Jak se sir Marek nestal popelářem

Rozhovor s Markem Waleczkem, pilotem Southwest Airlines, který pochází z Českého Těšína.

Do prvního ročníku polského Gymnázia jsi nastoupil v roce 1989. Ve tvém ročníku lze najít jména, která o několik let později překvapila literární komunitu našeho regionu vytvořením tvůrčí skupiny PaRaNoJa.

Vůdcem této skupiny byl „Gizbern“, tj. Bogdan Trojak, a kromě něj v ní byli i Tomasz Zwyrtek, Andrzej Sikora a Agata Szczuka. Téměř všichni měli přezdívky, kterými je oslovujeme dodnes.

Stýkáte se?

Zřídka, ale vždy se snažíme, tato setkání spojit s mými pobyty na Těšínsku. Tyto osobní kontakty však už nejsou tak intenzivní. Mnozí z nás odešli po ukončení studia do Prahy, někteří do Brna a někteří do zahraničí.

Jak se stalo, že také ty jsi skončil na druhé straně světa?

Byla to docela jednoduchá záležitost. Pracoval jsem v Praze a potkal jsem Jenny, dívku z Chicaga, která tam studovala hru na klavír na konzervatoři. Neměli jsme konkrétní plán, všechno bylo spontánní a tak jsem skončil ve státech.

Studoval jsi angličtinu ve městě Opole a nyní jsi… pilot. Co tě k tomu inspirovalo? Chtěl jsi být pilotem už v dětství, jako téměř každý kluk?

Právě že ne. Chtěl jsem být popelář. Jako každý kluk.

Já ne. Chtěl jsem se stát pilotem.

Můj syn chce být také popelářem. Taková zvrácenost rodiny.

Táta chtěl být taky popelařem, když byl dítě?

Pravděpodobně chtěl být kominíkem,  pokud si dobře pamatuji.

A co se ti tolik líbilo na tom popelářství?

Jak je co? Popelářské vozy samozřejmě! Ale ke tvé dřívější otázce – když jsem byl v Chicagu, pořád mi nad hlavou něco létalo, zejména proto,že po získání pracovního povolení jsem byl zaměstnán na letišti jako …

… popelář?

Ne, v zákaznickém servisu. Vydával jsem vstupenky klientům a tak. Pracoval jsem pro United Airlines, která v té době prošla velkou krizí kvůli nepokojům v leteckém průmyslu po útocích na Světové obchodní centrum. Společnost brzy zkrachovala a já jsem přišel o práci. Tehdy jsem začal přemýšlet o škole pro piloty. Po dvou letech v Chicagu jsme se rozhodli přesunout na západ USA, do Arizony.

Proč přesně tam?

Existuje několik důvodů. Arizona má takové počasí, že tam můžete létat po celý rok, prakticky neprší, málo mraků, dobrá viditelnost – perfektní tréninkové podmínky. V blízkosti Phoenixu je mnoho malých letišť, kam jsme se přestěhovali, a každé z nich má nejméně dvě nebo tři letecké školy. Téměř celý svět tam cvičí své piloty.

S čím teď lítáš?

V současné době létám pro Southwest s Airlines Boeing 737 s. Existuje několik modelů tohoto letadla, mezi nimi nešťastný MAX… 

Byl jsi také instruktorem. Koho jsi učil?

Než jsem začal profesionálně létat, nějakou dobu jsem trénoval kandidáty na piloty ze všech čínských leteckých společností, které pak začaly ve velkém měřítku rozšiřovat svou flotilu. Jejich poptávka po nových pilotech je v tisících, ne-li v desítkách tisíc. Z různých důvodů nemají doma příležitosti k odborné přípravě, takže vysílají kandidáty hlavně do Spojených států. Jen v naší škole jsme měli neustále 400 studentů.

Jste v kontaktu se svými čínskými žáky?

Ano, díky internetu jsem v kontaktu  se třemi nebo čtyřmi.

A jak se jim vede?

Skvělé, někteří jsou již kapitány, létají po celém světě a zvou mě do Číny, ale ještě jsem neměl příležitost tam letět.

Co si piloti přejí? Tolik přistání, kolik vzletů? Nebo – jak říkaly babičky – leť nízko a pomalu?

Dávám přednost prvnímu. Letět nízko a pomalu nikomu nepřeji.