Bývalé polské školy v Nýdku

NÝDEK / Počátky polského školství v Nýdku nebyly jednoduché. Mimo jiné bylo třeba řešit nedostatek vhodných prostor. Proto v obci postupně vyrostly až čtyři školní budovy, nepočítaje další v nýdecké osadě Hluchová.

V roce 1799 nýdečtí evangelíci obrátili na příslušné úřady s žádostí, aby učitel ze sousední Bystřice docházel několikrát týdně do jejich vesnice a učil všechny zájemce o vzdělání. Jejich děti musely totiž navštěvovat školy v Bystřici a Vendryni. V Bystřici však měli pouze jednoho učitele a tak žádost zůstala nevyslyšena.

Pokoutní škola

Tehdy Nýdečané založili tak zvanou pokoutní školu. Úřady však v roce 1824 nařídily její uzavření. Tehdy v Nýdku otevřeli expozituru bystřické školy. Vyučování probíhalo v pronajatých prostorách a v nevhodných podmínkách. Učitelem byl Paweł Kulig.

Teprve v roce 1843 v centru Nýdku vyrostla zděná školní budova na pozemku, kterou obec získala od Adama Widenky. Z počátku se jednalo o školu církevní (evangelickou), která kolem roku 1870 získala statut veřejné.

Čtyři školní budovy

Již brzy se ukázalo, že objekt je nedostačující, navzdory tomu, že ve vyučovací místnosti bylo místo pro víc jak stovku žáků. Od hospodáře Konderly obec obdržela druhou  budovu, ve které se po nutné přestavbě nacházely dvě třídy pro starší děti. V roce 1871 došlo k výstavbě třetí školní budovy a o něco později ještě čtvrté. Všechny se nacházely v centru obce.

Druhá světová válka s sebou přinesla konec polského školství v Nýdku. V obci tehdy fungovala pouze německá škola. Školní kronika a dokumentace z tohoto období se nenávratně ztratila. Po osvobození vyučování začalo 10. září 1945. Učitelé si museli poradit bez učebnic, které jim částečně nahrazovaly polské  školní časopisy „Nasza Szkoła” a „Praca Szkolna”.  

Čtyři školní budovy přestaly sloužit původnímu účelu po roce 1960, když v Nýdku postavili moderní školu. Do současnosti se zachovaly pouze dvě. K demolici nejstarší došlo v roce 1970. První z nich slouží jako myslivna a prodejna potravin, druhá byla přestavěna na restauraci.  

Pedagog Paweł Kantor

Jedním ze zdejších pedagogů byl Paweł Kantor. Na svět přišel 1. května 1889 v Nýdku. Maturoval v roce 1910. V letech 1910-1920 učil v rodné vesnici. V roce 1920 se zúčastnil bojů u Lvova a Varšavy, kde v hodnosti kapitána polských ozbrojených sil vedl do vítězných bitev orlovské a těšínské studenty.

Potom až do roku 1939 učil na základních školách v Horní Líštné (Leszna Górna) a v Javoří  (Jaworze), kde také vykonával funkci řídícího. V roce 1923 se oženil. Jeho manželka Ewa Kubaczka byla také učitelkou. Jednalo se o dceru pastora, která pocházela z Tyry a byla o 12 let mladší než on. Z počátku učila v obci  Pastwiska (od roku 1973 součást polského Těšína), zatímco od roku 1947 v Javoří. Společně vychovali dvě děti.

Dvacátého dubna 1940 Pawła Kantora zatklo gestapo. Nejdřív pobýval ve vězení v Těšíně, poté skončil v koncentračních táborech v Dachau a Gusen. Domů se vrátil v únoru 1941 s podlomeným zdravím. V roce 1946 opět učil v Nýdku, následujícím roce odešel do důchodu. V říjnu 1953 zemřel v Javoří.

Děti přinášeli do školy v batozích

Kromě čtyř školních budov v centru se další nacházela ještě v části Nýdku Hluchová. V roce 1890 zdejší hospodáři věnovali stavební parcelu, na které se postavila dřevěná škola. Objekt měl k dispozici velkou třídu s dlouhými lavicemi, kde se mohlo učit až sto žáků najednou. V zimě děti jezdily do školy na lyžích, zatímco menší přinášeli rodiče nebo starší sourozenci v batozích.

Učitel Jerzy Raszka

Tuto školu navštěvovaly kromě místních také děti z Wisly, Návsí a Bystřice. Učitelé zpočátku do Hluchové docházeli, později tam bydleli. Jedním z nich byl Jerzy Raszka, absolvent Učitelského semináře v Těšíně. Pocházel z Vendryně, kde přišel na svět 29. července 1868. Jako učitel začínal v Ustroni – Polaně, kde působil tři roky.

Poté začal učit v Hluchové. V roce 1907 se stal učitelem a řídícím nově postavené školy v Kojkovicích. Počátkem září následujícího roku však zemřel. Pohřeb se konal v jeho rodné vesnici, zúčastnilo se ho mnoho lidí.

Jan Kantor – pedagog, který musel zaplatit nejvyšší cenu

Jedním z pedagogů, kteří učili v Hluchové, byl také Jan Kantor. Narodil se 3. prosince 1889 v Oldřichovicích. Do Hluchové nastoupil v roce 1911 po úspěšném složení maturitní zkoušky v Učitelském semináři v Těšíně. V roce 1913 se vrátil do rodné obce, kde pracoval až do roku 1939 ve škole v Oldřichovicích Vsi, kde zastával také post řídícího.

Vypuknutí druhé světové války a následná německá okupace měly pro něho tragické následky. Již 18. září 1939 ho zatklo gestapo. Do 11. dubna 1940 byl zadržován ve věznicích v Těšíně a v Sosnowci. Nakonec se dostal do koncentračních táborů Dachau a Gusen.

I když se mu podařilo přežít toto nejtěžší období v životě, domů se vrátil s nemocemi srdce, ledvin a jater. Zemřel rok po skončení nejstrašnější války v lidských dějinách – 17. května 1946. Zůstala po něm manželka Anna a čtyři děti.

Škola v plamenech

V noci z 6. na 7. července 1932 školu zničil do základů požár. Tehdejší řídící Józef Jurczek pobýval zrovna ve Szczyrku. Od roku 1934 žákům v Hluchové začala sloužit nová školní budova, tentokrát zděná. V průběhu meziválečného období škola byla samostatná. Během německé okupace objekt začaly využívat německé mládežnické organizace.

Po osvobození v budově působila pouze česká škola. Polští žáci měli pouze dvě hodiny polského jazyka týdně. Teprve v roce 1951 došlo k otevření tzv. elokované třídy školy v Nýdku, která se o pět let později osamostatnila. Postupem času se horské osady v Beskydech začaly vylidňovat. Výjimkou nebyla ani Hluchová.

Počet dětí se snižoval a tak v roce 1974 zdejší polská a česká škola musela být uzavřena. Řídícím byl tehdy Adolf Kiedroń. V současné době se v budově nachází hospoda a malý obchůdek.

(gam)