Víno jako potenciál pro Těšínské Slezsko? Marcin Lipski v tom má jasno

S majitelem Marcinem Lipskim jsme si povídali o vinařství, enoturistice a plánech na rozvoj paláce v Kończycích Wielkých.

Poblíž paláce jste založili vinici a sázíte na rozvoj vinářství. Jak vás to napadlo?

Na konci roku 2020 jsem se během veřejného projednávání územního plánu obce Kończyce Wielkie setkal s Bartłomiejem Bulawou, proděkanem pro vědu na Fakultě architektury, stavebnictví a užitého umění Technické univerzity v Katovicích, a podělil se s ním o své nápady. Hovořili jsme o budoucnosti cestovního ruchu na Těšínském Slezsku. Diskutovali jsme o regionálním rozvoji, v němž by vinice byly hlavním zdrojem inspirace pro vybrané turisty – vyloženě enoturisty – na Těšínské Slezsko.

Kdo je to enoturista?

Je to turista, který cestuje za vínem. Turista, který poznává nejen kulturu pití vína, ale i celou vinařskou kulturu. Sleduje, jak toto víno roste, jak se vyrábí, jak by se mělo konzumovat. Aby však měl enoturista co dělat, potřebuje síť vinic. Jedna vinice nestačí. Sním o tom, že zde na Těšínském Slezsku položím základy vinařské oblasti, kde bude mnoho takových vinic. Sním o tom, že tu jednou budeme mít takovou jižní Moravu.

Tam, je vinic hodně a víno je prakticky hlavním odvětvím regionálního rozvoje. Naše klima je přece jen jiné.

Klima se otepluje. V budoucnu bude v průměru o dva až tři stupně tepleji než v současnosti. V současné době se průměrné roční teploty v Cieszyně pohybují kolem devíti a tří desetin stupně. A v Champagne je to kolem jedenácti.

A není spíš důležité to, jak moc klesne teplota pod nulu?

To také. Ale i tam je to blízko hor a v zimě jsou tam podobné podmínky. Mám odrůdy, které se používají k výrobě šampaňského. Jedná se o odrůdy, které vydrží mrazy až do minus jednadvaceti stupňů. Loni jsme tu měli dvacetistupňové mrazy. Nic nezmrzlo, takže si myslím, že mohu být klidný a s čistým svědomím povzbuzovat ostatní k výsadbě vína. Společně s vinaři s bohatými zkušenostmi mohu naučit nové vinaře základům.

Mluvil jsem s majitelem zámku Petrovice na české straně. Dohodli jsme se na spolupráci při zakládání vinice na zámku Petrovice a na spolupráci při vytváření stezky „Cieszyński Szlak Wina“, která se v České republice bude jmenovat Těšínská vinná stezka.

A zpět ke klimatu. Například Praha v současné době zažívá velkou renesanci vinařství. Jen v Praze je dvanáct hektarů vinic. Jsou krásně situované na kopcích s výhledem na Hradčany. Vezměte prosím na vědomí, že Praha leží severněji než Cieszyn. Ačkoli je klima v Cieszyně i v Praze velmi podobné.

Co se týče historie, ta je zde samozřejmě s vínem spojena méně než na Moravě, to je jisté. Ale jsou o něm zmínky, existují svědectví očitých svědků, že zde bylo víno.

Ano, na ulici Fryštátka v Cieszyně byl dokonce Vinohrad. Ale tohle je úplně jiné měřítko.

Ano, je. Ale podařilo se mi shromáždit asi deset vinařů z našeho regionu, kteří vyrábějí víno. Vytvořili jsme sdružení. Moje představa je následující: víno je na obou stranách hranice, která rozděluje historické Těšínské Slezsko.

Považujete Těšínské Slezsko za celek, polskou a českou stranu? Navzdory nedávným problémům s uzavřenými hranicemi?

Ano. Plánujeme tady vytvořit turistické trasy mezi vinicemi. Tyto trasy vypracovali studenti Dr. Bulavy v rámci svých semestrálních prací. Většinu návrhů tvoří cyklotrasy odkazující na historické události a také naučné stezky. Na internetu jsem zjistil, že v roce 1683 byli polští husaři na cestě do Vídně ubytováni právě zde, v našem zámku a v lese vedle něj. Konkrétně hejtman Sieniawski, který vedl část husarů. Jan III. Sobieski projížděl Raciborem a sídlil na tamním hradě. Smyslem těchto enoturistických tras je, aby lidé prostřednictvím enoturismu poznali celý region.

Takže enoturistické trasy se nezaměřují jen na atrakce spojené s vínem?

Stezky vedou mezi vinicemi, ale ukazují vše, co je zajímavé v regionu, kterým procházejí. Chceme tedy dobře popsat všechny zajímavosti na této stezce. Každá z těchto památek – pokud je to možné, protože víme, že jejich majitelé jsou různí – by měla být zpřístupněna veřejnosti. Turisté cestující po naší vinařské stezce si budou moci prohlédnout hrady, kostely a zámky zevnitř. Sním o tom, že to tady na Těšínském Slezsku bude jako na jižní Moravě. Jsou tam vinice, ale také historické památky a národní park. Nemáme zde národní park, ale jsou zde přírodní rezervace a přírodní památky. Jde o to udržet turisty v regionu, zaujmout je, inspirovat je. Aby sem nepřišli na hodinu nebo dvě, ale na delší dobu.

Myslíte si, že tato již hornická část Těšínského Slezska může být turisticky atraktivní oblastí?

Rozhodně. Vlastně vidím, že turisté k nám jezdí i teď. Zatím nejsme připraveni je u nás přijímat, probíhá rekonstrukce. Ale i teď, když vidíme, že přijela organizovaná skupina a že se tu prochází a rozhlíží, jdeme za těmi lidmi a vyprávíme jim, jaké to tu je, jaká je jeho historie.

Nejdříve se ale samozřejmě zaměřím na vinici. Protože vinice bude hlavním magnetem, který bude přitahovat. A kolem této vinice bude postaveno vše ostatní: hotel, park, kde si můžete odpočinout, projít se, navštívit další atrakce.

A tvorbu vinice nelze na rozdíl od renovace urychlit…

No, to nelze. Jakmile je vinice založena, musíte počkat na sklizeň.

Kdy tedy v loňském roce vysazená réva přinese ovoce?

Teoreticky by se první sklizeň měla uskutečnit v roce 2022, tedy letos na podzim. Určitě to nebude úplná sklizeň, ale s každým dalším rokem bude přibývat ovoce.

A jaké máte plány na rozvoj paláce?

Bude zde první vinotel na světě.

To znamená?

Tedy ubytování, jehož leitmotivem bude víno. Bude růst všude kolem, před budovou bude altán porostlý vínem. Vysázeli jsme vinnou révou, kde se dalo. Při procházce zámeckým parkem můžete ochutnat hrozny. Chci, aby se návštěvník při průchodu branou cítil jako v jiném světě. Víno bude všude, bude k dispozici návštěvníkům. Sklizeň hroznů bude samozřejmě probíhat také před zraky lidí. Hosté se budou moci zúčastnit sklizně, podívat se, jak se pracuje na vinici. První proces proběhne venku. A druhý v jednom ze sklepů.

Druhý sklep bude sloužit k archivaci vín. Zájemci si v něm budou moci koupit místo, vytvořit si tam sbírku, která bude získávat na hodnotě. Budeme mít poradce, kteří vědí, jak tyto balíčky vybrat. Protože se jedná také o kapitálovou investici.

V Polsku jsou znalosti o víně stále málo rozšířené. A nejde jen o to umět víno pít, ale také mu rozumět a znát výhody sklizně vína. Existuje zde například i taková neznámá atrakce, jako je koupání v hroznových výliscích. Chtěl bych tedy, abychom nabízeli vše, co je spojeno s vínem a co je příjemné pro tělo i duši. Odtud název vinotel.

Ale skutečně první na světě? Koneckonců, když je enoturistika ve světě populární, copak si ještě nikdo v žádném regionu proslulém svými vinicemi neotevřel vinotel?

V plném rozsahu, kde víno hraje hlavní roli, kde můžete víno pít, navštívit vinice, účastnit se výrobního procesu, ochutnávky, školení, užít si lázeňské procedury, podle mého názoru neexistuje.

Chápu ale správně, že množství vína, které jste schopni vypěstovat na svých vinicích, bude jen na ukázku a víno budete kupovat?

Budeme mít víno z celého světa. Ano, naše vinice bude výkladní skříní. Z tohoto počtu rostlin vyprodukujeme v dobrém roce maximálně asi čtyři nebo čtyři a půl tisíce lahví.

Jak se vůbec počítá „produktivita“ vinice? Na obdělávanou plochu?

Spíše na keř. Jeden keř představuje až dva kilogramy ovoce, z něhož se získá něco přes litr vína. Takže čtyři, čtyři a půl tisíce lahví je maximální množství vína, které mohu z těchto vinic vyrobit.

Velmi zjednodušeně řečeno: z jednoho keře se vyrobí jeden litr vína?

Ano, jednoduše řečeno.

Jak jste přišel na to, že se spojíte s ostatními vinaři?

Když už jsem majitelem takového místa, tak jsem si myslel, že by to místo mělo mít vliv i na okolí. Proto jsem se také obrátil na studenty, aby vytvořili turistické trasy, proto vzniklo sdružení dalších vinařů z regionu a založili jsme vinařský spolek. Jsou to seriózní vinaři, někteří s více než dvacetiletou historií. Když spojíme síly, můžeme toho hodně dokázat.

Pokud bude takových míst více, přijede více lidí. Koneckonců, jenom vínem se živit nejde. Musíte pro něj vytvořit zázemí. Potřebujete místo, kde se turisté ubytují, restaurace, které nabídnou jídlo, místo pro degustace a také třeba prodej suvenýrů. Musí být více atrakcí, aby lidé věděli, že se sem vyplatí jezdit. Enoturistu zajímá svět. Enoturisté rádi poznávají nová místa. Takže jeden rok pojedou do Toskánska, další rok do Provence.

A když uvidí, že jsou na vinařské mapě místa, která nejsou tradičně spojována s vínem, jako je naše Těšínské Slezsko, bude je chtít ze zvědavosti vidět?

Ano, takové autentické příběhy znám. Sousedovi z nedalekých Golkowic zavolal muž z Moldavska, který přistál v Katovicích na letišti a chtěl navštívit jih Polska. Slyšel o jeho vinici a chtěl ji navštívit a přespat na ní.

Byl to Moldavan?

Ano, Moldavan z vinařské země. Další přátelé, vinaři ze Žywce, jsou dokonalým příkladem toho, jak může enoturistika oživit region. Na své vinici mají několik chat k pronájmu. Přijíždějí k nim například návštěvníci z Řecka. Víno je magnet, který přitahuje. Z toho však bude těžit celý turistický průmysl v regionu. Kromě toho má víno pro majitele turistických míst také takovou výhodu, že turista ztrácí mobilitu. Proto je třeba vytvořit vhodné podmínky pro spaní, zatraktivnit večer a zpřístupnit zajímavá místa v okolí.

Jde především o kulturu pití vína. Podle statistik vypije Polák čtyři litry vína ročně, Čech dvaadvacet litrů, Chorvat, Francouz, Ital padesát litrů ročně. A tam opilce na ulici neuvidíte. A rekordmanem je… Vatikán. Polsko je přitom stále na prvních třech až čtyřech místech v množství vypitého lihu. Rád bych to změnil.

Víno a způsob jeho konzumace jsou důležitými faktory kultury dané země. Víno je také jediný alkohol, který je zdravý, nebo dokonce zdraví prospěšný, pokud se konzumuje s mírou.

(indi)