv. vodní šachta), která od roku 1999 chrání činné doly v okolí před přítokem důlních vod z nepoužívaných uhelných dolů.

Hornické kolonie

Cestou jsme také míjeli hornické kolonie, které stávaly kolem všech dolů a bylo jich hodně. Když se zavřely doly, byly zbourány i kolonie.

Jedna z kolonií, která stále existuje, se nachází v Petřvaldu. Kolonie byly nejprve postaveny pro vyšší úředníky zaměstnané v místním dole. Menší budovy byly určeny pro horníky. Horníci to měli do práce blízko a zaměstnavatelé byli přesvědčeni, že když zaměstnanci uvidí na svůj důl z domova, bude je práce více bavit.

Důl Michal se stal muzeem

Důl Michal v Ostravě fungoval v letech 1887 až 1933 a později byl prohlášen za národní kulturní památku České republiky. Nyní se v něm nachází muzeum, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet například pracovní den horníka od příchodu do šatny až do těžní budovy, kde havíři nastupovali do těžních klecí. Dolů se však nedá jet, protože je tam velké množství metanu.

Za oknem vlaku jsme si všimli starší ženy, která seděla na zahradě před malým domkem a mávala směrem k vlaku.

„Paní, která seděla u této budovy, je paní Veronika. Pracovala na bývalé stanici Michálkovice. Později, když byla stanice vyřazena z provozu, koupila paní Veronika domek pro sebe. Vždycky nás sleduje, když tudy projíždíme, a zaznamenává, kolik cestujících jsme vezli,“ prozrazuje průvodce.

Dorazili jsme do cíle

Po hodině a půl jízdy plné zajímavých informací jsme dorazili do cíle. Před námi se objevilo nově postavené nástupiště. Než jsme mohli vystoupit, musel vlak ještě přejet na kolej blíže k nástupišti.

Když jsme vystoupili z vlaku a ocitli se uprostřed lesa, napadlo mě, že budeme muset hledat cestu do zoo. Stačilo však následovat dav. Téměř všechny vagony se vyprázdnily, jen hrstka lidí ještě jela na nádraží Ostrava Střed. Od stanice Josefova Jáma k hlavnímu vchodu do zoo jsme to měli pěšky 15 minut.

Zoologická zahrada a botanický park Ostrava

Většina lidí z našeho regionu už v ostravské zoo pravděpodobně byla. Blížící se konec školního roku je jistě dobrou příležitostí vzít své děti nebo vnoučata na výlet do zoo za dobré školní výsledky.

Ostravská zoologická zahrada je v provozu od roku 1951. Dnes se zaměstnanci na ploše 100 hektarů starají o přibližně 4 000 zvířat. Zoologická zahrada se v posledních letech výrazně změnila. Postupně se budují nové pavilony, velké výběhy nebo voliéry, kde se můžete procházet v těsné blízkosti zvířat.

Vzniklo zde také mnoho dětských hřišť, míst k odpočinku a restaurací. Součástí zoo je také botanický park s velkým množstvím vzácných rostlin. V současné době se buduje nový výběh pro gibony a makaky lví a nový výběh pro tygry.

V neděli 12. června prošel vstupní branou letošní 250 000. návštěvník. Přijel s rodinou z Katovic. Do zoo se vydal výše zmíněným turistickým vlakem. Rodina obdržela gratulační dopis a dárek.

Zpět domů

Vlak vyjel ze stanice Josefova Jáma v 17:00. Nejprve jsme jeli směrem na zastávku Ostrava Střed, abychom nabrali další cestující, a poté jsme se zastavili pouze na nádraží v Havířově a pokračovali směrem na Český Těšín.

Zpáteční cesta byla méně zajímavá, protože vedla po hlavní trati. Ale alespoň jsme si mohli po dlouhém dni odpočinout a dát si svačinu. Do Českého Těšína jsme dorazili za hodinu a půl a na cestující z Těšína už čekal autobus.

Jízdenky na výletní vlak lze zakoupit na adrese http://szs.reenio.cz.