Během bohoslužby před Festivalem PZKO se mluvilo o domově, dobru, kráse a duchovním dědictví

TŘINEC / Před zahájením Festivalu PZKO, který pořádal Polský kulturně-osvětový svaz v sobotu 25. května v Třinci, se v evangelickém kostele konala ekumenická bohoslužba.

Zúčastnili se jí oficiální hosté, mezi nimi polská velvyslankyně v Praze Barbara Ćwioro, generální polská konzulka v Ostravě Izabella Wołłejko-Chwastowicz, senátor Polska Andrzej Pająk, poslankyně ČR Pavla Golasowská, senátor ČR Jiří Cieńciała, předseda Evropské unie polských komunit Tadeusz Pilat.

Liturgii vedl Bohdan Taska, senior z Třineckého seniorátu Slezské evangelické církve augsburského vyznání. Římskokatolickou církev zastupoval kněz Adam Rucki, biskupský vikář pro péči o duchovní povolání v ostravsko-opavské diecézi. „Jeho osoba je úzce spjata s Třincem a s historií ekumenických setkání ještě v dobách totalitarismu. Jsem vděčný, že právě kněz Adam je tu dnes s námi,“ představil ho Bohdan Taska.

Významnou částí obřadu bylo udělení čestného občanství města Třince in memoriam Bohuslavu Kokotkovi (16.6.1949-24.7.2016), pastorovi, radnímu, novináři (po mnoho let přispíval i pro „Zwrot“), za jeho velký přínos k rozvoji místní kultury, harmonického soužití obyvatel různých národností a vyznání. Nejvyšším oceněním, které získal, bylo to, které mu v březnu 2016 udělil prezident Polské republiky Andrzej Duda. Jednalo se o Zlatý kříž za zásluhy.

Akt udělení čestného občanství Třince provedla primátorka města Věra Palkovská, která zdůraznila, že se jedná o nejvyšší vyznamenání, které lze získat od města. „Dobře věděl, že o harmonické soužití je třeba se starat, je třeba je chránit, protože vždy byli a budou lidé, kteří je porušují. Pan Bohuslav Kokotek dokonce kultivoval komunální politiku a byl důkazem toho, že politiku lze dělat slušně, odpovědně a pro lidi. Zlo bylo vždy, je a bude, ale pan Kokotek vždycky dělal, co bylo v jeho silách, aby bojoval proti zlu. A přesvědčil každého, že dobro vždy zvítězí nad zlem,“ řekla Věra Palkovská.

Připomněla také, že Bohuslav Kokotek měl vždycky úsměv na tváři, uměl lidi potěšit a vždy se snažil pomoci. Ujistila, že nejen ona bude pokračovat v jeho duchovním dědictví. Ceremonie se zúčastnila manželka Anna Kokotkowa, která převzala čestné občanství in memoriam z rukou primátorky, rodina Bohuslava Kokotka a zástupci vedení města. Město Třinec převzalo záštitu nad Festivalem PZKO.

Téma svobody a vděčnosti zaznělo v kázání biskupa Slezské evangelické církve augsburského vyznání Tomáše Tyrlika. „V listopadu si připomeneme třicet let od sametové revoluce, která způsobila změnu vlády v naší zemi,“ řekl. „Naše společnosti začaly cestu ke svobodě a vydaly se na cestu demokracie. Věřím, že se to všechno stalo díky Boží milosti. Žijeme v náboženské svobodě posledních třicet let. Je to velký dar, ale také velká odpovědnost. Svoboda je hodnota, o kterou se musíme starat a bránit ji.

Vzpomínal Bohuslava Kokotka a zdůraznil, že byl vždy naprosto přátelský, velmi citlivý. Stavěl mosty k lidem a mezi lidmi. Působil v různých oblastech náboženského, kulturního a společenského života.

Během bohoslužby zpíval Polský pěvecký soubor Hutnik pod taktovkou Cezareho Drzewieckého. na varhany hrál Tomáš Wacławek. Píseň „Ojcowski dom“ zazněla před slovy kněze Adama Ruckého, který na toto téma poukázal. Mluvil o domově, kde se člověk cítí velmi dobře, je milovaný, očekávaný, svobodný, opravdu šťastný. „Sníme o takovém domově tady na zemi, vrháme se do náruče Ježíše a nacházíme tam ten pravý domov,“ řekl.

„Mám dojem, že náš milovaný Boguś byl takovým rozšířením lidskosti Ježíše na této zemi. Byl tvůrcem dobra. Když to bylo špatné, uměl utěšit, dát odvahu. Vytvořil domov. Můžeme říci: byl to krásný muž. Východní otcové říkají: krása zachraňuje svět. Krásní lidé, kteří jsou naplněni radostí, láskou, klidem, zachrání svět. Postavme si skutečný domov, stojí za to věnovat se této věci na této zemi. Buďme krásní, protože krása zachraňuje svět,“ nabádal.

„Dej nám Ducha svatého, ducha radosti, lásky, míru, trpělivosti, spravedlnosti, dobroty a něžnosti, abychom mohli všude, kde přijdeme, šířit toto bohatství. Protože ty Otče potřebuješ naše ruce, naše rty, srdce, aby se s láskou dívaly, promlouvaly a abychom poslouchali srdcem. A pak dojde k transfuzi naděje, když nasloucháme bolavým srdcím našim srdcem. Požehnej nám,“ řekl kněz Adam Rucki.