KARPENTNÁ / Jednou z nejvýraznějších osobností mezi polskými učiteli na české straně Těšínska byl dlouholetý ředitel školy v Karpentné Jan Sikora. Letos uplyne 60 let od jeho smrti.

Jan Sikora se narodil 27. srpna 1884 v obci Godziszów (Hodišov) na Těšínském Slezsku. V rodné obci začal chodit do školy a ve vzdělávání pokračoval v Bielsku, kde také absolvoval první ročník Učitelského semináře. Poté se dál vzdělával v Těšíně. Tam také v letech 1906-1907 sloužil u 100. pluku rakouské pěchoty. Bylo to v dobách, kdy Těšín navštívil předposlední rakouský císař a uherský král František Josef  I.

Začátek pedagogické kariéry

Učitelský diplom Sikora získal v roce 1909 v Krakově. O tři roky později úspěšně složil kvalifikační zkoušky. Absolvoval také několik kurzů pro učitele. Jeho prvním pedagogickým působištěm byla polská škola v Konské. Následně učil dva roky v Hradišti a rok v Mostech u Jablunkova. V roce 1919 se oženil s Annou Kokotkovou z Karpentné, kde se od roku 1912 věnoval práci pedagoga. Tam byl také jmenován ředitelem školy. Tuto funkci zastával s kratšími přestávkami až do roku 1937.

První škola v Karpertné

První škola v Karpentné byla otevřena v roce 1872 v dřevěnici tehdejšího fojta Jana Kalety, který byl zároveň jejím prvním učitelem. Ve vyučování žáků mu pomáhal jeho syn. Předtím zdejší děti navštěvovaly školu v Bystřici. O dva roky později ve vsi vyrostla školní budova  na pozemku, který poskytl Kaleta. Stavbyvedoucím byl mistr Staniek z Třince. Objekt měl na střeše charakteristickou věžičku, v níž se nacházel stokilogramový zvon, který věnoval místní horal Paweł Kuruz.

Vyučování probíhalo v jedné třídě, k otevření druhé došlo teprve v roce 1912. Prvním řídícím učitelem se stal až do roku 1914 Jan Pilch. Pocházel z Visly, v Karpentné se zabydlel natrvalo. Místní horalé si ho vážili, navíc jim byl vždy ochoten poradit i pomoci. Vyznal se také dobře v bylinkách.

Jedním z žáků školy byl Hadyna

Pilchovovým vnukem byl již zesnulý Stanisław Hadyna, zakladatel známého folklórního souboru Zespół Pieśni i Tańca „Śląsk”, hudební skladatel a spisovatel. Hadyna jako dítě navštěvoval školu v Karpentné. Pohřben je evangelickém  hřbitově „Na Groniczku” ve Visle. Když v roce 1922 došlo v Karpentné k založení české školy, jedna z jejich dvou tříd se nějaký čas nacházela v budově polské školy.

Během německé okupace v objektu sídlil obecní úřad a byl tam i obchod. Po válce vyučování zpočátku probíhalo v české škole.  Polská byla otevřena teprve po komplexní rekonstrukci. V roce 1978, ředitelem byl tehdy Gustaw Sajdok, škola musela být uzavřena kvůli malému počtu žáků. Poté se v ní ještě nějaký čas nacházela polská mateřinka. Nyní (už bez věžičky) slouží jako soukromá stolářská dílna. 

Dlouholetým starostou

V podhorské obci Sikora zastával řadu let funkci starosty a kromě toho se angažoval i v jiných oblastech. V roce 1926 založil místní sbor dobrovolných hasičů, což o sedm let později vedlo k výstavbě požární zbrojnice. V roce 1930 podnítil vznik Komise pro stavbu kaple, která vyrostla v obci ještě v tomto roce. U kapličky se našlo také místo na menší hřbitov. O šest let později díky jeho snahám vznikl v Karpentné Drenážní spolek za účelem odvodňování zdejších polí.

Oslavy nového roku v těsném sousedství nacistů

V letech  1934 – 1937 inicioval výstavbu turistické chaty na Kozinci. V říjnu 1939 Jana Sikoru zatklo gestapo. Naštěstí po několika týdnech ho propustili na svobodu. Později navázal spojení s partyzánskou skupinou „Nad Olzą”. Na Silvestra 1942 nacisté v chatě na Kozinci bouřlivě slavili příchod nového roku. V přilehlé hospodářské budově se přitom uvelebili partyzáni, jež si dopřávali pečené husy a víno.

V chatě pracovala sestra Jana Sikory Helena Walková. Zatklo ji gestapo a konce války se nedočkala. Jan Sikora se dožil 77 let. Zemřel 19. prosince 1961 v nemocnici v Českém Těšíně.

(gam)

Komentáře



CZYTAJ RÓWNIEŻ



REKLAMA Reklama
REKLAMA
Ministerstvo Kultury Fundacja Fortissimo

www.pzko.cz www.kc-cieszyn.pl

Projekt byl realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Rady vlády pro národnostní menšiny.
Projekt finansowany ze środków Ministerstwa Spraw Zagranicznych w ramach konkursu pn. Polonia i Polacy za granicą 2023 ogłoszonego przez Kancelarię Prezesa Rady Ministrów.
Publikacja wyraża jedynie poglądy autora/autorów i nie może być utożsamiana z oficjalnym stanowiskiem Ministerstwa Spraw Zagranicznych oraz Fundacji Pomoc Polakom na Wschodzie im. Jana Olszewskiego