Dvůr Kossaků je opět otevřen

VELKÉ HŮRKY / Centrum kultury a umění „Dvůr Kossaků” ve Velkých Hůrkách je opět otevřeno i když zatím pouze o víkendech. Muzeum Zofie Kossak – Szatkowské v jeho sousedství má však zavřeno i nadále.

Centrum kultury a umění můžou navštívit pouze neorganizovaní návštěvníci od pátku do neděle od 9.00 do 17.00 hodin. Organizované skupiny instituce zatím nepřijímá. Uvnitř budovy se může současně nacházet maximálně 5 osob. Po celou dobu pobytu ve Dvoře Kossaků a přilehlém parku platí nařízení o zakrývání nosu a úst a dodržování dvoumetrových rozestupů.

Umělecké léto u Kossaků bylo zrušeno

Letošní Umělecké léto (Artystyczne Lato) u Kossaků se však neuskuteční. Přípravy totiž přerušila pandemie a spojená s ní nejistota. Pořadatelé sice mají v plánu uskutečnit několik akcí na podzim, avšak s ohledem na epidemiologickou situaci není jisté, zda se jim to podaří.

Muzeum Zofie Kossak – Szatkowské, které sídlí v bývalém zahradnickém domku, má zavřeno i nadále. Noc muzeí, která se měla uskutečnit 18. května, musela být odložena. Právě tady bydlela po návratu z emigrace slavná spisovatelka se svým manželem Zygmuntem Szatkowským. Muzeum ve Velkých Hůrkách je jednou z poboček Muzea Těšínského Slezska (Muzeum Śląska Cieszyńskiego) v polském Těšíně.

Počátky „Dvoru Kossaků”

Nynější Centrum kultury a umění „Dvůr Kossaků” ve Velkých Hůrkách je bývalým šlechtickým sídlem, jehož počátky sahají roku 1734, kdy se vesnice stala vlastnictvím Erdmanna Marklovského z Pernštejnu. Ve stejném roce Marklovský nechal na místě původního dvoru postavit nový, zděný dvůr. V roce 1802 Marklovští prodali hůrecké panství knížeti Albertu Sasko-Těšínskému, který je připojil k majetkům Těšínské komory.   

V roce 1922 si dvůr pronajal major Tadeusz Kossak. Jeho dcera Zofia Kossak – Szatkowska je jednou z nejvýznamnějších polských spisovatelek 20. století. Ve Velkých Hůrkách prožila 27 let. Právě tam napsala romány, které jí přinesly světovou popularitu. 

Narodila se 10. srpna 1889 ve vesnici Kośmin (nyní v okrese Puławy, tehdy v ruském záboru). Pocházela ze slavné šlechtické dynastie Kossaků, jejichž představitelé se natrvalo vepsali do dějin polské kultury a umění. Byla vnučkou Juliusze a neteří Wojciecha Kossaků, známých a uznávaných malířů.

Wojciech byl bratrem dvojčetem jejího otce Tadeusze. Narodili se v Paříži. Zatímco Tadeusz 1. ledna 1857, krátce po půlnoci, Wojciech ještě před půlnoci, tedy 31. prosince 1856.

Hosté z blízka i z daleka

Starý dvůr a jeho okolí měl pozitivní vliv na tvůrčí práci Zofie. Právě ve Velkých Hůrkách vznikly romány, které se dočkaly světového ohlasu, m. j. „Beatum scelus”, „Złota wolność” (Zlatá volnost), „Szaleńcy Boży” (Nadšenci boží) či „Legnickie pole” (Lehnické pole). Zvláštní význam měly pro ni knihy se slezskou tématikou jako „Wielcy i mali” (Velcí a malí) a „Nieznany kraj” (Neznámá země). 

Specifická atmosféra bývalého sídla Marklovských způsobila, že Hůrky rádi navštěvovali známí spisovatelé a umělci. Jak uvádí Joanna Jurgała-Jureczka ve své publikaci „Historie zwyczajne i nadzwyczajne, czyli znani literaci na Śląsku”, do hůreckého dvoru přijížděla například spisovatelka Maria Dąbrowska. Autorka „Noci a dnů” totiž často pobývala v nedalekém městečku Jaworze.

Hůrky rád navštěvoval také pocházející z Karviné a žijící ve Skočově Gustaw Morcinek. Byla to právě Zofia Kossak, která mu pomohla rozvinout jeho spisovatelský talent. Vděčný Morcinek ji nazýval svou „literární kmotrou”.  Ve starém dvoře pobývali také spisovatel Melchior Wańkowicz, jeho manželka Zofia a jejich dcery.

K hostům navštěvujících Hůrky patřil i malíř Czesław Kuryatto, od roku 1938 bydlící trvale ve Visle. Přijížděl rovněž Stanisław Ignacy Witkiewicz „Witkacy” s manželkou a mnoho dalších. Díky tomu se z dvoru stalo centrum předválečného kulturního a společenského života. 

Členkou hnutí odporu

V říjnu 1939 se v okupované Varšavě začalo tvořit protinacistické hnutí odporu. Zofia se rozhodla k němu připojit. Z její iniciativy vznikla katolická odbojová organizace Front Odrodzenia Polski. V roce 1942 spoluiniciovala vytvoření Rady pro pomoc Židům, známé také pod krycím jménem Żegota.

Tato organizace vyvíjela činnost až do vypuknutí Varšavského povstání a zajištovala úkryt a prostředky k přežití uprchlíkům z ghett. Pomohla zhruba 3500 osobám. Za své působení ve prospěch Židů obdržela posmrtně titul Spravedlivá mezi národy.

Ve vězení Pawiak a v Osvětimi

V roce 1943 Zofia, používající v té době krycí jméno, skončila v dnes už neexistujícím varšavském vězení Pawiak a poté v Osvětimi. V dubnu 1944 byla odhalena její pravá totožnost. Dostala se zpátky do Pawiaku. Díky usilovné snaze jejich přátel a polské exilové vlády v Londýně se ji podařilo dostat na svobodu. 

Krátce na to se jako zkušená členka odboje zapojila do Varšavského povstání, společně se svými dětmi. Šestnáctiletá Anna Szatkowska se angažovala jako sanitářka. Osmnáctiletý Witold bojoval v batalionu „Dzik”. Oběma se podařilo válku přežít.  

V emigraci 

V roce 1945 se jako členka mise Polského Červeného kříže dostala do Londýna, kde se po letech rozluky opět setkala s manželem. V roce 1957 se vrátili do Polska a usadili se znovu ve Velkých Hůrkách. Bohužel sídlo Kossaků vyhořelo během přechodu fronty na samém konci války. Proto se nastěhovali do bývalého domku zahradníka, ve kterém se nyní nachází muzeum věnované spisovatelce.

Zofia Kossak – Szatkowska zemřela 9. dubna 1968 v Bielsku-Białé. V roce 2010 proběhla částečná rekonstrukce bývalého šlechtického sídla. Nyní se v jeho prostorách nachází osobité Centrum kultury a umění „Dvůr Kossaků”. 

(gam)