Jak vypadaly Vánoce těšínských knížat?

Svátky, svátky a po svátcích. Po vánoční oslavě a hodování zůstaly jen vzpomínky a kalhoty, které nejde zapnout. Jak vypadala taková vánoční oslava ve vzdálenější historii, před 600 nebo 700 lety? Mluvíme o tom s Władysławem Żaganem ze Zamku Cieszyn.

Jak slavili Štědrý večer první Piastovci?

24. prosinec byl ve středověku obyčejným dnem. Neslavil se. Lidé ve středověku slavili až 25. prosince narození Ježíše, stejně jako je tomu dnes v anglosaských zemích. Takže tato večeře, nejdůležitější hostina, byla 25. prosince. 

Celkově vzato, i dnes je Štědrý den v Polsku pracovní den, státní svátek je jenom v České republice.

Ano. Jenomže tehdy se 24. prosince pouze chystalo oslavy, slavilo se až ten další den.  Kromě toho ve středověku Vánoce nebyly rodinné svátky. Ve skutečnosti se Vánoce staly rodinnou záležitostí  až ve dvacátém století. Musíme si uvědomit, že když kníže cestoval a vévodkyně seděla sama na zámku, často jedla vánoční hostinu obklopena dvořany, ve skutečnosti cizími lidmi, kteří byli spojení se zámkem. A kníže jedl večeři na zámku, kde právě pobýval. Vánoční svátek netrval pouze několik hodin, ale slavilo se až do Svátku Tří Králů, tedy do 6. ledna.

Co se objevilo na stole během takové hostiny?

Před dvěma lety jsme připravovali na Zámku výstavu o tabuli Piastů. Byl to stůl ze 16. století. Poněkud se liší od toho, co bylo na stole ve čtrnáctém století. Liší se především pokrmy a dostupností ingrediencí. Ve středověku se lidé postili 40 dnů před svátky.

Během svátků byl na stole alkohol. Ve čtrnáctém století to bylo především víno a pivo. Vodu se pilo jen výjimečně, protože byla znečištěná. Zdálo by se, že lidé ve středověku byli vždy opilí, protože pili jen pivo, ale ve skutečnosti toto pivo v sobě mělo velmi málo alkoholu a především to nebylo takové pivo, které známe dnes. Byl to docela hustý a kalný nápoj.

Chutnalo by nám jídlo ze středověku?

Pravda je, že kdybychom znovu uvařili to, co nabízela středověká kuchyně, dnes bychom většinu jídel nebyli schopni sníst. Buď byla velmi slaná nebo kyselá, nebo nebyla kořeněna vůbec. A pokud byla, tak kořením, které by nám dnes už nechutnalo.

Často se na stolech objevovaly koláče?

Koláče byly velmi populární ve středověku. Snadno se připravovaly, protože stačilo připravit nějaké těsto, vložit ho do formy a naplnit ho nějakou náplní. Jednalo se především o masové koláče, ale také zeleninové koláče. Tyto masové byly většinou se zvěřinou. Kníže rád lovil, takže na stolech vládla zvěřina. Byly však také houby. Jedlo se např. žampionový koláč. Protože žampiony byly známy už ve středověku, od třináctého století se je pěstovalo ve sklepech. Tento žampionový koláč byl ochucený sýrem gouda, protože goudu známe také již od 12. století. Nicméně, do tohoto koláče se ještě přidávala skořice. A tato skořice vás možná překvapí.

Nezní to tak špatně.

Ve středověku byly hostiny příležitosti ukázat své majetkové poměry. Proto se také tvořily velmi zajímavé pokrmy. Jako například pečený bažant, který se po upečení dával zpět do kůže s peřím. Toto mělo také praktické uplatnění. Protože taková hostina trvala celé hodiny. A pod peřím bylo jídlo  stále teplé. Jedlo se také obrovské množství jídla najednou. 

Toto ale moc zdravé nebylo.

Zde je také odpověď na to, proč většina středověkých vládců trpěla dnou. Ale není to tak, že by se ve středověku konzumovalo tolik masa, protože se lidé mnoho dní postili. Tyto nemoci tedy většinou vyplynuly ze skutečnosti, že po mnoho dní lidé nejedli maso, a pak ho najednou snědli obrovské množství. 

Bylo tehdy na stole i ovoce?

Na stole se objevily také citrusové plody, některé se dovážely, ale některé se pěstovaly zde na zámku. V šestnáctém století se v květináčích pěstovaly pomeranče a citrony nejen tady na zámku v Těšíně, ale třeba i na Wawelu. To potvrzuje, že klima tehdy u nás bylo mnohem teplejší. 

A sladkosti?

Ve čtrnáctém století lidé ještě neznali cukr. Všechno bylo slazeno medem. Cukr, který k nám přišel z arabských zemí, lze datovat od šestnáctého století. V sedmnáctém století byl cukr zařazen do koření. Ve středověku byl jediným známým cukrem třtinový. Ale bylo ho velmi málo. A pokud ho používali, pak ve skutečnosti pouze špetku, jako koření.

Perník dorazil do Těšína již ve čtrnáctém století. Přivezl ho kníže Přemysl z Prahy, kde první zmínka o perníku pochází z roku 1348. Kuchaři v Těšíně se museli naučit, jak ho připravit. Přemysl přivezl z Prahy také vinnou révu. Karel IV. se rozhodl v Praze založit Vinohrad, Přemysl založil v Těšíně Winograd. A dokonce starší lidé říkají tomuto sídlišti ještě dnes ve Winogradu.

Jaké bylo tedy množství jídla na stole středověkého knížete během svátků?

Na hradě máme nákupní seznam, i když se nejedná o vánoční hostinu, dává představu o tom, jak takové Vánoce mohly vypadat. Zakoupeno bylo 54 volů, 12 jelenů, 46 telat, 103 kg maďarských švestek, 158 litrů sádla, 932 kaprů.

Takže ve středověku se už jedlo také kapry!

Ano. Princovy rybníky byly v oblasti, kterou dnes nazýváme Żabi Kraj a v Zatoru. A pokud budete jíst o Vánocích kapry z Polska, je pravděpodobné, že pochází z těchto knížecích rybníků založených ve třináctém století. Protože rybníky v Zatoru se dodnes používají a je zde největší produkce kaprů v Polsku. Můžeme tedy vždy hrdě říci, že kapr na našem stole pochází z rybníků těšínského knížete. 

A chléb?

Kníže v Těšíně měl samozřejmě vlastní pekárnu. K pečení chleba na tuto hostinu tehdy museli použít 26576 litrů žita a 2433 litrů pšenice. Pšenice byla mnohem dražší než žito.