O potomcích osadníků z Visly v Srbsku

USTROŇ, VISLA / Na promítání dokumentárního filmu „Ciągle tu jesteśmy” (Jsme tu stále) a setkání s jeho scenáristou a režisérem Andrzejem Drobikem zve Městská veřejná knihovna  Jana Wantuły v Ustroni. Akce se uskuteční ve středu 19. února od 17.00 hodin v čítárně knihovny.  

Dokument „Ciągle tu jesteśmy” pojednává o potomcích vislanských osadníků ve vesnici Ostojićevo v Srbsku, o jejich dodržování tradic, uchovávání vědomí sounáležitosti k zemi svých předků a o malém společenství, které se každý den musí potýkat s řadou problémů.

V polovině 19. století se skupina osadníků z Visly vydala do vzdáleného stovky kilometrů západního Banátu, který je nyní součástí Srbska. Tam si našli práci i nový domov. Dnes, téměř dvě stě let po odstěhování se, jejich potomci stále mluví vislanským nářečím a kultivují tradice svých předků. 

Premiéra „Ciągle tu jesteśmy“ měla místo 30. srpna 2019 ve vislanském amfiteátru  Stanisława Hadyny během Dnů Visly. Snímek realizovala tvůrčí skupina „Grupa Twórcza Punkty Widzenia”.  

„Příjezd do Ostojićeva pro nás znamenal nezapomenutelné setkání s potomky vislanských osadníků, kteří ač vzdálení několik set  kilometrů od rodného kraje svých předků, si stále uchovávají silné povědomí sounáležitosti s beskydskou kulturou a tradicí. Chtěli jsme přiblížit jejich neuvěřitelné příběhy, od 19. století, během náročného 20. století i války v  bývalé Jugoslávii, i když jsme se soustřeďovali především na jejich současný život (…),” uvedl režisér Andrzej Drobik.

Za zmínku stojí, že vesnice Ostojičevo je součástí města Čoka, které je od roku 2007 partnerským  městem Visly. 

Patron knihovny v Ustroni

Ustroňská knihovna si zvolila za svého patrona Jana Wantułu. Narodil se 20. září 1877 v Ustroni a celý život byl spjat s Těšínským Slezskem. Absolvoval pouze tři třídy v místní evangelické škole, jelikož musel pomáhat rodičům v hospodářství. Později se však jako samouk horlivě dovzdělával. 

Již ve čtrnácti letech začal pracovat v ustroňské  huti. Později ještě hospodařil na hospodářství, zděděném po otci. V roce 1907 nastoupil do železáren v  Třinci. Angažoval se v řadě kulturních a společenských organizací. Od roku 1898 rozvíjel rozsáhlou publikační činnost.

V meziválečném období se Wantuła stal členem Svazu polských spisovatelů a udržoval kontakty s řadou významných spisovatelů, kteří za ním přijížděli na návštěvy do Ustroni. Působil také v ustroňské evangelické farnosti. V roce 1898 společně s pastorem Jerzym Janikem a učitelem Andrzejem Hławiczkou založili Sdružení evangelické mládeže, v rámci kterého vznikl také církevní sbor.  

Po odchodu do důchodu se věnoval hlavně psaní. Našel si také čas na sadařství – pokračoval v činnosti, kterou v Ustroni započal evangelický pastor Karol Kotschy.

Za svou činnost Jan Wantuła obdržel řadu ocenění. Zemřel 29. července 1953. Jeho syn Andrzej Wantuła byl v letech 1956 – 1975 biskupem Evangelické církve augsburského vyznání v Polsku.

(gam)