Boj o dětský úsměv. Před 138 lety se narodil Kornel Makuszyński

1. ledna 1884 se ve Stryji narodil Kornel Makuszyński. Byl spisovatelem, publicistou, divadelním kritikem, básníkem, autorem mnoha knih pro děti a mládež.

Makuszyński věnoval většinu své tvorby těm nejmenším, jeho literární tvorba a činnost byla bojem za dětský úsměv. U svých čtenářů rozvíjel smysl pro humor a vedl je k zamyšlení nad etickou hodnotou lidského jednání.

Ve své tvorbě byl zajímavý a zábavný, ale také poučný, do svých knih vkládal výchovné problémy a vlastenecké hodnoty. „Je jedním z nejčtenějších polských spisovatelů a jedním z nejbrilantnějších humoristů polské literatury; jeho dílo je výrazem optimistické veselosti,“ uvádí Velká všeobecná ilustrovaná encyklopedie z nakladatelství Gutenberg.

Byl klasikem humoristického a vtipného komentáře. Jeho tvorba pro děti i dospělé je prodchnuta velkou vřelostí a porozuměním pro druhé. Na stránkách svých románů vykresluje hrdiny, kteří jsou vedeni soucitem s ukřivděnými a vírou v trvalé přátelství a jsou vždy věrní morálním zásadám a přesvědčení, že v každém lidském srdci je mnoho dobrého.

Sám Makuszyński se v úryvku krásné básně s názvem „Inwokacja“ vyznává Matce Boží:

Spojrzyj w me serce, Najświętsza Pani,
I choć przez chwilę usłysz,
co w nim śpiewa,
A ujrzysz wielką miłość w tej otchłani,
Co kocha ludzi, kamienie i drzewa.
(…)

Chcę serce moje jako bochen chleba
Pokrajać dla tych, których
głód uśmierca,
Ty zasię spraw to, o Panienko z nieba,
Aby dla wszystkich mi starczyło serca.

Velmi přilnul ke Lvovu, který vroucně miloval. Ve svých textech o něm vždy psal s velkou láskou. Jako příklad může posloužit úryvek z knihy Úsměv Lvova, kde uvádí:

„Lvov měl vždy veselou a rozezpívanou duši. Přeháněly se přes něj bouře, zuřily rudé požáry, válka se železným zubem zakusovala do jeho zdí, hromy duněly v jeho věžích, ale jeho duše, prodchnutá vroucí vírou, vždy zpívala. (…) Je to město poblázněné Polskem. Neskrývá svou duši, takže ji každý může vidět jako rozkvetlou rudou růži. Okouzluje a uchvacuje. Dokáže každého okouzlit svým úsměvem, zářivým, upřímným i uslzeným.

Zakopané

Po válce se jeho druhým domovem a láskou stalo Zakopané, hory. Mezi raná díla Makuszyńského patří náladová báseň Na szczycie samotnym (1906), pravděpodobně inspirovaná Tatrami. Kromě toho Makuszyński publikoval četné fejetony a povídky, většinou humorné a satirické, o různých tématech ze Zakopaného a Tater a o lidech spjatých s tímto regionem. Byly publikovány v časopisech, mimo jiné v sérii Listy ze Zakopanego (od roku 1921) a Moje listy.

Zakopanská a tatranská tematika se objevuje i v některých jeho dílech pro děti a mládež, např. v básni Przyjaciele (1927), Druhé knize dobrodružství Koziołka Matołka (1933), románech Panna z mokrą głową (1933), Chłopaki moje ukochane (1929, mj. o Mieczysławu Świerzovi), Bo poszedł w tym grozę gór na poszukiwanie piękna (1929), Tatry w pełnej chwale (1932).

Optimistický přístup k životu

Kornel Makuszyński proslul v polské literatuře svou tvůrčí originalitou a optimistickým přístupem k životu. Už před válkou o něm Kazimierz Czachowski napsal: „Kornel Makuszyński je ve srovnání se svou generací výjimečným zjevem. Makuszyński, od přírody lyrik s hlubokou a upřímnou emocionalitou, s důsledně poetickou organizací, se stal především humoristou s mimořádně veselým pohledem na svět. V Makuszyńského dílech je lidská realita vždy předmětem vynikajícího humoru, který charakterizuje autorův specifický a vlastní styl, byť někdy upadající do manýry. I když se Makuszyński vysmívá, dělá to se shovívavostí polské komedie, ale také nás hluboce dojímá, usmívá se přes slzy nebo nás někdy vážným tónem přenese do země pohádkového mámení. V těchto svých dílech se ukázal také jako vynikající vojenský pěvec a vytvořil skutečná mistrovská díla, která jsou snad nejhlouběji a nejpříměji procítěná v celé jeho tvorbě“.