Poslední představení divadla Bum-Trach? Loučení, vzpomínky a reflexe

ČESKÝ TĚŠÍN / V úterý 24. května odpoledne v KASS „Střelnice“ odehrálo školní divadlo působící při PZŠ Český Těšín svou poslední hru. Představení se zúčastnilo mnoho absolventů, kteří školu před lety opustili. Všichni nostalgicky vzpomínali na čas strávený v divadle.

Současní členové divadla „Bum-Trach“ zahráli svou poslední hru „Moje město“, která atraktivní formou přibližuje historii Těšína. O premiéře hry jsme psali zde.

Čas se rozloučit

S divadlem se rozloučila Maria Szymanik, která ho vedla od samého počátku. Vzhledem ke změně zaměstnání na mnohem náročnější se již nebude moci věnovat vedení aktivit pro mladé lidi. Maria Szymanik založila a dvanáct let vedla divadlo „Bum-Trach“ při polské základní škole v Českém Těšíně. Předtím vedla dramatický kroužek „Klucz“. Sama neskrývá, že jí je líto odcházet.

„Myslím, že mě nejvíce mrzí to divadlo. Už jsem si pobrečela. Po poslední premiéře jsem byla velmi rozrušená. Teď jsem to nějak vstřebala. Bohužel se moje nová práce nedá skloubit s vedením divadla,“ přiznává Szymanik.

Rozlučkového představení se zúčastnilo mnoho absolventů školy, kteří v divadle také hráli

Po představení se absolventi sešli na banketu. Po celou dobu byly vystaveny fotografie z minulých let: z představení, ze zkoušek, ze společných výletů. Absolventi stáli ve skupinkách a vzpomínali, diskutovali a snažili se zařadit konkrétní události ze života divadla v čase.

Všichni na své působení v divadle vzpomínali s velkou nostalgií

„Vzpomínky jsou moc hezké,“ říká Danka, která v divadle hrála od jeho začátku až do osmé třídy. Jakmile dostala pozvánku na setkání absolventů, neváhala ani vteřinu. Věděla, že se chce setkat se svými tehdejšími přáteli, ale také se podívat, jak se divadlo hraje dnes.

Představení se jí velmi líbilo. „Je dobré vidět, že hra je o tom, co je jim blízké. Dokázali využít to, co prožili, tedy pandemii, k vytvoření představení,“ Danka nešetřila chválou na herecké výkony svých mladších kolegů z posledního ročníku divadla.

Nejvíce vzpomínek si zaslouží společně strávené chvíle

Nela hrála divadlo po celou základní školu – nejprve v kroužku „Klucz“ a později, až do deváté třídy, v divadle“Bum-Trach“. Bez váhání říká, že nejvíce vzpomíná na zkoušky a společně strávený čas.

Stejně tak Jakub. „V divadle jsem byl dva roky, pak jsem odešel a zase se na tři roky vrátil,“ vzpomíná Jakub, který před třemi lety přestal s divadlem nadobro spolupracovat, ale na setkání absolventů přišel s velkým nadšením.

„Nejvíce mi utkvěly v paměti okamžiky, kdy jsme se učili role, opakovali představení, kdy jsme byli spolu ve školní místnosti, kde jsme se učili,“ vzpomíná Jakub. „A společné výlety,“ dodává Franek.

Dominik je sice ze stejného ročníku jako Danka, ale od ukončení jeho působení v divadle Bum-Trach uplynulo ještě více let, protože až do konce školy nechodil na zkoušky a v posledních ročnících odešel z divadla. Přesto vzpomíná na čas strávený v divadle, vybavuje si konkrétní představení, ve kterých hrál, role, zkoušky.

Přestože na období svého působení ve školním divadle vzpomíná s láskou, jako student gymnázia se k místnímu divadelnímu souboru nepřipojil. Přiznává, že „Szkapa“ vytváří divadlo, které je pro něj příliš umělecké a ve kterém se těžko hledá.

„Szkapa nemluví. „Szkapa“ je pro mě příliš umělecká, příliš náročná,“ přiznává. Divadlo ze základní školy si tedy pamatuje jako něco, co mu bylo blízké. „Bylo tak přirozené. Člověk mluvil, prožíval nějakým způsobem problémy postavy, kterou hrál,“ dodává.

„Hraní se mi líbilo, byla to zábava. Kdyby se někdy naskytla příležitost zahrát si ve filmu, rád bych to udělal,“ říká Franek.

Cenné dovednosti pro život

Jak také absolventi divadla shodně uvedli, působení v divadle jim přineslo nejen radost z účasti a příjemné vzpomínky, ale také cenné dovednosti, které se jim mohou hodit v pozdějším životě.

„Od té doby, co jsem začal hrát v divadle, mi nedělá potíže mluvit před publikem. A teď, když mám roli moderátora, například na „Olza Run“, nemám s tím problém. Kdybych předtím nepracoval v divadle, nemohl bych teď dělat moderátora,“ řekl Dominik.

Existence divadla je nejistá

O pokračování divadla se jedná. Přestože žáci prohlašují, že se chtějí scházet i nadále, je jasné, že školní kroužek musí mít svého vedoucího. „Bohužel jsme nuceni činnnnost divadla pozastavit, dokud nenajdeme vedoucího,“ uvedl ředitel školy Marek Grycz.

(indi)