Počátky školství v Horním Žukově

HORNÍ ŽUKOV / Počátky školství v Horním Žukově, který je od roku 1975 součástí Českého Těšína, sahají do roku 1794.

Děti se z počátku učily v soukromých domech. O tři roky později se takto vzdělávalo už 65 žáků jak z Horního Žukova, tak Kotova (nynější hornožukovská část, která v té době byla samostatnou obcí), Dolního Žukova a Vělopolí.

Jako první postavili školu evangelíci

Později si místní evangelíci jako první postavili svépomoci školní budovu. Práce začaly 4. srpna 1826, skončily 12. prosince 1827. Nově postavenou školu posvětil těšínský evangelický pastor Jindřich Julius Kotschy. Majitel Horního Žukova Magnus de Bludowský věnoval na stavbu větší pěněžní obnos.

Když 3. listopadu 1851 císař František Josef I. navštívil Těšín, žáci z Horního Žukova se zúčastnili jeho slavnostního uvítání. Panovník se tehdy vracel z inspekce z Haliče a v Těšíně se zastavil na půl hodiny na náměstí kvůli výměně koní. Potom pokračoval do Opavy, kam dorazil kolem 14.30 hodin. Jednalo se o první z celkem čtyřech návštěv císaře v Těšíně.

Císař v Horním Žukově

Naposledy se ve městě nad Olzou objevil na přelomu srpna a září 1906 v rámci probíhajících vojenských manévrů na Těšínském Slezsku.  V pátek 31. srpna a v sobotu 1. září dokonce osobně zavítal do Horního Žukova. Dvacátého čtvrtého dubna 1854 se u příležitosti svatby Františka Josefa s arcivévodkyni Alžbětou Bavorskou konala bohoslužba ve škole a výlety do Dolního Žukova a Vělopolí.

Jedním ze zdejších učitelů byl v letech 1852 – 1862 Jan Buzek, později mlynář v Hnojníku, činovník. Zemřel v roce 1890. Původně se jednalo o školu církevní – evangelickou, v roce 1871 získala status veřejné. Tehdy tam chodilo nejméně sto žáků. O pět let později proběhla přestavba a rozšíření objektu, podle některých zdrojů se dokonce postavila nová budova.

Jan Śliwka starší a Jan Śliwka mladší

V letech 1881 – 1912 řídícím školy byl Jan Śliwka – syn ředitele evangelické lidové školy v Těšíně Jana Śliwky. Právě Jan Śliwka starší měl velké zásluhy na vydání několika polských učebnic pro evangelické lidové školy na Těšínském Slezsku. Některé vyšly i vícekrát. Bydlel v Těšíně, pocházel z Ustroni. 

Jeho syn Jan Śliwka se narodil 3. července 1851 v Těšíně. Nejprve učil sedm let jako učitel v v těšínské evangelické škole. Třicátého října 1880 se oženil se Žofií Baronovou. V tomtéž roce začal začal pracovat  v bývalé evangelické škole v Horním Žukově, v následujícím roce povýšil na řídícího. V roce 1900 roku inicioval vznik hornožukovského hasičského sboru, potom se stal jeho starostou, byl pokladníkem peněžního ústavu Raiffeisen, obecním tajemníkem, vedl místní poštovnu. Zemřel v září 1912 ve věku 61 let.

V roce 1945 budovu obsadila česká škola, která v obci fungovala od roku 1922, zejména v soukromých domech. Nějakou dobu dokonce sídlila v domě tehdejšího fojta Alojzeho Branneho. V roce 1978 škola musela být uzavřena kvůli malému počtu žáků.  Počátkem devadesátých let 20. století zchátralou budovu získala Slezská diakonie.

Katolická škola

Katolické děti chodily do škol ve Stříteži a Ropice, popřípadě se vzdělávaly v evangelické škole. V roce 1830 střítežský probošt kněz Jan Müller vyhověl prosbám hornožukovských katolíků a založil v jejich obci katolickou školu. Jednalo se o expozituru střítežské farní školy. Nacházela se v pronajaté místnosti u místního občana Józefa Franka. Prvními učiteli byli Jerzy Dziekan a Teodor Schwehelka. Potom se škola několikrát stěhovala do soukromých domů.  

Teprve v roce 1873 poblíž evangelické školy vyrostla školní budova. Post řídícího zastával Franciszek Gattnar. Stavební parcela byla zakoupena od Antoniho Janika. Jak  se však ukázalo po vykopání základů, pozemek byl příliš úzký. Tehdy Jan Drobisz, u kterého vzdělávání dětí katolíků probíhalo, poskytl zdarma vhodný kus pole. Finačně přispěli tehdejší vratislavský biskup kníže Jindřich II. Förster a sám císař František Josef I. 

Když v Horním Žukově založili po vzniku České republiky českou školu, působila víc jak rok v budově bývalé katolické školy. První školní rok bylo přihlášeno pouze šest žáků. Jednalo se mimo jiné o dva syny místního cestáře Marcinka, kterému jeho nadřízení pohrozili, že pokud jako státní zaměstnanec nezapíše své potomky do školy s českým jazykem vyučovacím, přijde o zaměstnání. Navíc se musel přejmenovat na Martínka. Čtyřicet polských dětí muselo chodit na odpolední vyučování.

V roce 1926 obě polské školy byly spojeny pod společným vedením, ačkoliv se i nadále nacházely ve dvou samostatných budovách. Během německé okupace Němci vyvezli nebo zničili školní inventář a školní pomůcky. Po osvobození v roce 1945 polští žáci začali chodit opět do bývalé katolické školy, zatímco bývalá evangelická připadla českým dětem. 

Od roku 1950 se tady nacházela také polská mateřinka. K jejímu uzavření došlo po čtyřech letech kvůli malému množství dětí. O předškoláky se starala vychovatelka Stefania Miech. V roce 1959  byla v budově otevřena opět mateřinka, kterou navštěvovalo 24 dětí české a 6 dětí polské národnosti. V roce 1978 došlo k uzavření polské školy. Ředitelkou tehdy byla Irena Wacławik. V tomto období skončila také česká škola (bývalá evangelická). Budova bývalé katolické školy nyní slouží jako česká mateřská škola. 

Karol Junga

Druhého července 1950 došlo z popudu Hlavního výboru PZKO k odhalení pomníku obětem fašismu před budovou bývalé katolické školy. Je na něm vyryto 11 jmen. Připomíná také Karola Jungu, poslance a významného polského činovníka.

Karol Junga se narodil  28. října 1887 v Horním Žukově. Jeho otec Józef Junga byl v letech 1892 až 1906 starostou obce.  Do školy chodil v rodné obci. Poté se vzdělával gymnáziu a zemědělské škole v Těšíně a nakonec absolvoval zemědělský kurs ve Vídni. Po ukončení praxe v Zemědělském sdružení v Krakově se vrátil do Žukova. Po absolvování vojenské služby převzal hospodářství rodičů.

Od roku 1908 se začal veřejně angažovat. Působil mimo jiné v místním Zemědělském sdružení a ve Svazu slezských katolíků. Byl také předsedou zemědělsko-obchodního spolku „Ziemia“ v Těšíně. V roce 1918 se oženil se Štěpánkou Možíšovou, původem z Frýdku. Narodili se jim čtyři děti: Aleksandra, Marian, Karol a Witold.  

Poslancem parlamentu Polské republiky

V letech 1919 až 1922 byl členem parlamentu Polské republiky. V roce 1929 ho československá vláda nominovala do Moravskoslezského zastupitelstva v Brně. Působil tam jako jediný představitel polské národnosti v Československu. Od roku 1927 do roku 1935 byl šéfredaktorem polských novin Nasz Kraj, které sám založil. V letech 1938 až 1939 zastával post hornožukovského starosty.

Během druhé světové války ho dvakrát zatklo gestapo, byl v podezření, že  udržuje kontakty s polskými odbojovými organizacemi, což mohla být pravda. Dne 4. února 1943 zemřel následkem mučení a nedostatku jídla ve vězení v Katovicích. Jeho ostatky byly vydány rodině a tak mohl být pohřben v rodinném hrobě na hornožukovském katolickém hřbitově. V původně zemědělské usedlosti Jungových, která vyrostla kolem roku 1860 v centru Horního Žukova, nyní bydlí vnučka Karola Jungy Danuta Řezníčková s manželem Vladimírem.

Marta Bergerová a její dcera Elfrída

Na pomníku se nachází také jména Marty Bergerové a její dcery Elfrídy. Paní Marta pocházela z židovské rodiny Kleinů, která kolem roku 1880 iniciovala výstavbu domu na rohu ulic Vělopolská a Pod Zvonek v centru Horního Žukova. V budově, které se později začalo říkat Bergerovka, provozovali obchod a hospodu. Na počátku 20. století se tady přiženil Julius Berger z Rychvaldu, který si vzal za manželku Martu.

Když Berger v roce 1927 zemřel, paní Marta pokračovala v provozování živnosti svých rodičů. Mezi místními lidmi byla velmi oblíbena, ačkoliv někteří zneužívali její dobroty a  nakupovali na dluh, který nevraceli. Jednou do obchodu přišel zákazník, který si chtěl koupit láhev lihu. Jelikož ho paní Bergerová zrovna neměla na skladě, poslala pro něj svého pomocníka, který musel jít pěšky až do Českého Těšína a proto se vrátil až za tři hodiny. Klient, kterého bavila hovorem, celou dobu čekal.

Tragický konec

Krátce po vypuknutí druhé světové války byl majetek Marty Bergerové vyvlastněn. V roce 1942 Marta a její dcera Elfrída skončily jako Židovky v koncentračním táboře, odkud se už nevrátily. Další dcera Marty Bergerové Irma se vdala za rolníka ze sousedního Vělopolí Stanislava Jaśe a konvertovala k evangelické církvi. Díky tomu  se jí podařilo německou okupaci ve zdraví přečkat.  

Od začátku padesátých let až do konce roku 1974 v Bergerovce sídlil místní národní výbor (během vlády komunistů obdoba obecního úřadu). Zdejší prostory nějaký čas využívalo také místní PZKO a další spolky a organizace. Dcera Irmy Jaśové Irena Plonková pak prodala Bergerovku soukromé osobě.

(gam)