Na výstavu o Janu Kubokovi přijela rodina až od moře. Hledají příbuzné ze Zaolší

ČESKÝ TĚŠÍN / V sídle Hlavního výboru PZKO v Českém Těšíně, v galerii v hale v přízemí, je od 20. prosince k vidění výstava „Jan Kubok, ředitel školy a starosta Koňské“.

Výstavu navštívili potomci Jana Kuboka – Dariusz a Elżbieta Kubokovi a jejich dvě dospělé dcery. Přijeli až z města Kołobrzeg. V rozhovoru pro náš web hovoří o svém vztahu ke kořenům a o tom, jak si váží památky svých předků. A také o tom, že chtějí navázat kontakty s příbuznými.

Odkud jste přijeli?

Dariusz Kubok: Z Morowa u města Kołobrzeg. Jedná se o severní Polsko, Západní Pomořansko.

Přijel jste speciálně kvůli této výstavě?

Dariusz Kubok: Ano. Na vašem webu jsme se dočetli, že je otevřena do 20. ledna. A protože v lednu už nebudeme moci si dovolit jet na výlet a měli jsme teď volno, rozhodli jsme se rychle, vše zařídili a přijeli.

Navštěvujete pravidělně Těšínské Slezsko, jezdíte zde za rodinou?

Dariusz Kubok: Můj strýc Adam Kubok je nejstarším synem Władysława, syna Jana Kuboka, jemuž je tato výstava věnována. Žije v obci Bestwina u Bílská-Bílé.

Když jsem zkoumal svůj rodokmen, tak jsem pak měl možnost se ještě jako dítě v 80. letech, setkat se synem Otona Kuboka Janem a jeho dcerou Hanou z Opole. Hania stále žije v Opolí. Její otec už zemřel. Je pohřben v Cieszyně.

Takže teď nemáte žádný kontakt s příbuznými Kuboků ze Zaolší?

Dariusz Kubok: Pravidelně se setkáváme s mým strýcem Adamem z Bestwiny. Ale zatím jsme neměli žádný kontakt s nikým z tohoto regionu. A takové kontakty bychom rádi navázali. Stejně jako s mojí sestřenicí Haničkou, která žije v Opolí. Právě na výstavě jsme se dozvěděli, že je ještě také Beata Kubok. A já mám sestru Beatu Kubok. A taková zajímavá skutečnost. Na internetu jsem našel, že žije také profesor filozofie Dariusz Kubok. Působí na Slezské univerzitě. Nevím, jestli je to shoda jmen nebo jsme příbuzní.

Elżbieta Kubok: O potomcích Otona Kuboka máme skromné znalosti. Z pochopitelných důvodů víme hodně o Otonově bratru Władysławovi, našem dědečkovi. O doktoru Janovi, druhém synovi našeho pradědečka Jana Kuboka, však nevíme téměř nic.

Tohle jsou předkové pana Dariusze. Vidím však, že se také paní Elżbieta velmi angažuje v pátrání po rodokmenu svého manžela.

Elżbieta Kubok: Jsem vdaná už třicet let. Je to pro mě důležité. Protože to, co je důležité pro mého manžela, je důležité i pro mě. A můj manžel se o to živě zajímá. Takto se také snažíme vychovávat naše děti. Chceme, aby se vrátili ke svým kořenům. Sním o tom, že budu mít rodokmen z obou stran, abych si mohla utřídit, kdo kde žije, z jaké strany rodiny. Chtěla bych, aby se mladší generace sešla, řekla si navzájem, co ví o svých předcích, a možná se nám to podaří dát dohromady v jeden celek.

Vidím, že se vám podařilo vzbudit zájem o toto téma také u dětí.

Elżbieta Kubok: Rozhodně. V naší oblasti, kde žijeme, jsou nejstarší hroby právě hroby jejich praprarodičů.

Spolu s rodiči přijela do Českého Těšína i nejstarší dcera Daria (27 let) a její mladší sestra Weronika (22 let).

Daria Kubok: Žiji v Gdaňsku a mám spoustu přátel z různých částí Polska. Například někteří moji přátelé mají v Lublinsku celou rodinu. A znají svou rodinnou historii. Protože tam prostě žili, jejich rodina tam byla už dříve. Mají přístup ke svým předkům a jejich historii. A my takovou příležitost nemáme. Proto jsme rádi, že nás sem rodiče vozí. Kromě toho nejsme v Cieszyně poprvé. Rodiče se snaží, abychom udržovaly kontakt s našimi příbuznými.

Weronika Kubok: Ráda bych také poznala své předky. Máme ještě jednu sestru, které je 25 let. Tentokrát s námi nemohla jet.

Ale také se ráda účastní tohoto rodinného pátrání po předcích?

Daria Kubok: Ano. Celá historie rodiny Kuboků je zajímavá i tím, jak její členové prošli válkou. Viděla jsem fotografie, na kterých je vidět, že žili na vysoké úrovni. Děti oblečené a učesané jako ve filmech. Je zajímavé si uvědomit, že se jedná o vaši vlastní rodinu.

Je vaše vášeň pro historii jen koníčkem, nebo se jí někdo z vaší rodiny věnuje profesionálně?

Dariusz Kubok: Po maturitě jsem měl v úmyslu jít studovat dějiny, ale nešel jsem. Babička Emilia mi to nedoporučovala. Dějiny jsou pro mě pouze koníčkem. Studuji minulost svého dědečka Władysława Kuboka, kterého znám jen z vyprávění svého otce. Můj otec vždycky říkal, že se jeho otec měl usadit na farmě, kterou tu vedl jeho pradědeček. A proto ho jeho pradědeček vzdělával v zemědělství. Vypukla však válka a dědeček musel odejít. Když se sem po válce vrátil se svou ženou Emilií a prababičkou Helenou, Janovou manželkou, nemohli zde již žít. Hledali si vlastní bydlení. Nejprve jej našli v Raciborzi. Žili tam několik let. Dědeček Władysław byl vynikajícím zemědělcem. A ocitl se v Západopomořanském vojvodství. Tam za ním přišel můj otec, seznámil se tam s mou matkou a zůstal tam. A proto jsem také na severu.

Takže jste jediná větev rodiny Kuboků, která žije tak daleko?

Dariusz Kubok: Ano.

Elżbieta Kubok: Z manželova rodinného alba se mi vybavují fotografie prababičky Heleny s jejími dětmi. Pravdou však je, že další generace jsou si už hodně vzdálené.

Vidím, že jste na velmi dobré cestě, jak tomu zabránit.

Elżbieta Kubok: Životní situace jednotlivých členů rodiny se po válce jistě dramaticky změnila. Vidím to například na případu manželova dědečka, kdy se po válce museli někam toulat a hledat si své místo. To mělo jistě vliv na rodinné vztahy…

Někteří členové rodiny se ocitli na opačném konci Polska…

Elżbieta Kubok: Myslím, že mladší generace se možná na tyto složité válečné osudy bude dívat z jiného úhlu pohledu. A možná se budou chtít setkat, poznat se, navázat nějaký kontakt. Dnes je tu svět internetu, není s tím problém. A když si na internetu zadáte Dariusz Kubok, je opravdu zajímavé přemýšlet, zda je to vzdálený bratranec vašeho manžela, nebo shoda okolností.

A chtěli byste to zjistit?

Rozhodně. Proto vám v redakci necháme naše kontaktní údaje a doufáme, že se třeba někdo z naší rodiny ozve.

Dariusz Kubok: Chtěli bychom navázat kontakt s našimi příbuznými. Na prvním místě s Beatou Kubok. Vše nasvědčuje tomu, že jsme podobného věku. Jsem ráda, že jsem se díky této výstavě seznámil s Andrzejem Russem, který mi poskytl zajímavé informace o mých předcích.

(indi)