Vít Slováček: Polská menšina je výjimečná

S předsedou krajského výboru pro národnostní menšiny Vítem Slováčkem si povídáme o hranici a také o národnostních menšinách.

Mluvíte velmi dobře polsky, máte nějaké polské kořeny?

Kořeny přímo ne. Ale žiji tady od malička, rodiče pocházeli z Jablunkova, nářečím jsme doma s tatínkem mluvili každý den, mám hodně přátel Poláků, za dob socialismu bylo daleko víc zajímavých knížek v polštině, takže jsem k  polštině přišel nějak tak automaticky. Polština se pro mě stala normálním komunikačním jazykem. Když jsem přišel do samosprávy, tak díky častým kontaktům s představiteli Cieszyna  jsem polštinu používal velice často. Manželka realizuje česko-polské projekty, takže se polština stala vlastně mým druhým komunikačním jazykem.

Jak se změnily vztahy Cieszyna a Českého Těšína během pandemie?

Hodně. Vlastně od roku 1989, když došlo ke změně a najednou se lidé z těch dvou státu mohli setkávat úplně jinak než za dob „bratrského internacionalizmu“, který hlásal něco a kontakty byly úplně o něčem jiném, naším prvním cílem bylo zbořit hranici mezi Těšíny, mezi Českou republikou a Polskem. Následoval vstup do Evropské unie, do Schengenského prostoru – to byly zlomové milníky. Tehdy jsme byli přesvědčení, že to má význam, že chceme spojit obě města do jednoho městského organizmu. Když se podíváte shora na obě města, tak uvidíte, že se vážně jedná o jeden celek. Toto je myšlenka Evropské unie, kdy všechny projekty, které jsme realizovali, směřovaly k tomu, jak tu hranici tady nemít. Lidé přestali uvažovat, zda je rozdíl bydlet na české nebo na polské straně. Spousta Poláků si v Českém Těšíně koupila, pronajala byty. Češi i Poláci začali pracovat na druhé straně hranice.

Najednou přišla pandemie a záchranný krok obou států byl – zavřeme hranici a tím něco vyřešíme. Což většina lidí, kteří žijí v obou Těšínech, odebírala enormně negativně.  Najednou někdo, bez přemýšlení zavedl striktní režim na hranici, vybudované vztahy se přerušily a lidé panicky hledali řešení. Např. museli rozhodnout, zda si mají hledat ubytování na druhé straně hranice, protože přijít o práci znamenalo ekonomický problém pro celou rodinu. Do toho přišly občanské aktivity vyvěšování plachet, billboardů, předávání vzkazů přes řeku. To emocionálně silně působilo na každého, kdo tu žije. Všichni si kladli otázku, proč hranici zavírají, jaký je rozdíl, když do Českého Těšína přijede někdo, kdo pracuje v Karviné, kdo může být potenciálně stejně nakažený jako ten, který tu žije sto metrů za hranicí v Cieszyně.

Mělo to negativní dopad a myslím si, že možná ne až tak ekonomický, jak že to byla obrovská rána do myšlení lidí. Celou dobu jsme se snažili hranici pocitově nemít a najednou někdo zavedl něco, co tu bylo před 1989 rokem.

Myslíte si, že teď, když už je na hranicích trošku mírnější režim, je situace lepší? Nebo se vám zdá to zavírání stejně nelogické.

Myslím si, že uzavírání hranic nemá vliv  na pandemii. Ano, jinak by bylo, kdyby byl třeba Český Těšín ohniskem epidemie a uzavřelo by se celé město, tak by to dejme tomu nějaký význam mělo. Ale říct, že průjezd do Třince je o něčem jiném, než průjezd do Cieszyna, je podle mě nesmysl. Je to tak, jak by si někdo řekl, že se v Praze zavřou všechny mosty přes Vltavu, protože na levém břehu je jiná situace než na pravém. Tak by to nikdo neudělal.

No právě, a myslíte si, že lidé, kteří tady nežijí, bydlí třeba v Ostravě, Praze, Brně, dovedou pochopit tuto situaci?

Je mi hodně líto, že po těch x letech musím konstatovat, ať už jako člen výboru pro národnostní menšiny Moravskoslezského kraje, nebo představitel Českého Těšína, že už od Frýdku lidé nechápou, že to fungování na hranicích je o něčem jiném. Pokud mluvíte s Ostravákem o uzavření hranic, tak on to začíná vnímat v té úrovni: no tak nepojedeme na dovolenou, nepojedeme na nákupy do Polska, tak to nějak přežijeme. Ale vůbec nevnímá to, že život na hranicích není jenom o nákupech a dovolené. Neví, že se už jedná o region, který tu hranici v běžném životě vyeliminoval a dneska se to území direktivně rozděluje.

Myslíte, že otevření hranic po 1989 roce mělo vliv na to, jak je vnímaná polská menšina u nás?

Těžko říct. Lidé, kteří vnímají, že polská menšina je tu historicky, dlouhodobě obohacuje náš region, tak nevím, jestli otevřením hranic zásadně změnili svůj názor. Je to spíš o vnímání tohoto regionu otevřeného směrem do Polska. Ti, kteří chtějí, tak polskou menšinu vnímají pozitivně. Ti, kterých to vnímání z jakéhokoliv důvodu je negativní, tak otevřením hranic asi nějak zásadně neměnili svůj názor. I pro mě se nějak zásadně nezměnil vztah k polské menšině, kterou jsem chápal a chápu jako důležitý prvek našeho regionu, který tady patří.

Když jste se stal předsedou krajského výboru pro národnostní menšiny, stanovil jste si nějaký cíl?

Ano, chtěl bych změnit vnímání polské menšiny, která je mnohdy vnímána úplně stejně jako ostatní menšiny. Samozřejmě i ostatní menšiny jsou důležité, žijí zde dlouhodobě. Nicméně polská menšina má historické zakořenění v tomto regionu,  činnost polské menšiny např. v místních skupinách PZKO je na úplně jiné rovině než někdy formální fungování národností, které mají někde nějakou kancelář, něco vydávají, ale ten vnitřní život, kulturní život není tak bohatý jak kulturní a společenský život polské menšiny. Je třeba vzpomenout i polské národnostní školství. Chtěl bych to ukázat členům výboru, kteří jsou úplně z celého Moravskoslezského kraje, a přesvědčit je, aby vnímali polskou národnostní menšinu u nás jako výjimečnou.  Myslím si, že je to složité, ale měl by to být dlouhodobý cíl. Podle mě v tomto může ve velké míře pomoci i polský konzulát.

Kromě Poláků tu máme i Němce, Slováky, Řeky, Romy a ostatní menšiny. Myslíte si, že by povědomí o všech menšinách v našem kraji mělo být ve společnosti větší?

Určitě ano. Když se člověk setkává s různými lidmi z různých oborů, různě zaangažovaných, tak čím dál od hranice do centra České republiky povědomí o národnostech je daleko menší. Třeba v Novém Jičíně  Ostravě si spousta lidí může uvědomovat vietnamskou národnostní menšinu i díky medializaci, nebo díky tomu, že tam žije, ale už vědomí o tom, že tu máme polskou menšinu, je mizivé. Když vezmeme řeckou národnostní menšinu, tak ano, starší lidé si pamatují exodus Řeků třeba do oblasti Karviné v minulém století, ale myslím si, že mladší generace to už nevnímá. Slovenskou menšinu díky Československu vnímá také spíš ta starší generace, mezi mladšími se povědomí o slovenské národnostní menšině vytrácí.

Někdo si může myslet, že by bylo lepší, kdyby se národnostní skupiny asimilovaly.

Možná by to bylo jednodušší, ale jsem přesvědčen o tom, že každá národnost přináší do této oblasti svoje historicko-kulturní pozitivum, které tento region obohacuje. Nejsme všichni stejní. Asimilace národnostních menšin by ničemu nepomohla. Vlastně by pak bylo jedno, jestli člověk žije v Českém Těšíně, Olomouci. Menšiny dělají každý kraj výjimečným.

Myslíte si, že by pro rozvoj turistického ruchu v Moravskoslezském kraji, pro PR kraje mohla být otázka národnostních menšin zajímavá?

Je otázkou nakolik ta daná národnostní menšina v kraji sehrává důležitou roli. Nechci porovnávat jednotlivé národnosti, ale turistika zaměřená například na řeckou obec může turisty přitáhnout, polskou historii, polský folklor by se dalo také velmi dobře „prodat“. Je to něco, co se dá využít jako turisticky zajímavé. Ale právě proto je hodně důležitá edukace, je hodně důležité ukazovat v Ostravě, že to tu je a že by kraj mohl z toho čerpat. A tady jsme zpět u toho mého úkolu – ukazovat to velké bohatství, které zde na Těšínském Slezsku máme.

Myslíte si, že kraj má dobře zmapovanou situaci národnostních menšin?

Myslím si, že ano, protože výbor pro národnostní menšiny je zde už od vzniku krajů, vznikaly sborníky, které prezentovaly národnostní menšiny. Během práce výboru jsou představovány  jednotlivé menšiny. I to je nějaká edukace, že se jednou za čtyři roky členové výboru se edukují v tomto směru, jaké zde jsou národnostní menšiny, co dělají, jakou sehrávají roli. Teď kraj nastartoval projekt vytváření krátkých televizních pořadů, které by měly ukazovat národnostní menšiny.

Pomalu se blížíme ke konci sčítání lidu, nicméně velká část lidí  zatím nevyplnila svůj dotazník. Můžete na ně apelovat, aby kolonku týkající se národnosti vyplnili?

Určitě ano. Neapeluji na to jenom já, přichází to od spousty významných lidí: je důležité tuto kolonku vyplnit, ale vyplnit ji tak, jak to lidé cítí. Máme zkušenosti z minula, že spousta lidí „národnost“ pojala jako recesistický moment, kde mohli napsat kdejaký nesmysl. Je důležité napsat, jak to člověk cítí, jaké má kořeny, protože nám to udělá obraz o tom, jak lidé, kteří na tomto území žijí, to vnímají, jaké mají kořeny, k čemu se hlásí. A u této příležitosti i ukázat, jakým směrem by se ten kraj, region měl ubírat.