Ve vojenském mauzoleu v Hranicích je pohřbeno na pět set polských vojáků

HRANICE / Na městském hřbitově v Hranicích se nachází unikátní mauzoleum obětí první světové války. Je to místo posledního odpočinku přes 1400 vojáků osmi národností. Největší procento z nich tvoří Poláci.

Jejich kosti jsou uloženy v betonových schránkách, které jsou umístěny sedm metrů pod zemí na policích ve společné kryptě. Každá rakvička má na délku 60 centimetrů a váží kolem 60 kilogramů. Tito vojáci utrpěli zranění během vojenských operací na východní frontě (haličské) a potom zemřeli v některé z vojenských nemocnic v Hranicích.

Polaků padlo nejvíc

Spočívají tam ostatky víc jak 1440 osob, z toho nejvíc Polaků, kterých je tady až 503. Kromě toho je tu pohřbených 370 Čechů, 230 Maďarů, 120 Němců a několik Chorvatů a Slovinců. Mezi padlými se nachází také několik civilistů. Jedním z nich byl kočí rakousko-uherské armády Grzegorz Chuda z okolí města Złoczowa (nyní na Ukrajině). Zemřel 29. října 1914 v rezervní nemocnici v Hranicích po zásahu kulkou do hlavy.

Mezi pohřbenými je také několik muslimů. Chybí ale padlí vojáci židovského původu, kteří spočívají na hranickém židovském hřbitově. Z bojujících na nepřátelské straně poslední místo odpočinku v mauzoleu našlo 130 Rusů, 54 Rumunů a víc jak 30 Italů a Srbů. U zbývajících 12 se jejich identitu nepodařilo zjistit. Tyto a ještě další zajímavosti objevil historik Václav Bednář, autor publikace Hranické mauzoleum obětí první světové války.

Mauzoleum v Hranicích vyrostlo v roce 1937. Tehdy došlo ke sloučení vojenského hřbitova z roku 1914 s městským hřbitovem. Ostatky vojáků byly exhumovány a přeneseny do krypty v mauzoleu. Sochu lva zhotovila již v roce 1915 firma J. L. Urban & spol. V letech 2006-2007 proběhla rekonstrukce objektu.

Poláci z tří záborů

Autor knihy „Historia oręża polskiego 1795-1939” profesor Mieczysław Wrzosek odhaduje, že v letech 1914-1918 do armád Rakouska-Uherska, Německa a Ruska muselo narukovat asi 2,9 mil. (podle jiných zdrojů dokonce 3,3 mil.) vojáků polského původu. Tyto země, jak známo, se v 18. století zúčastnily dělení Polska.

Podle prof. Wrzoska během první světové války zemřelo, popřípadě bylo uznáno za nezvěstné, 530 tisíc Polaků: víc jak 220 tisíc v rakousko-uherské, zhruba 200 tisíc v ruské a přes 110 tisíc v německé armádě. Doposud v žádném válečném konfliktu nezemřelo tolik polských vojáků. V dobách druhé světové války většinu zemřelých tvořily obětí nacistického a sovětského teroru, bylo mezi nimi mnoho civilistů.

Významný vojenský c. k. garnizon

Hranice byly až do roku 1918 roku významným posádkovým městem c. k. (císařsko-královské) armády. Nacházely se tam rozlehlá kasárna pěchoty a kavalérie a také velká vojenská nemocnice. Navíc zde sídlily různé vojenské školy, jako například Jízdní kadetní škola, Vojenská technická škola, Vyšší vojenská reálka a další. Absolventy zdejších vzdělávacích ústavů byli také pozdější polští důstojníci v rakousko-uherské armádě a také budoucí důstojníci polské armády.

K ním patřil například Adam Pietraszkiewicz, budoucí generál major c. k. Armády. V říjnu 1881 nastoupil do Jízdní kadetní školy, později do Vyšší vojenské reálky. Zemřel 11. října 1917 ve vojenské nemocnici ve Lvově. Pohřben je na lvovském hřbitově Cmentarz Łyczakowski. Dalším zdejším absolventem byl Antoni Leiter Edler von Łososina, pozdější rakousko-uherský generál major.

Vyšší vojenskou reálku v Hranicích navštěvovali také Józef Haller von Hallenburg – známý velitel Modré armády, jeden z velitelů polsko-sovětské války, generał broni (hodnost vyšší od generála divize a nižší od generála) polské armády a ministr bez portfeje v exilové vládě Władysława Sikorského v roce 1939, stejně jako divizní generál Józef Pomiankowski, titulární divizní generál Eugeniusz Dąbrowiecki, generał broni Karol Durski-Trzaska, divizní generál Gustaw Zygadłowicz (junior) a další.

Otec papeže

Krátce po vypuknutí první světové války (v polovině listopadu 1914) do Hranic byl převelen vojenský uředník Karol Wojtyła senior. Doprovázela ho manželka Emilia a starší syn Edmund, tehdy osmiletý. Chlapec v Hranicích navštěvoval školu. Wojtyłovi ztrávili na Moravě devět měsíců: do 20 srpna 1915. Poté se vrátili do Wadowic. Zmíňuje se o tom ve své publikaci „Kariera wojskowa Karola Wojtyły w świetle źródeł archiwalnych” polská historička Milena Kindziuk.

Karol Wojtyła byl otcem budoucího papeže Jana Pavla II., který spatřil světlo světa v roce 1920 ve Wadowicích. Edmund Wojtyła se později stal lékařem. V roce 1932 se nakazil spalničkami od nemocné pacientky a zemřel. Jeho jméno nese Všeobecná nemocnice (Szpital Ogólny) v Bielsku-Białé. Papež měl Edmundův stetoskop položený na svém pracovním stole ve Vatikánu.

Starosta Těšína

Za zmínku stojí, že v roce 1801 se v Hranicích narodil budoucí starosta Těšína a významný účastník česko (slovensko) – polského národního hnutí na Těšínsku Ludwik Klucki. Jeho otec Josef Kluka byl lékař. Absolvoval gymnázium v Brně, později studoval v Klagenfurtu am Wörthersee a Lublani, kde přišel do styku se slovanským národním hnutím. Potom vystudoval práva na universitě v Pavii v Lombardii.

Od roku 1831 žil v Těšíně, kde působil jako advokát. Udržoval kontakty s českým pastorem Janem Winklerem v Návsí. Oženil se s Němkou, doma mluvil německy. Sedlákům z Těšínského Slezska, kteří neznali němčinu, vystavoval dokumenty v polském jazyce. V období Jara národů se zapojil do boje o zavedení slovanských jazyků u soudů.

Ve své knihovničce měl mnoho polských a českých knih. Měl předplacené polské periodikum „Przyjaciel Ludu” (Přítel lidu) a český časopis Květy. Byl vydavatelem týdeníku „Tygodnik Cieszyński“ a mecenášem polského amatérského divadla. V roce 1849 se stal předsedou Polské čítárny. V letech 1851–1861 vykonával funkci starosty Těšína. V roce 1864 následkem nemoci oslepl. Zemřel 5. března 1877 v Těšíně.

(gam)