Rekonstrukce turistické chaty na Kozubové už brzy bude hotová

MILÍKOV / Rekonstrukce turistické chaty či spíše horského hotelu na Kozubové se blíží ke svému závěru. Na své místo se také vrátí pamětní deska, věnována Władysławu Wójcikovi, hlavnímu iniciátorovi výstavby předchozí turistické chaty z roku 1929. 

Jak uvedla Zuzana Varcopová, provozovatelka horského hotelu Kozubová, práce na budově potrvají už jenom měsíc. „Zbývá ještě opravit poslední dva balkony, pak přijde řada na venkovní úpravy,“ sdělila Zuzana Varcopová.

Pamětní deska se vrátí na své místo

Dodala, že na své místo se vrátí také pamětní deska věnována Władysławu Wójcikovi, hlavnímu iniciátorovi výstavby původní turistické chaty. Plaketa byla dočasně odstraněna, aby nedošlo k jejímu poškození během rekonstrukce. Práce na čištění kamenného zdiva, na které bude opětovně umístěna, už začaly.

Hotel se na svých stránkách www.hotel-kozubova.cz hlásí k historickému odkazu tohoto místa. Stručně popisuje historii původní chaty a ke zhlédnutí je spousta jejich fotografií, stejně jako kaple sv. Anny.

Plaketa se původně nacházela na předchozí chatě, kterou v letech 1928 – 1929  s typicky pro předválečnou generaci obětavostí a elánem vystavěli polští turisté z organizace „Beskid Śląski“ v Československu. U příležitosti 85. výročí narození Jana Wójcika, tam byla v roce 1967 odhalena dvojjazyčná pamětní deska.

Devátého února 1973 chatu zničil požár. Na jejich pozůstatcích pak v osmdesátých letech vyrostl nynější horský hotel Kozubová. Jelikož plaketa se zachovala, v roce 2009 byla restaurována a v sobotu 26. září téhož roku ji opět slavnostně odhalil Jan Havelka, předseda Evropské asociace turistických klubů, společně s tehdejší konzulkou Polské republiky v Ostravě Agnieszkou Fedorów-Skupień.

Stalo se tak u příležitosti 80. výročí otevření turistické chaty na Kozubové.

Władysław Wójcik

Władysław Wójcik se narodil 25. září 1882 v okrese Sanok (nyní v jihovýchodním Polsku). Po ukončení studií v Krakově pracoval rok jako učitel. Poté nastoupil vojenskou službu. V Terstu, kde absolvoval důstojnickou školu, se seznámil s několika Těšíňany, a tak se rozhodl na zpáteční cestě navštívit Těšínské Slezsko. Tehdy ještě netušil, že s Těšínskem už navždy spojí svůj osud.

V roce 1905 se usadil v Orlové a začal pracovat jako učitel v polské obecné škole. V následujícím roce založil Sdružení vědecké pomoci, které finančně podporovalo nadané žáky z chudých rodin a také jim platilo jídlo. Byl rovněž spoluzakladatelem tělovýchovného sdružení Sokol (Sokół) a angažoval se ještě v jiných oblastech.

Během první světové války bojoval v rakousko-uherské armádě a dostal se do ruského zajetí. Po rozdělení Těšínska v roce 1920 se rozhodl zůstat v Československu. V roce 1923 se stal ředitelem polské základní školy v Lazech, a od roku 1928 navíc školním inspektorem polských škol pro oblast Českého Těšína. Na jejím území působilo šedesát škol a čtyřicet mateřinek s polským jazykem vyučovacím.

V letech 1922 – 1938 byl předsedou turistické organizace „Beskid Śląski“, sdružující občany polské národnosti v tehdejším Československu, která pod jeho vedením prožívala opravdový rozkvět. Patřil k hlavním iniciátorům výstavby turistické chaty na Kozubové, která začala sloužit turistům od roku 1929. Zasadil se o vznik opatrovnických rodin, které se staraly o chudé děti.

V roce 1939 Władysława Wójcika zatkli Němci a převezli ho do koncentračního tábora v Dachau a následně do Mauthausen-Gusen, kde 6. listopadu 1940 zemřel.

(gam)