„Na rozhodnutí o přijetí dětí z Ukrajiny jsme měli jednu hodinu.“ Rozhovor s knězem Lukášem Mockem

ČESKÝ TĚŠÍN / V katolické farnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Českém Těšíně žijí od začátku března se svými vychovatelkami děti z dětského domova z Lucku ve Volyňské oblasti na Ukrajině. O jejich stavu, potřebách a budoucnosti hovoříme s otcem Lukášem Mockem.

Kolik dětí a vychovatelek je ve vaší péči?

Ve skupině je 27 dětí ve věku od 6 do 15 let, čtyři učitelé a tři dobrovolníci z Ukrajiny.

Kdy jste přijali děti?

Děti přijely v pátek 4. března ráno. Měly dorazit už v noci, ale na hranicích se vyskytly problémy a nakonec dorazily až ráno. Přivezl je sbor dobrovolných hasičů ze Pstruží.

Bylo těžké rozhodnout se pro přijetí uprchlíků z Ukrajiny?

Bylo to rychlé rozhodnutí. Zpočátku jsme si mysleli, že budeme pomáhat jinak – přivezeme lidi z hranic, pomůžeme jim vyřídit formality na místě, pak jim poskytneme několik dní odpočinku a pak je pošleme do připraveného ubytování. Mezitím však bylo třeba naléhavě pomoci dětem ze sirotčince. Zda bylo těžké se takto rozhodnout? Nevím, protože jsme na rozhodnutí měli hodinu.

Takže jste ani neměli čas bát se tak velké zodpovědnosti?

Přesně tak! Museli jsme rychle připravit dům pro naše hosty. Také jsme požádali naše farníky, aby se svými dětmi vybrali hračku, kterou by chtěli darovat dětem z Ukrajiny. Každé dítě mělo na posteli připravenou hračku a čokoládu.

Měly z toho děti radost?

Jsem si jistý, že ano. Ale když přijely, byly unavené. Nejdřív si daly malou snídani, seděly tiše, neviděly, kde jsou. Měly za sebou velmi dlouhou a náročnou cestu. Děti byly opravdu unavené. Po snídani šly okamžitě spát a prospaly celý den. Pak přišly na oběd a zase spaly. Nyní jsou už v pořádku.

Kdo poskytuje péči dětem?

Především farnost. V kostele jsme uspořádali sbírku mezi farníky. Přijímáme také dary. Máme prostředky od města. Čekáme také na příspěvek od státu. To bude tvořit velkou část financí.

A jak vám lze pomoci?

Můžete k nám přijít, darovat peníze a my vám vystavíme potvrzení nebo sepíšeme darovací smlouvu.

S jakými největšími problémy jste se potýkali na začátku?

Nejprve jsme museli vytvořit skupinu dobrovolníků. Přijali jsme 90 dobrovolníků, kteří nám nabídli pomoc. Tolik jich nepotřebujeme, ale jsme rádi, že máme rezervní základnu. Šlo hlavně o vaření, úklid a zabavení dětí. Máme také skupinu osmi řidičů, kteří mohou v případě potřeby zajistit dopravu, například do Ostravy za účelem vyřízení dokumentů. Největším problémem byla komunikace s úřady, protože jsme se na místě nemohli dozvědět, co a jak máme dělat. Celý den jsme strávili například v Ostravě, abychom získali víza. Nevím, jak je to teď, ale na začátku byl na úřadech kvůli přílivu uprchlíků chaos.

Chodí vaše děti do české školy?

Děti učitelek již chodí do školy. A děti z dětského domova začnou chodit do školy od 25. dubna. Jedná se o děti, které potřebují zvláštní péči – byly týrány svými rodiči. Některé z těchto dětí byly nalezeny v lese. Jsou zde také děti alkoholiků. Máme také děti se zdravotním postižením.

Poskytujete dětem během této doby i nějaké formy trávení času?

Ano, až do poledne tráví čas ve volnočasovém centru „Amos“, což zařídilo město a zaměstnanci centra pro ně organizují aktivity. Jeden pán tam také vyučuje češtinu.

Jaký je nyní každodenní život dětí?

V 8.00 snídají, pak jdou do Amosu, kde zůstávají asi do 12.30. Po obědě mají volno až do 15.00. A pak pro ně organizujeme odpolední aktivity. Jeden den v týdnu k nám chodí paní se psy, která provádí canisterapii. Ve čtvrtek chodí děti na florbal. V 18.00 je večeře, pak mají děti volný čas na hraní a malování. Mladší děti chodí spát kolem 20:00, starší později. Snažíme se jim také zajistit odpolední aktivity, aby si vychovatelky mohly odpočinout – jsou s dětmi 24 hodin denně. Zatím se nezdá, že by byly unavené, ale myslím, že to bude třeba v nejbližší době vyřešit. Aby vychovatelky měly alespoň půl dne volna.

Představuje jazyková bariéra problém?

S pedagogy si rozumíme. S dětmi je to obtížnější. Zejména ti nejmenší něco chápou, ale je těžké se s nimi domluvit. Bohužel neumím rusky, což by se mi v této situaci hodilo. S těmi většími je to jednodušší. A mluvím hlavně s učiteli. Naši dobrovolníci si s nimi nějak domluví – nejlépe to jde v nářečí.

Jak dlouho u vás děti zůstanou?

Naši svěřenci se chtějí co nejdříve vrátit domů na Ukrajinu. Jakmile válka skončí, budou se pravděpodobně moci vrátit do své vesnice. Pocházejí z oblasti, která není zasažena boji. Podle mých informací byly všechny sirotčince na Ukrajině evakuovány, aby se uvolnilo místo pro nové sirotky, kteří v důsledku války přišli o rodiče. Naši svěřenci se vrátí domů, jakmile se budou moci vrátit. Ale jestli to bude za týden nebo za půl roku, nikdo neví.

Líbí se jim alespoň tady v Cieszyně?

Moc se jim tu líbí – myslím, že jak vychovatelky, tak děti jsou tu rády. Líbí se jim, že město je klidné a všude je blízko.