HORNÍ TOŠANOVICE / U zámku v Horních Tošanovicích se nachází malé náměstí pojmenované na počest posledního rakouského císaře Karla I. Náměstí C. a K. Karla I. Habsbursko-Lotrinského vzniklo před rokem, 16. srpna 2019, tedy v předvečer 132. výročí narození panovníka. Součástí slavnostního aktu byla také bohoslužba v katolickém kostele v nedalekém Hnojníku.
Na zdi jedné budovy v zámeckém areálu je umístěna cedule s nápisem: Náměstí C. a K. Karla I. Habsbursko-Lotrinského, obraz císaře a vlajky Rakouského císařství a tři korunních zemí (Čechy, Morava, Slezsko). Jednalo se o iniciativu spolumajitelky zámku Romany Philippové-Hegrové, členky monarchistického sdružení Koruna Česká. Zámecká paní chce tímto připomenout zásluhy Habsburků na ekonomickém rozvoji Těšínského Slezska a hlavně osobnost císaře.
Poslední císař vládl pouhé dva roky. Narodil se 17. srpna 1887 na zámku Persenbeug. Jeho dědeček Karel Ludvík byl mladším bratrem císaře Františka Josefa I., otcův starší bratr František Ferdinand d’Este následníkem trůnu. V listopadu 1911 se oženil s arcivévodkyni Zitou Bourbonsko – Parmskou. Po zavraždění Františka Ferdinanda v bosenském Sarajevu se stal korunním princem. Když 21. listopadu 1916 zemřel František Josef I., usedl na trůn.
Pobyty na Těšínsku
Již 3. prosince se novopečený panovník vypravil do Těšína, kde se v té době nacházel generální štáb rakousko-uherské armády. Ve městě nad Olzou pobýval do 6. prosince. Poté se na Těšínsku objevil 28. září 1917, aby se setkal s německým císařem Vilémem II., který se právě vracel z fronty. Oba spojenci si dali sraz v Dziedzicích (nyní Czechowice – Dziedzice) poblíž Bielska (nyní Bielsko-Biała).
Po krátkém rozhovoru se spolu vydali do Bohumína. Tam vystoupili na nástupiště, kde posnídali. Brzy nato nasedli do svých dvorních vlaků a odjeli. Od té doby se Karel na Těšínsku už neobjevil. Po prohrané válce se dvakrát neúspěšně pokusil ujmout se vlády v Maďarsku. Nakonec skončil i s rodinou v exilu na portugalském ostrově Madeira. Tam také 1. dubna 1922 skonal na těžký zápal plic ve věku čtyřiatřiceti let.
Zámek v Horních Tošanovicích
Empírový zámeček v Horních Tošanovicích nechal postavit ve 30. letech 19. století Emanuel Harasovský. Poslední z rodu, rytíř Mořic Harasovský, prodal počátkem 20. století šlechtické sídlo Františku Hegerovi. Harasovský zemřel v roce 1908. Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově v Horních Domaslavicích. Majetek, který byl po druhé světové válce znárodněn, Hegrové získali zpátky po roce 1989 v rámci restituce.
Bývalá polská škola
Asi sto metrů od zámku v Horních Tošanovicích se na počátku 20. století nacházela polská škola. Svému účelu sloužila pouze čtrnáct let. Původně se jednalo o zděný rodinný domek, který v roce 1908 postavil zedník Jan Durczak. V domě byly dvě kuchyně, dva pokoje a procházející přes celou šířku budovy chodba.
O rok později stavitel pronajal část objektu polské organizaci Matice školská pro Těšínské knížectví, která v něm 5. října 1909 otevřela polskou školu. V prvním roce se tam učilo 60 dětí – po 30 z Horních a Dolních Tošanovic. Do školy chodil také Durczakův syn Jan.
Žáci sedávali po čtyřech na dlouhých těžkých lavicích. Vybavení třídy kromě lavic tvořila skříň, tabule, stůl a židle pro učitele. Na stěně vedle tabule visela rákoska k ukáznění neposlušných žáků. Prvním ředitelem byl Józef Bittner, který však za nějaký čas těžce onemocněl a zemřel.
Členem učitelského sboru byl také Rudolf Płoszek z Hnojníku, pozdější iniciátor výstavby kaple na Kozubové. V roce 1915 musel jako polní kaplan narukovat do rakousko-uherské armády. Na frontě se dostal do ruského zajetí. Do Hnojníka se vrátil v roce 1918. Škola v Durczakově domě měla původně fungovat pouze tři roky. Poté Matice školská plánovala postavit novou školní budovu.
Tyto plány překazilo vypuknutí první světové války a poté rozdělení Těšínského Slezska.
Po válce funkci fojta obce zastával Rudolf Moraň, který byl také majitelem malé hrnčírny vyrábějící nádobí. Zaměstnával pouze dělníky, kteří neposílali své děti do polské školy. V důsledku této nucené čechizace polská škola v Tošanovicích musela být uzavřena již v roce 1923. Jejím ředitelem byl tehdy Gustaw Przeczek.
Budova byla potom přestavěna na rodinný domek. Následkem pozdějších rekonstrukcí a přestavby zcela ztratila svůj původní vzhled.
(gam)
Komentáře
