Pár slov o pláži v polštině aneb po pláži se plazí plazi

Pláž vstoupila do polského jazyka v 19. století. A nebyla to cesta nikterak krátká. Nejdříve se latinské slovo plaga (okolí, zóna) zabydlelo v italštině v podobě slova piaggia (v současném italském jazyce spiaggia), což je označení pobřeží.

V 16. století si toto slovo přivlastnil francouzský jazyk v podobě plage, jakožto popis písčitého břehu moře, jezera nebo řeky. Pak už cesta byla jednoduchá, z plage se stala polská plaż.

Jelikož na pláži se lidé nejčastěji opalují, jen tak pro zajímavost – opalování bylo kdysi podporováno jako zdravý životní styl, který měl zabránit onemocnění tuberkulózou. Jelikož se kdysi lidé koupali a opalovali nazí, pláž byla rozdělená na dvě části – pro dámy a pro pány. Občas byly používány i koupací kabiny. Pak se objevily plavky a rázem pláž byla společná pro všechny.

Slovní hrátky

I přesto, že polština a čeština mají skoro 25 procent společných slov, s jejichž porozuměním obě strany nemají většinou problémy, stává se, že to či ono slovo má více významů.

Když už jsme u pláže – v případě slovního spojení prażyć się na słońcu/pražit se na slunci jak Čech tak Polák ví, o čem je řeč. Ale co v případě plazů, které se občas po pláži plazí? V čísle jednotném je to v pohodě: plaz/płaz. I v čísle množném to ujde: plazy/płazy.

Ale je velmi pravděpodobné, že Čech, který uslyší (nie) przejdzie ci to płazem nabude dojmu, že Polák neví co říká. Přeci projde či neprojde ti to plazem nedává smysl.

A právě zde ke slovu přichází další význam slova płaz, čili tupá strana sečné zbraně, třeba šavle. Tudíž když někdo řekne, že něco przejdzie płazem znamená, že to nevyvolá reakci, zůstane bez trestu.