Mezinárodní den mateřského jazyka

Mezinárodní den mateřského jazyka je svátek, který se slaví 21. února a který zavedlo UNESCO dne 17. listopadu  1999. Odkazuje na tragické události, které se odehrály v Dháce v Bangladéši.   Během pokojné demonstrace 21. února 1952 bylo zabito pět studentů požadujících, aby se bengálština stala oficiálním jazykem.

Toto datum má nejen připomínat citované událostí, ale má také připomínat jazykovou rozmanitost, to že jazyk je nejmocnějším nástrojem ochrany a rozvoje společného kulturního dědictví lidstva. Svátek  upozorňuje na potřebu péče  o mateřský jazyk, jeho  propagaci, ochranu jazykové rozmanitosti  jako zdroje kulturního  dědictví.  

Základním   poselstvím Mezinárodního dne mateřského jazyka je zvýšit povědomí o významu jazyka a kultury, budovat porozumění, mír a zajistit společné aktivity založené na porozumění, toleranci a dialogu.       

Je třeba poznamenat, že letos svátek slavíme ve výjimečném období – standardní vzdělávání do značné míry omezuje pandemie, výuka probíhá online. Nejvíce trpí vzdělávání těch nejmladších. Vzdělávání, kterého základem je  mateřský  jazyk, musí začít od nejranějších let, má-li se stát základem rozvoje osobnosti.

HISTORICKÁ PŘÍČINA

Jak jsme již zmínili na začátku, Mezinárodní den mateřského jazyka je připomínkou tragické události, která se stala v roce 1952 v Dháce, která se později stala hlavním městem nezávislého Bangladéše. Toho dne  bylo zabito pět studentů, kteří požadovali, aby  bengálský jazyk dostal  oficiální  status. Stojí za to připomenout, jak se to stalo.  

V roce 1947  Indie přestala být  britskou kolonií, Pákistán získal nezávislost a  oblasti Bengálska (kde se nacházela Dháka) byly rozděleny  mezi obě  země. V roce 1948 Pákistánská  vláda zavedla Urdštinu jako jediný oficiální jazyk, což vedlo k protestům komunity žijící ve východním Bengálsku, většina z nich mluvila bengálštinou (téměř 200 milionů lidí!).               

Tváří v tvář rostoucímu etnickému napětí a všeobecné nespokojenosti s novým zákonem vláda zakázala veřejná shromáždění.  Studenti univerzity v Dháce  a další političtí aktivisté nový zákon odmítli a  21. února 1952  zorganizovali protest. Odhaduje se, že ten den vyšlo do ulic Dháky téměř 30 000 lidí. V důsledku  střetů s policií bylo zabito pět studentů, mnoho lidí  bylo zraněno.   Smrt mladých lidí vyvolala  tak rozsáhlý a silný občanský odpor, že po letech konfliktů vláda ustoupila a v roce 1956 udělila bengálštině status  úředního jazyka.

Zdroj : The Emergence of Bangladesh. Class Struggles in East Pakistan (1947–1958), Oxford 2004].